reklama 

O Nedotknutelnosti, k devadesátinám M. K.

1.4.2019  •  Blog  • 
čtenost 71

...aneb Patero zbožných autorských přání

O Nedotknutelnosti,  k devadesátinám M. K.

Před více jak čtvrtstoletím jsem byl divákem nevšední výstavy. Jaroměřské muzeum nabídlo kolekci fotografií z pozůstalosti Alfonse Muchy. Mistr sám zapřísahal své blízké, aby fotografie nikdy vystavovány nebyly. Sám je ze své pozůstalosti vytěsnil. Dámy pózující v nařaseném rouchu secese na nich „předpovídaly“ některé známé motivy klíčových Muchových plakátů. Proč taky po vynálezu fotografie platit opakované návštěvy modelek! Figurální kresba a malířství na přelomu 19. a 20. století odolat takové lekci praktičnosti prostě nemohly. Strnul jsem v diváckém úžasu. Půvabné snímky samy o sobě promlouvaly jasnou secesní řečí. Muchův ryze pomocný pracovní materiál dýchal dokonalým citem pro kompozici a obrazovou gradací. Výstavní zážitek, na který (se) nezapomíná(m)! Mistr (už tak vysoko) pro mne ještě stoupl. Bez svého vědomí, či spíše i přes svůj vážně míněný zákaz…

Málo scházelo a Slezské písně nikdy nebyly řádně přezpívány podle jednotných autorových not.  Burácivé poselství v nich do úmoru cizeluje a ty starší verze v tamních dolech odstřeluje autor až příliš plachý. Tragikomický mim schovaný za pseudonym. Čtenáři Písní, hleď, a přece (jak) se (nikoliv bezruký) točí, ba útočí nevídanou silou!

Josef Čapek vytušil, že z koncentrační odysey již pro něj nemusí být návratu. Proto domů vysílá jasný pokyn: „Ty oboustranné olejové skici k mým cyklům znič…, nepřeji si, aby kdy byly vystavovány…!“ Manželka jde a koná. Skici rozřeže a pošle po Vltavě. Vnučka po letech ještě přesto nějaké objeví, ale váhá. Nakonec dodatečně také plní dědečkovo přání. Ale vlastně jen na půl… Rozřezané díly zbylých skic jsou po čase znovu sesazeny dohromady. A s velkými ohlasy oboustranně vystaveny. I ve Vídni.

„Zarostl jsem celý do mlčení a budeme se muset učit vzájemnému vyslovování našich tich.“ Epitaf z kunštátského hrobu, který jsem louskal od dětství. Takovou silou, div mi nepraskly chlapecké lebeční švy. Dnes o to vroucněji chovám u srdce Halasovo „Já se tam vrátím“. A vyznávám právě ono kritické vydání, ve kterém se básník hned v několika variantách lopotí s výsledným tvarem. Tvarem, co nakonec opravdu vezme dech. A duši naordinuje ozdravné návraty domů: „Kdyby mi oči jen pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím.“

Ale neznám umělce, který by chránil ještě víc svůj erb než Milan Kundera. Napsat a chránit! A dotýká-li se dílo hvězd, je žádoucí i jeho nebetyčná sebeochrana. Hory ochranářské práce, které přenáší jen nezměrná láska k věci. Psát a být slyšen. Nepokřiveně.

Jaroslav Dvorský
Foto (A. Juračka – ilustrace k Halasově Já se tam vrátím, 1969): archiv JD

O blogu na Trutnovinkách

Možnost psát blog má každý čtenář s vyzvednutou a ověřenou kartou. Texty na blogu nejsou dílem redakce Trutnovinek.cz a redakce nenese odpovědnost za jejich obsah.

Pište svůj vlastní blog Nahlásit článek
Image

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama