reklama 

Kopce ani moc neběhám, usmál se vítěz maratonu z Trutnova na Černou horu

1.5.2019  •  Atletika, Běh  • 
čtenost 872

Před léty běžel tréninkově i 90 kilometrů, avšak první oficiální maraton v životě si dal až teď. V sobotu z Trutnova na Černou horu. Závod NaHoruRun. A výsledek? Vyhrál! Trutnovák Robert Hurdálek zdolal 42 kilometrů dlouho trať za 3 hodiny 27 minut a 36 vteřin. „Kopce ani moc neběhám, byla to výzva a chtěl jsem to zkusit,“ usmíval se závodník místní Lokomotivy a otec čtyři děti, které s manželkou Jitkou vychovává na Kryblici.

Kopce ani moc neběhám, usmál se vítěz maratonu z Trutnova na Černou horu

Roberte, jak moc tě překvapilo vítězství?
Moc jsem v to nedoufal, protože někteří kluci z Kasper - Swix Teamu se na to speciálně připravovali, třeba Aleš Zlámal. S ním jsme se potkal před čtrnácti dny v Pardubicích na půlmaratonu, kde teda za mnou zaostal asi o čtyři minutky. Říkal jsem si, že s vytrvalostí na tom budu lépe, ale v kopcích, že to zase půjde líp klukům. Fakt jsem byl zvědavý, jak to dopadne a pro mě to dopadlo dobře.

Co nejdelšího jsi doposud běžel?
Tréninkově jsem kdysi běžel už i devadesát kilometrů, ovšem to je něco jiného, než když člověk musí vyvinout závodní úsilí. To byly spíš takové klusy. Nejdelším závodem tak pro mě byl asi silniční závod okolo Vírské přehrady, zhruba 28 kilometrů. Ale to už je také hodně let zpátky.

Tak co tě přimělo se zrovna postavit na start maratonu NaHoruRun?
Potkal jsem se s organizátorem závodu Jakubem Opočenským, a tak jsme se pobavili, jestli to nechci zkusit. Řekl jsem, že mu nic neslibuji, ale pak asi ve mně převážilo to, že to byla výzva. Původně jsem plánoval start na Pražském maratonu, kam se už chystám několik let, ale vždycky mi to nějak nevyšlo se zdravím. Když už byl člověk připravený, tak ho předtím skolila nemoc. Letos by to vyšlo, ale rozhodl jsem se pro tento závod a nelituji toho. Praha až za rok.

Trošku odvážné rozhodnutí vybrat si pro první maraton závod, který se prakticky běží jen do kopce, nemyslíš?
Já jsem to opravdu bral jen jako zkoušku, protože kopce ani moc neběhám. Když jsem se rozhodl, že poběžím, asi deset dní před závodem, tak jsem ještě na poslední chvíli nabíhal nahoře na Rýchorách nějaké výškové metry, aby si nohy trošku zvykly. (smích) Bylo to opravdu na poslední chvíli, tak jsem ani nestihl pořádně zregenerovat. Chtěl jsem si to ale vyzkoušet, byla to výzva, s tím jsem do toho šel.

Jak se ti běželo?
Ze začátku dobře. Byl tam ještě jeden kluk, který běžel také individuální závod a docela to rozběhl. Já jsem s ním nechtěl úplně ztratit kontakt, takže jsem se s ním držel. I když to bylo trošku rychlejší, než jsem to zamýšlel rozběhnout.

Jaké jste měli tempo?
To se nedá úplně přesně říct, protože trať je svým profilem hodně členitá, různě klesá a stoupá. Ale na těch rovinatých pasážích jsme běželi třeba i tempo 3:50 na kilometr.

Podle štafetového závodu lze trať rozdělit do čtyř etap. Jak jsi jednotlivé úseky viděl?
Tak hned po startu na stadionu nás čekala první zatěžkávací zkouška - výběh na Poříčský hřbet. De facto tou nejprudší cestou nahoru, což sebere docela hodně sil a rozhodí tě to. Potom následovala poměrně příjemná pasáž přes Para a seběhnutí do Trutnova. Od Uffa, kde byla předávka štafety, se běžela rychlá část podél řeky až k prvnímu stoupání k Bělidlu. Další větší kopec pak přišel v Horním Starém Městem a běželo se ke sjezdovce v Mladých Bukách, kde byla další předávka. Dá se říct, že každá ta etapa byla náročnější a náročnější. Směrem na Janské Lázně trať pak už také pořád stoupá. No, a když už máš skoro třicet kilometrů v nohách, tak tě čeká výběh na Černou horu, kde byl i sníh.

Jak jsi na tom byl, když jsi doběhl k dolní stanici lanovky?
Tam jsem se cítil ještě dobře. (smích) Krize přišla až v průběhu výběhu na Černou horu. Nejhorší to bylo asi v horní pasáži, kudy to pořadatelé zkrátili a trať vedla přímo po sjezdovce. Tam mě to úplně rozhodilo, pletl jsem nohama a byl jsem rád, že jsem to vyšel. Potom jsem měl zase problém se rozeběhnout. Když se doběhlo až úplně na vrchol, tak tam na nás čekal ještě sníh, který byl docela měkký a nepříjemně se to bořilo.

Jak dlouhý úsek jste museli ve sněhu absolvovat?
Několik kilometrů, protože když jsme sbíhali po sáňkářské dráze, tak i v té horní části byl pořád sníh. Před týdnem jsem si to tam byl proběhnout s Kasper - Swix Teamem, ale to bylo ještě hezky umrzlé, tvrdé pod nohama, a nebylo to tak hrozné. Za ten týden to hodně změklo.

Proběhnul sis před závodem ještě nějaké další úseky trati?
Ne, neměl jsem naběhané nic a ani jsem trať moc nestudoval. Měl jsem z toho trošku obavy, abych někde nebloudil. To se mi na závodech stává, když to neznám. Ale pořadatelé to měli fáborky dobře značené. Jediné místo, kde jsem bloudil, bylo paradoxně na Stezce korunami stromů. Běželi jsme tam po dřevěné lávce první část toho okruhu a dostali jsme se až k základům věže. Bylo tam takové tmavé místo, že jsem vůbec nevěděl kudy dál. Připadalo mi to, že odtud není žádný východ. Lidé mi říkali, že jdu špatně. Říkal jsem si, že to není možný, abych tady někde zabloudil. Chvíli jsem váhal, vracel jsem se zpátky a pak jsem si všiml, kudy je výběh ven. Ztratil jsem tam pár minut.

Když jsi sbíhal do cíle, měl jsi přehled o tom, jak si vedeš?
Ano, věděl jsem, že jsem první z jednotlivců, to mi někteří lidé hlásili.

Ohlížel ses dozadu?
Ze začátku ano. Když sbíháš po té sjezdovce, tak se ohlídneš a máš přehled pár set metrů. Ze začátku závodu jsem si to také kontroloval, ale pak už od Buků jsem viděl, že za mnou nikdo není. Možná to bylo i trošku na škodu. Kdyby člověk věděl, že za ním někdo běží, tak by ještě víc tlačil na pilu. Takhle se ukonejšíš tím, že za tebou nikdo není a nejsi nucený vyvíjet nějaké větší úsilí.

Jaké pocity se v tobě mísily v cíli?
Samozřejmě skvělé, vítězství je parádní věc. Nohy jsem měl ale unavené a bolavé.

Kolik závodů už máš letos odběháno?
Jako atleti jsme v zimní části trénovali na halovou část sezony, kdy jsme závodili převážně v Jablonci. Odběhal jsem Zimní běžeckou ligu. Snažil jsem se pracovat i na rychlosti a zároveň do toho nabírat objem, protože jsem plánoval účast na půlmaratonu v Pardubicích, kam jezdím pravidelně na mistrovství republiky. A pak tomu nechávám volný průběh. Případně chodím ještě běhat se synem.

Co považuješ za svůj největší běžecký úspěch?
Tak hlavně já se považuji spíše za hobby běžce, moje výkony ve srovnání s jinými kluky nedosahují takových kvalit. Jsem vcelku spokojený s časem v půlmaratonu 1:16:32, který jsem zaběhl asi před třemi roky. Chtěl bych ho ještě vylepšit. Mám i nějaké desítky pod 34 minut. A tohoto vítězství si také hodně cením. Jsem rád, že jsem to uběhl, byl to náročný závod. Pokud to ještě někdy poběžím, doufám, že čas vylepším. Ale budu se na to muset lépe připravit, protože na to bylo fakt málo času.

Takže tě jako obhájce uvidíme příští rok na startu?
Uvidím podle toho, jak to kluci vymyslí s termínem. Jestli nechají tento, tak by to bylo zase týden před Prahou, takže se to zase ve mně bude rvát, protože opravdu rád bych si zaběhl rychlý maraton na rovinaté trati. To je pro mě taky velká běžecká výzva. Nějaký čas, se kterým budu spokojený. Letos jsem to plánoval 2:43.

Jaké další závody plánuješ v letošním roce?
V nejbližší době se chystám do Vrchlabí na tradiční kros. Pak jsem přemýšlel, že bych se zase po letech podíval k té Vírské přehradě, což je silniční závod také poměrně s velkým převýšením, když už teď mám ty kopce naběhaný. (smích) Letos budu zase i závodit s klukama za Lokotku v krajském přeboru družstev. Jinak další závody si vyberu podle toho, jak se budu cítit. Možná by letos mohl dopadnout ještě jeden maraton. Slyšel jsem, že v Hradci je pěkný. Je to v říjnu, kdy už je chladnější počasí a nechají se běžet lepší časy. A ještě nesmím zapomenout na trutnovské půlmaratony. Na ten ve městě se rozhodnu na poslední chvíli podle počasí, protože nerad běhám v tom úmorném vedru, které tady zatím pravidelně na závod vychází. Pokud bude vedro, dám si jen desítku. A délku na Para si vyberu taky až těsně před závodem. Láká mě výzva dát si pět kilometrů proti mladým klukům, ale oni už jsou rychlí.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama