reklama 

Za osm metrů. Tam chce Kisý poslat kouli na mistrovství světa

16.7.2017  •  Atletika, Běh  • 
čtenost 489

Trutnov - Jako obhájce bronzu odletí v úterý do Londýna, kde již od pátku probíhá mistrovství světa v atletice tělesně postižených sportovců, trutnovský vozíčkář Aleš Kisý. Sedmatřicetiletý koulař má medaili z posledního světového šampionátu v Dauhá (2015), a rád by na tento úspěch navázal. I proto, že loni v Riu mu to ani na čtvrtý pokus na paralympiádě necinklo.

Za osm metrů. Tam chce Kisý poslat kouli na mistrovství světa

Závodit v Londýně, mimochodem na stejném stadionu jako při paralympiádě v roce 2012, bude v pátek večer. „Byl prodaný neskutečný počet lístků, asi přes 200 tisíc, bude to pecka,“ těší se.

Aleši, od Ria uběhl už takřka skoro celý rok. Jaký pro tebe byl?
Po sportovní stránce byl neskutečně náročný. Od listopadu jsem začal trénovat naplno zcela jiným způsobem. A kupodivu mě nic nebolí. (smích) Jsem zdravý a po fyzické stránce se cítím dobře. Jen ve mně teď trošku přetrvává únava, ale to je to nejmenší.

Co jsi změnil v tréninku?
Změnil jsem frekvenci tréninků. Využil jsem toho, že jsem měl víc času, protože jsem měl takovou, říkejme tomu, pauzu v zaměstnání, která mi ale tento týden skončila. Trénoval jsem v podstatě každý den, což bylo super. Trénuji v F-Teamu. Byl jsem skoro dennodenně v posilovně u Tomáše Filipa, kde jsme spolu makali. Házet jsem chodil tady k tátovi na zahradu a pak mám ještě trenéra v Praze.

Jak daleko momentálně házíš?
Házím tak nějak stejně nebo o trošičku víc, než jsem házel. Teď jsme ale upravovali kozu. Předělávali jsme zádovou opěrku. Stihli jsme to akorát před posledním soustředěním minulý týden v Nymburce. V těchto dnech se proto snažím věnovat jen vrhání z kozy a dolaďuji techniku. Ta je úplně jinačí, než byla předtím.

Není to pozdě učit se novou techniku takhle pár dní před mistrovstvím světa?
Není, je to opravdu jen o cviku. Trošku víc zvednout loket, trošku víc vytočit tělo. Musím to jen dostat do hlavy. Těch pár tréninků bude stačit. Z předělané kozy jsem házel už na soustředění a za nějaké ty dva tři dny, co jsem tam s tím začínal, to byla velká změna. Akorát ten trénink tam byl fakt dost intenzivní, házel jsem do únavy, takže jsem se ve výkonech neposouval dál. Věřím, že když bude všechno OK, rád bych v Londýně atakoval osm metrů. Možná i trošku přes. Cítím, že na to mám!

Za osm metrů už jsi ale dlouho nehodil, že?
Dlouho, dlouho. Osobák mám 8,26, ale tenkrát byly ještě jiná pravidla, kdy pružily tyče, kdy pružila opěrka. Bylo to takové, že když se člověk trefil do odrazu, opěrky, tyče a dokázal tam tu ruku s koulí vypustit, tak to prostě letělo. Myslím, že kdybych měl takové podmínky teď, tak bych klidně atakoval osm a půl metru úplně v pohodě.

V Riu se braly medaile za hody přes osm metrů. Dá se to očekávat i v Londýně?
To nevím. Viděl jsem ale seznam přihlášených sportovců, kteří jsou v naší skupině (F53 - pozn.), a je pravda, že v ní mám Američana, který na paralympiádě skončil druhý. Ale ten Řek, co vyhrál, tam není. Možná se ještě dohlásí, i když si myslím, že už to nejde. Pokud bude chybět, asi za to může jeho zdravotní stav. Když jsme se bavili loni v prosinci na ragby, říkal mi, že má velké problémy s ramenem. A jako velcí soupeři jsou i ti dva Íránci.

Ti dva, kteří tě také přehodili v Riu.
A přitom jsou to takoví dva dědkové. Mají ale zdravější handicap. Lékař jim napsal novou zprávu, tak byli znovu překlasifikováni a z 54 je šoupli k nám do 53. Když je vidím, tak si říkám, že snad ani netrénují. Nemají na rukách žádnou svalovou zásobu. Na rozdíl od nás ale ty ruce mají úplně zdravé, ty prsty. Nepoznáš na nich, že by byly nějakým způsobem chycené, i když v té naší skupině musí být. Ale překlasifikovali je, takže s tím nejde nic udělat. To si pak říkáš, že kdyby oni dřeli tak, jako dřu já, tak nám hází devět metrů úplně v pohodě. Já ale spoléhám na dvě věci. Zaprvé budu dělat všechno proto, abych je přehodil. A zadruhé, že jsou staří a brzo skončí. (smích)

Ale určitě jedeš do Londýna s tím, že chceš medaili, ne?
No, je nás tam devět, což je dost, a ještě chybí ten Řek. Budou tam startovat i noví soupeři, které neznám, tak uvidíme. Myslím, že podle mých zkušeností a limitů, které jsem naházel, bych měl být čtvrtý podle papírů, a je otázka, jak to vyjde přímo v ten den závodu. Budu velice rád atakovat první místo. Mám ale obavy z těch Íránců, tihle chlapi jsou velkou neznámou. Vždycky hodí hodně, akorát když se špatně vyspí, tak hodí méně. S Američanem počítám, že hodí přes osm metrů. Na letošních závodech to už plus mínus hodil. Mohli bychom spolu bojovat. My jsme se vždycky většinou přehazovali, on ale poslední dva tři roky vylétl nahoru, tak doufám, že teď vylétnu já.

Kde jsi závodil v letošní sezoně?
Mám za sebou tři oficiální závody. Český pohár v Pardubicích, Olomouci a Ostravě, kde se závod konal den před Zlatou tretrou. Pak jsem mohl jet ještě na mítink do Dubaje, ale nesehnal jsem 80 tisíc, abych mohl odletět se svým doprovodem. Bohužel, ještě nemám tu správnou tiskárnu a barvy, abych si tiskl prachy.

A na Londýn jsi peníze sehnal?
Mistrovství světa reprezentačnímu áčku, což jsem já a asi dalších pět lidí, hradí svaz. Kdybych byl ale v béčku repre, musel bych si to platit sám. A to vychází taky okolo třiceti čtyřiceti tisíc na osobu. A to bych svou účast zvažoval. Pokud nesehnal peníze od sponzorů, nejspíš bych nejel, já sám ty peníze na účtu nemám.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: archiv Aleše Kisého

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama