reklama 

Kouzlo kubánských doutníků

25.1.2019  •  Napsali nám  • 
čtenost 425

Trutnováci Linda Olivová a Jakub Furička strávili dovolenou v Karibiku, kde postupně navštívili Kubu, Haiti a Dominikánskou republiku. S Lindou, která přes Travel Kitchen pomáhá lidem vytvářet cestování na míru, jsme se domluvili, že nám do redakce pošle pár článků z jejich cest. Tentokrát je to něco o doutnících.

Kouzlo kubánských doutníků

Viñales je údolí spadající pod UNESCO a další místo na Kubě, které stojí za návštěvu. Název lze volně přeložit jako vinohrad. Víno se zde pokoušeli pěstovat kolonisté, ale nakonec se vrátili zpět k původní plodině - tabáku. Vydali jsme se tedy na pěší prohlídku po Viñales s průvodcem Pablem. Cílem je návštěva místní farmářské rodiny, která po několik pokolení pěstuje tabák a kávu. Nechybělo ani seznámení a ochutnávka místního rumu.


Po Viñales se můžete projít buď pěšky nebo na mulách. My jsme zvolili procházku s místním průvodcem a vyplatilo se to. Přineslo nám to neobvyklé zážitky, které u jiných průvodců nejsou běžné. 

Kvůli zachování Světového dědictví je v pěstování tabáku ve Viñales nulová automatizace a vše se dodnes dělá ručně, případně pomocí domácích zvířat. My jsme se zrovna trefili do doby zasazování malých sazenic, takže jsme měli šanci si zasadit svůj vlastní tabák. Protože jsme měli průvodce i farmu zcela pro sebe, byl i čas si trochu popovídat o životě. Třiaosmdesátiletý Vincent sází tabák od svých sedmi let. Šlo mu to tedy od ruky podstatně lépe než mně i jeho potomkům s kratší praxí.


Při orání pole si na farmě pomáhají pouze zvířecí silou.


Návštěva farmy, kde 83letý Vincent se svou rodinou stále sází tabák ručně. 

Proces pěstování tabáku

Pěstování tabáku má zhruba roční cyklus. Drobná semena se nejprve nakličují ve školkách a po pár týdnech se sazenice správné velikosti a kvality přesazují do polí. Po dvou měsících se zaštipují, aby rostliny nerostly do výšky, nešly do květu, ale dávaly potřebnou energii do růstu velkých listů.


Semena tabáku jsou tak drobná, že se nejprve musí nechat vyklíčit v takzvaných školkách. 

Listy každé rostliny se dělí do tří kategorií - nejvyšší a nejtmavší v horní části, kde získává nejvíce energie ze slunce a je v nich tedy největší obsah nikotinu. Střední část je o něco méně kvalitní a ve spodních listech je nejméně nikotinu. Jednotlivé druhy jsou vždy kombinací 3 - 5 listů (podle velikosti). Celý doutník je pak zabalen do nejjemnějšího a nejhezčího listu, který slouží jako obal. Doutník by se po ubalení měl ještě nechat vysušit, ale ne moc. Nesmí být gumový, ani vysušený a ani se drolit.


Několik týdnů staré listy tabáku. 

Farmáři si mohou oficiálně nechat jen dvě procenta sklizně. Zbytek vykupuje státní společnost, která potom z listů tabáku dělá doutníky mezinárodních značek.

Ubal si svůj doutník

Po podrobném výkladu následovala ukázka, jak si ubalit doutník. Následně jsme si za pomoci Josého ubalili i svůj první vlastní doutník. Farmáři nejprve z listů vyndávají hlavní stonek, protože je v něm nejvíce nikotinu. Doutníky jsou tak daleko jemnější.


Samotné balení doutníku není tak složité. Celé kouzlo ale tkví ve vybrání kombinace listů podle jejich síly tak, aby měl doutník požadovanou chuť, sílu a kvalitu. Složení doutníků oficiálních značek je průmyslovým tajemstvím a správnou recepturu znají v továrnách jen ti nejpovolanější. Doutníky, které koupíte na ulici nebo na farmě, se sice mohou jmenovat povědomě, ale s originály nemají nic společného. 


Po ukázce jsme se do balení doutníku pustili i my. S trochou pomoci to nebylo ani tak těžké. 

Zapal to správně

Správné zapálení doutníku je evidentně část procesu, kterou není radno zanedbat. Nejprve uštípnout nožem, ale ne moc daleko, aby se vrchní list nezačal rozmotávat. Zapomeňte na zapalovač! Ideální je zapalovat doutník dřevem, aby získal vůni hořícího dřeva. Nikdy ne plamenem, ale pouze teplem. Při zapalováni je třeba doutníkem pravidelně otáčet a zahřívat tak celou plochu pravidelně. Ještě několik koleček v ruce bez ohně, aby se k listům dostal vzduch a je to.


Správné zapálení doutníku je pro maximální požitek naprosto nezbytné. 

Udržet ale správné hoření doutníku také není nic jednoduchého. Správně by měl doutník hořet, aby kouřil, ale nebyl zcela rudý. A hlavně neoklepávat popel, který udržuje v doutníku správnou teplotu. Kvalitní doutník se pozná i tak, že z něj neodpadává popel a vydrží až do hloubky několik centimetrů.


A pak jsme ho konečně mohli ochutnat. 

Kubánská káva

Dalším místním produktem je káva. Ve Viñales se pěstuje pouze arabika, protože je zde nižší nadmořská výška, než kterou potřebuje robusta. Káva putuje víceméně na export nebo na prodej turistům. Malé množství opět zůstává farmářům. Na Kubě je káva jednou z potravin na příděl, jsou balíčky kávy smíchané například s cizrnou. Kvalitou jsou srovnatelné s naší meltou.


Kubánská káva se na ostrově začala pěstovat až v 17. století. Dnes to není nejdůležitější exportní surovina, ale místní na svoji kávu nedají dopustit. Alespoň tedy ti, kteří mají možnost pít skutečnou kávu a ne její náhražky. 


Na farmě mají vše ruční, takže i mlýnek na kávu.

Rum

Kubánský rum je kapitola sama o sobě, která si zaslouží samostatný článek. Ve Viñales se ale můžete setkat se speciální značkou rumu Guayabita del Pilar. Při kvašení rumu se do kádě přidává místní ovoce - guayabita. Do každé flašky pak patří jeden plod ovoce, které prý do sebe absorbuje až 20 procent alkoholu.


Místní říkají, že po vypití lahve tohoto rumu umíte tancovat salsu. Po snědení ovoce v lahvi učíte ostatní tancovat salsu. 

Objevování krás Viñales můžete i na mulách. Tento zážitek ale, stejně jako jiné zážitky se zvířaty, nedoporučujeme. Koníci nevypadaly, že by byly v dobré kondici a šťastní z dlouhých pochodů na slunci. A pobyt na farmě by si člověk měl alespoň trochu zasloužit.

Linda Olivová
foto: 
Travel Kitchen

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama