reklama 

Bylo mně líto, že jsem to vše musela tak brzy opustit

17.8.2018  •  Atletika, Běh  • 
čtenost 607

Výškařka Lada Pejchalová má za sebou premiéru na seniorském mistrovství Evropy. „Byl to obrovský zážitek,“ nechala se slyšet devatenáctiletá atletka z Trutnova. Do berlínského finále sice nepostoupila, obsadila dělené osmnácté místo, přesto se podle trenéra se závodem popasovala dobře. Ani sama výškařka si není vědoma žádné zásadní chyby, nicméně neskočených 186 centimetrů jí opravdu mrzelo.

Bylo mně líto, že jsem to vše musela tak brzy opustit

Lado, obrečela jsi vyřazení v kvalifikaci?
Ano, upřímně jsem brečela skoro hodinu v kuse, náhodný sledující přímého přenosu na ČT sport se o tom mohl přesvědčit na vlastní oči. (smích) Jak jsem říkala i do rozhovoru, ne, že bych na Evropu odjížděla s nějak extrémně vysokými očekáváními, ale vzhledem k tomu, že jsem věděla, že 186 cm v mých silách je, a nakonec to dokonce stačilo na postup do finále, bylo mi to skutečně líto.

Zapracovala tréma?
Řekla bych, že určitě ano, ale na druhou stranu jsem očekávala, že budu ještě mnohem nervóznější. Celkem se mi to podařilo zkrotit.

Na postup do finále nakonec „stačilo“ skočit na první pokus těch 186 centimetrů. Tobě laťka třikrát spadla. Jak jsi pokusy viděla?
Technicky to jaksi nebylo ono. Pokusy v rozeskakování byly dobré, ale už od základní výšky jsem skákala tak nějak křečovitě. Řekněme, že asi nováčkovská daň. (smích) První pokus na 186 byl docela nadějný, poslední naopak vůbec. To už jsem i špatně naběhla na laťku a nakonec ji musela shodit rukou a podskočit. Co se ale týče rezerv nad zády, ty tam vcelku byly.

Když to zpětně vidíš, dalo se něco udělat jinak?
Těžko říct. Trenér mě chválil, že jsem se s tím závodem poprala skvěle. Já také zpětně špatné svědomí nemám, Myslím, že jsem žádnou zásadní zbytečnou chybu, kterou bych si podrazila nohy, neudělala. Do budoucna asi budu muset na všech závodech začít zakládat výš, abych si na to zvykla, protože základ 176 cm byl pro mne přeci jen celkem vysoko a domnívám se, že právě zvedání po pěti centimetrech v těchto výškách mně bylo v konečném důsledku osudným.

Co se ti po závodě honilo hlavou?
Mrzelo mě to, no. Hodně. Jak už jsem zmínila, především vědomí toho, že 186 cm, výška, kterou už jsem vícekrát pokořila, stačila na postup. Závod byl pro mě obrovským zážitkem. Nádherný, téměř úplně zaplněný stadion, úžasné německé publikum, které povzbuzovalo všechny nehledě na národnost, skvělá atmosféra. Bylo mně líto, že jsem to vše musela tak brzy opustit.

Páteční finále jsi sledovala přímo na stadionu? Očekávala jsi takové výsledky a výkony?
Ano, na stadion jsem poté chodila každý večer a finále své disciplíny jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. (smích) Mariya Lasitskene byla jasnou favoritkou, což potvrdila. Druhá Bulharka Mirela Demirevová byla také ženou, která měla letos skočené dva metry, výsledky byly tedy celkem očekávané. Jediným opravdu velkým překvapením byl fakt, že Italka Ellena Vallortigara, která necelé dva týdny před šampionátem skočila 2,02 m a měla být tou, jež se utká o vítězství s Marií Lasitskene, vypadla již v kvalifikaci.

Jak sis jinak užila svou premiéru na mistrovství Evropy? Co pro tebe bylo nového?
Užila jsem si ji moc. Nové pro mě určitě bylo to množství diváků, i když na dorosteneckém mistrovství světa v Kolumbii v roce 2015 byl taky stadion nacpaný k prasknutí. Ale dospělá akce je přeci jen pořád něco trochu jiného… Taky kontroly batohů v call-roomu před vstupem na závodní plochu byly poněkud důkladnější.

Z pohledu sportovce v zákulisí, kam diváci nevidí, připravili Němci dobrý šampionát?
Řekla bych, že ano. Alespoň pro mne, jelikož to pro mě byla premiéra a nemám moc porovnání, ale u Němců se prý už tak nějak vždycky počítá s tím, že připraví šampionát na dobré úrovni. Jak už jsem zmiňovala, nejúžasnější byli právě diváci. Jediné, s čím byly od začátku až do konce trochu problémy, byla doprava sportovců od hotelů ke stadionům.

Mistrovství Evropy bylo vrcholem letošní sezony. Co tě ještě čeká do jejího konce?
Původně jsme měli jet ještě na mítink do Eberstadtu, ale to jsme nakonec odpískali, taky proto, že v té době se odehrává finále extraligy v Uherském Hradišti. Tam jsem se rozhodla si pro body družstvu kromě výšky ještě zkusit skočit do dálky. Poté jedeme na týden do Trenčína na soustředění a o prvním zářijovém víkendu proběhne v Ostravě MČR do 22 let.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Český atletický svaz - Aleš Graf, archiv Lady Pejchalové

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama