reklama 

Fotoreportáž: Na běžkách z Pomezek do Trutnova

15.1.2019  •  Blog  • 
čtenost 1187

Bloger: Michal Bogáň

Všechny články autora

...Bogis

...Bogis
méně o autorovi

Od té doby, co jsem se přestěhoval do Trutnova a postupně jsem přišel víc na chuť běžkám a slyšel jsem od kamarádů a známých, jak dali trasu z Pomezek až na Dvoračku, tak jsem si řekl, že to jednou musím zajet taky. Nevyšlo mi to loňskou zimu, ani tu předloňskou, ani roky předtím. Klaplo to až teď. Konečně pořádně napadlo!

Fotoreportáž: Na běžkách z Pomezek do Trutnova


V sobotu ve čtvrt na devět ráno opouštím byt na Kryblici a vyrážím na autobusák, kde na mě bude čekat parťák Lukáš.


Když přicházím ke stanovišti číslo 8 a vidím, kolik tam postává běžkařů, nechce se mi to věřit. (Nikdy předtím jsem tímto spojem nejel.) Snad se vejdeme.


Tak my jsme se naštěstí vešli, na rozdíl od ostatních nadšenců, kteří si přivstali a dostali stejný nápad. Poslední pasažéry do autobusu totiž řidič vezme už u Family centra v Horňáku a ostatní zastávky až nahoru na Pomezky jenom „projíždíme“, bez toho aniž by někdo nastoupil. A že někde stálo dost lidí.


Na Pomezkách, kam jsme dojeli po hodině a čtvrt, je živo. Cestou do kopce jsme předjeli tak šest aut, která zůstala viset, a u parkoviště pak byl dokonce zapadlý autobus, který blokoval provoz.


Na vrcholu. Do Trutnova už to bude jen z kopce, ne? Brnkačka! Ale kdepak. Z necelých 30 kilometrů se prý třetina stoupá. A je to pravda, zapotili jsme se.


Jelikož napadlo přes noc „pár“ čísel, úvodní úsek do Malé Úpy absolvujeme na neupravené trati. Ale ta je tvrdá, takže se docela dá i v tom sněhu bruslit. S Lukášem jsme se rozhodli, že voskovat lyže na klasiku zatím nebudeme.


Lukáš před sjezdem do Malé Úpy. Tady má ještě obě hůlky. Když jsme se napojili na cestu k Lysečinské boudě, tak zabral a jedna mu rupla.


Zatímco Lukáš v Malé Úpě obcházel chalupy a sháněl nějakou náhradní hůlku, já jsem pokračoval na Lysečinskou boudu, kde na něj budu čekat, jestli dorazí nebo mi dá zprávu, že to balí.


Byl to úsek asi s nejlépe upravenou částí tratě, a to i na skate, což ale na fotce není moc vidět.


Na Cestníku jsem potkal jednu fotící se skupinku, tak jsem si je taky vyfotil. A když jsem jim řekl, že budou na Trutnovinkách, tak dámy napodruhé i zapózovaly.


Lysečinská bouda, z Pomezek ujeto asi 6,5 kilometru.



Dal jsem si jednu malou Plzínku za 45 a čekám, až se ozve Lukáš. „Sice krátká, ale mám a jedu za tebou," píše mi, že sehnal hůlku. Sjezdařskou! Nechtěl to ale hned na začátku vzdát, tak pokračuje. Respekt! Chtěl si pak dát taky jedno, ale mezitím už na boudu dorazilo více běžkařů a fronta u baru na objednání byla pořádná. A neubývala. Takže to po čtvrthodině vzdal a vydali jsme se na cestu.


Z červený jsme po sjezdu odbočili na zelenou, kudy vedla trasa podél hranice. A tam už existovala jen stopa na klasiku, tak jsme se rozhodli namazat. No, mně se to moc nepovedlo, červenej asi nebyla ta správná volba, tak jsem si docela máknul. Ale jeli jsme to na pohodu.


Cesta krkonošskou zimní pohádkou. Až na ten jeden prudší sjezd, během kterého jsem to třikrát zakufroval. Čerstvého sněhu bylo ale tolik, že se padalo jako do bavlnky.


A tady už stoupáme na Rýchory. Jelikož jsme to vzali podél hranic a nesjeli jsme až dolů do Albeřic, nemuseli jsme ten kopec dupat nahoru celý. I tak to ale s naší (ne)mázou dalo zabrat a vůbec to nechutnalo. Naše tempo bylo pomalé.


Ale když se stoupá, pak se musí zákonitě klesat. A třeba tento sjezdík, myslím, že k Rýchorskému kříži, se jel fakt za odměnu. Chvíli předtím to v lese zase v mém podání bylo vyloženě o co nejširším pluhu. 


Tam někde na vršku je Rýchorská bouda. Člověk si to k ní ale ještě oklikou musí vyšlápnout.


A tohle je Rýchorská bouda v celé své parádě, zabalená do sněhového závoje. Jsme kousek za polovinou tratě na nějakém 15. kilometru.


Nadešel čas se posilnit. Rýchorský trojboj: čočkovka, klobása XXL (na půl) a Krakonoš. Lidí tu je docela hodně. U stolu pokecáme s jedním párem z Litomyšle. Byli tu na sjezdovkách a dnes si udělali pěší výlet. Potkávám i kámoše Pafku, kterého zajímá, kudy pojedeme do Trutnova a straší nás tím, že na Zámeckém vrchu je cesta vyhrnutá od lesáků. My se ale držíme našeho původního plánu a chceme jet tamtudy.


Z Rýchorské boudy volíme spojovačku ke Stachelbergu přes Rýchorský prales. Je tam stopa, tak proč ne. Chvíli zase stoupáme, takže je to spíš takový pochod na lyžích. Pak se to zlomilo a následoval docela zábavný sjezd ve stopě nestopě mezi stromy. Dvakrát brzdím pádem. Naštěstí ne v momentě, kdy potkáváme skupinku asi osmi mladých běžkařek, které míří opačným směrem. To by byla ostuda. :-)


Cesta do neznáma. Jak sjíždíme po loukách dolů, zhoršuje se počasí a trošku i viditelnost :-) 


Ale Stachelberg jsme trefili správně. Sundáváme lyže a po hlavní silnici a cestě do lomu jdeme po svých. Za lomem lyže zpět nasadíme a u Vobešlovky pak na ně zkoušíme ještě na těch pár posledních kilometrů něco napatlat. Síly už ubývají.


Kolem Zámeckého vrchu nás však čeká překvapení a je tam parádně ujetá cesta, a tak než se napojíme na pěšinku vedoucí k Webrovce dá se tam krásně bruslit.


V cíli nad Dvoračkou (foceno ale na druhou stranu). Poslední kilometry ubíhaly po lesní cestě docela rychle, i když místy bylo sněhu málo. Ale máme splněno! Prudší kopec dolů už jdeme zase po svých.



A tak ne, cíl je až tady, protože nás překvapilo, že na louce bylo urolbováno, takže jsme ještě těch pár set metrů absolvovali na lyžích. Je čtvrt na pět odpoledne nebo spíš večer, začíná se stmívat. Z Pomezek jsme vyjížděli v deset. Radši ten čas nebudeme počítat.


Poslední zastávku našeho běžkovýletu, jelikož restaurace na Dvoračce je zavřená, jsme si udělali naopak v nově otevřené Sokolovně. Skol!

O blogu na Trutnovinkách

Možnost psát blog má každý čtenář s vyzvednutou a ověřenou kartou. Texty na blogu nejsou dílem redakce Trutnovinek.cz a redakce nenese odpovědnost za jejich obsah.

Pište svůj vlastní blog Nahlásit článek
Image

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama