Neděle

25. září 2022

Nyní

12°

Zítra

10°

Svátek má

Rinth a Hindráková: Basket v Trutnově byl, je a bude vždy fenomén

22. 9. 2022

page.Name
Zdeněk Rinth a Kateřina Hindráková. Známé to trutnovské osobnosti. Úspěšný podnikatel a ředitel kožešnické firmy Kara Trutnov, který dlouhá léta podporoval trutnovský basketbalový klub, z něhož vzešla právě jedna z místních legend, jejíž dres visí pod stropem haly. A je to zase basketbal, který je nyní svedl na společnou cestu, jež by měla vyústit v návrat týmu na medailové pozice. Zdeněk Rinth se po šesti letech opět se svou společností stal generálním partnerem klubu a Kateřinu Hindrákovou si vybral jako svou pravou ruku.

Vysvětlete, jak došlo k vašemu propojení, které má napomoci k jakémusi vzkříšení trutnovského basketbalu.
Zdeněk Rinth: To je jednoduché. Basketbal jsme podporovali jedenáct let, a když jsme se rozhodli, že v těch intenzích, co jsme to tady dělali, budeme pokračovat dál, tak jsem přemýšlel, jak do toho zase naskočit. V hlavě jsem si probíral, s kým bych se o tom mohl poradit, kdo by mi mohl být nápomocen. A samozřejmě mi vyběhlo jméno inženýrky Hindrákové. Požádal jsem ji o spolupráci a ona řekla, že do toho půjde. A od té doby zastupuje Karu v basketu a zároveň mi radí, co a jak.

Káťo, jak jsi reagovala, když se ti ozval pan Rinth s nabídkou?
Kateřina Hindráková: Přiznám se, že jsem zpočátku nevěděla, jestli je to jen jeho iniciativa nebo i klubu. Samozřejmě, že jsem byla překvapená, ale už hned po první kávě jsme zjistili, že na to máme úplně stejný názor a vidíme to stejně. A že by to mohlo fungovat. Vidím v tom samá pozitiva.

A kdy tedy proběhl první kontakt?
KH: Třináctého května, pamatuji si to přesně, protože jsem zrovna odjížděla na dovolenou. (smích)
ZR: Situace je taková, že Kara je už stabilizovaná společnost, která podniká regulérním způsobem. Ty věci, co byly v historii, jsou skoro všechny vyřešeny. Tak jsem se začal rozhlížet ještě mimo naši oblast a samozřejmě jsem nemohl pominout basket. Přišlo mi to jako dobrý nápad, že bychom mohli rozšířit svoje aktivity zase tímto směrem.

Takže nápad byl jen z vaší hlavy?
ZR: Ano, nikdo mě neinspiroval. Občas mě ještě něco napadne. (smích)
KH: Já jsem si v tu chvíli říkala, že už jsem tady basketu pomohla dost na jaře, a nějak mě vůbec nenapadlo, že bych mohla být ještě něčemu nápomocná. Ale vypadá to, že je to naprosto naopak.

V čem jste našli společnou řeč?
ZR: Já jsem skálopevně přesvědčený, že možnosti trutnovského basketbalu jsou relativně veliké. Že Trutnov je basketbalové město a lidi to hodně zajímá. Ale je potřeba jim to nějak představit, co vlastně chceme. Znovu oživit to, co tady bývalo. Vysoké návštěvy, zainteresovanost všech lidí. Těch lidí, kteří se tady zajímají o basket, je daleko více, než by se na první pohled mohlo zdát. V tom máme společnou řeč.
KH: Ukázalo se, že i když to byly zápasy o baráž, na ten poslední byla na dnešní poměry plná hala. Můžeme to brát jako takový odrazový můstek pro další kroky.
ZR: Ano. Vstup Kary by měl být vlastně jen takovou inspirací pro všechny ostatní. Každý totiž může pomoct, každý se může nějak zapojit, každý se může přijít podívat na zápas a podpořit. Vždyť těch pár desítek korun za vstupné je pro klub přínosem. A každý pozitivní hlas, který se v hale ozve, je dobrý. Hlavně bych byl nerad, aby se zapomnělo na to, že velkým dílem na basket přispívá město Trutnov, což si myslím, že je jen dobře. A samozřejmě pak je okolo spoustu fandů basketbalu, kteří mohou pomoci jako organizátoři, nebo třeba udělat nové webové stránky a spoustu dalších věcí. Nesmíme zapomenout ani na výbor, manažera, nového trenéra… Čeká nás všechny hodně práce. Trutnov není nějaké velké město, ale myslím si, že je dostatečně velké na to, aby tady mohl být prvoligový basketbalový klub na nejvyšší úrovni.

Jak se vlastně v klubu dozvěděli a přijali zprávu, že vás bude zastupovat Kateřina Hindráková?
ZR: Požádal jsem výbor, abychom se sešli, kde jsem jim řekl, jak si to představuji, jak budu přispívat, a zároveň jsem oznámil jméno zástupce Kary. Možná to někoho překvapilo, ale reakce byly pozitivní. Myslím, že těžko hledat v Trutnově na basket většího odborníka. A ještě jedna taková drobnost, kterou si možná ne všichni uvědomují. Paní inženýrka Hindráková je i podnikatelka, takže o penězích a ekonomice něco ví. A to jsou důležité věci.
KH: Za mě je důležité, že jsem tady zažila zevnitř ty dobré časy. My víme, co tady fungovalo. My nepotřebujeme vymýšlet nové věci. Nechci říct, že potřebujeme úplně staré časy, ale jsou tady základy, na kterých se dá pořád stavět, a pořád se dají opakovat ty věci, co fungovaly. Myslím, že spolupráce nám zatím klape.
ZR: Já opravdu vidím vstup Kary jen jako takový počáteční impuls. I když samozřejmě vím, že finance jsou důležité, bez nich se to asi těžko dá hrát na nějaké slušné úrovni. Ale potom je tu spoustu dalších věcí, které nejsou odvislé jen od peněz. Záleží na pomoci dalších lidí a přístupu.

Prozradíte částku, kterou jste podpořil klub?
ZR: Řekl bych to asi takhle – město a Kara přispívají stejným dílem. Nevím, jestli je vhodné říkat přímo částku. Na druhou stranu město musí částku veřejně schválit, tak to nebude žádné tajemství.
KH: Rozpočet klubu je momentálně zhruba na úrovni klubu pátého šestého místa.
ZR: Kara a město jsou hlavní partneři a věřím, že přibydou další. Samozřejmě, že asi se od nich nedá očekávat taková výše finančního příspěvku, ale každý příspěvek bude dobrý, ať už ze zájmu nějakého podnikatele, nebo v podobě vstupného z návštěvy diváka. Je to věc všech Trutnováků.

A peníze od Kary pomůžou především k čemu?
KH: K postavení týmu, což je to nejdůležitější, aby vzrostla atraktivita zápasů a dalo se hrát o vyšší příčky než loni.
ZR: Aby se dalo hrát o střed tabulky a výhledově i o medaile.
KH: Oproti loňské sezoně bude v týmu více profesionálek. Jestli loni byly dvě tři, letos chceme určitě čtyři. Plus jsou tady mladé nadějné holky, které jim budou skvěle sekundovat. Nejde se hned vrátit o sedm let zpátky. Musíme postupně.

Podíleli jste se na výběru hráček?
KH: Ne, to je plně v kompetenci manažera (Michal Martišek – pozn.) a trenéra (Tomáš Veselý – pozn.). Pokud by se mě ale zeptali a nějakou hráčku bych znala osobně, mohla bych jim dát reference. Ale to je asi tak všechno. Já už jsem z basketbalového světa taky dál. Mluvit do toho jim není potřeba.
ZR: Já bych se ani neodvážil, protože tomu zdaleka tak nerozumím. Jsou to profesionálové, kteří tam jsou od toho, aby sestavili profesionální tým a ten pak odváděl ty výsledky.
KH: Samozřejmě nějaké připomínky z naší strany mohou nastat, ale to bude asi až potom, co se ten proces nějakým způsobem rozjede.

Už jste se na něčem neshodli?
(oba se smějí) ZR: Měli jsme velkou diskuzi ohledně začátku domácích zápasů. Rozhodnutí je však plně v pravomoci výboru a bylo rozhodnuto, že se bude hrát v pátek večer od 18.30 hodin. Já osobně jsem chtěl sobotu od 17:30. Budeme doufat, že to je dobré rozhodnutí a divákům bude páteční čas opravdu vyhovovat.
KH: Páteční večer byl ze strany výboru argumentován tím, že samozřejmě lépe seženou organizační pracovníky, v sobotu totiž mívá už hodně lidí svůj program. A druhý argument byl takový, že i mládež se může přijít podívat, protože o víkendu hraje většinou svoje zápasy a kolikrát to nestihne. Takže si přeji, aby se na ty zápasy opravdu chodila dívat.
ZR: I já si přeji, aby hlediště bylo opět zaplněné.

Hlediště se zaplní, pokud se bude hrát dobře, ne?
ZR: To je bez diskuze. Nejlepší marketing je samozřejmě výsledek. Těžko se dá očekávat, že bychom letos atakovali příčky USK nebo Žabin, to nám určitě nehrozí, ale určitě do budoucna ambice máme.
KH: Myslím, že publikum ocení nejen výsledky, ale když na hřišti uvidí bojovnost a bude to takový ten Trutnov jako za starých časů, kdy rozpočet nebyl opravdu tak velký a hrálo se výš, než bylo očekávání. Ta atmosféra potom strhne všechny. Tím ale nechci nějak shazovat to, že by se nemělo vyhrávat. Když se bude vyhrávat, bude to super, ale i bojovný výkon, který je základem, a myslím si, že Trutnov vždycky šperkoval, taky přitáhne diváky.

Hrát ligu s mladými, jak se tomu dělo v posledních sezonách, tenhle model tedy nefunguje?
KH: Ukázalo se, že ne a šlo to tak trochu z kopce. Je pravda, že v každém sportu dochází k výměně vedení, respektive trenéra. A pokud tady zůstávají stejné hráčky, tak už to nemá kam dál růst. Druhá věc je ta, že poslední dva roky do toho určitě zasáhl covid. Trénovalo se, netrénovalo se. Hrálo se, nehrálo se. Mohli fanoušci, nemohli fanoušci. Bylo to strašně specifické. Na druhou stranu z mého pohledu se tady trošku polevilo.
ZR: Podotknul bych jednu věc, ať se nám to líbí nebo ne, prvoligová soutěž se bez peněz hrát nedá. A těch peněz bylo méně. Já bych se k tomu nechtěl moc vracet, protože bych těžko mohl posoudit, jestli to bylo tak či onak. Ale faktem je, že peněz bylo opravdu méně a vařilo se z vody, když si vezmu, že celý tým byl jedna profesionální hráčka doplněná o to, co se kde sehnalo. Těžko pak očekávat, že by se mohlo hrát o bronz. Ale myslím si, že tento trend je možné změnit, a proto to tvrdím pořád dokola. Kara a její peníze přináší jen impuls pro zlepšení. Mám dobrou paměť a pamatuji si tady ty zápasy, ty nerváky. Rád bych to zažil znovu.
KH: Je to pravda. A pokud se to povede, zájem od sponzorů může být za rok úplně jiný, teoreticky i vyšší a Kara už nemusí zůstat sama.
ZR: Ale teď jsme teprve na startu a začínáme.

A vzpomenete si, jak a proč začala vaše první spolupráce v roce 2005?
ZR: To si pamatuji. Domluvilo se to tehdy v restauraci na Dolcích. Byl tam starosta, místostarosta, já a pár mých kolegyň. Mně se hlavně líbilo to spojení – Kara a Trutnov. To má všechno. Název Kara Trutnov obsahuje jak hlavního partnera, tak město. Líbilo se mi taky, že se jedná o ženský sport a že tady má velkou tradici.

Poslední ligovou medaili Trutnov získal v sezoně 2015/16, kdy v sérii o bronz porazil Hradec Králové 2:1 na zápasy.


Co vás pak vedlo k ukončení spolupráce v roce 2016?
ZR: To je také jednoduché vysvětlení. Skončila smlouva a já jsem už dopředu věděl, že budu firmu prodávat. Připravoval jsem ji na prodej a nechtěl jsem, aby firma byla zatížena nějakými závazky do budoucna. Nebylo by to ani korektní.

Jak jste vnímal následující dění v klubu?
ZR: Docela těžko. Na basket jsem nechodil a vnímal jsem to čím dál hůř. Když tým, co podporujete celou dobu, nakonec hraje o to, aby se nesestoupilo… Protože si pamatuji ty oslavy třetích míst, tak se mi to vnímalo opravdu dost těžce.
KH: Přiznám se, že když jsem skončila já, potřebovala jsem od basketu klid, potřebovala jsem si nějak uspořádat vlastní život. Basket jsem moc nesledovala, začala jsem podnikat a měla jsem spoustu práce s byznysem. Informovaly mě spíš holky z jiných klubů, se kterými jsem byla v kontaktu. Když jsem se letos vrátila, už jsem si nemyslela, že po sérii se Strakonicemi budu mít s basketem ještě vůbec něco společného, ale pan Rinth mě pro to nadchnul. To, s jakým elánem a optimismem do toho jde, se nedá nesdílet a nešířit dál.
ZR: Jde o to, aby to tak pocítili i ti ostatní. Každý si musí udělat kousek práce a potom to bude super.
KH: Bylo by fajn, kdybychom nadchli spoustu dalších lidí, kteří už tomu nevěřili, že by se tady něco takového mohlo dít. A třeba i směrem k mládeži, kdyby se někdo chtěl vrátit, trénovat, dát svoji ratolest do přípravky. Všechno, co bude vést k tomu, aby trutnovský basket vzkvétal, tak jen dobře.
ZR: Jasně. Péče o mládež je důležitá a je super, když pak zase ti mladí vidí svůj vzor v prvoligových hráčkách i některých reprezentantkách. To je výborná záležitost pro celý klub, která má v důsledku dopad na celé město. Neustále mě překvapuje, že v Trutnově je opravdu mnoho lidí, co mají něco společného s basketem. Ať už ho hráli, jejich děti ho hrají, nebo se chodili dívat na zápasy. V Trutnově byl, je a bude basket vždy fenomén. Bez debat.

Na jak dlouho jste podepsali novou smlouvu?
ZR: Smlouvu máme podepsanou na tuto sezonu a počítám, že pokud nevzniknou nějaké zásadnější komplikace, které si nedovedu představit, uděláme potom další smlouvu. A třeba i na delší dobu. Na druhou stranu člověk v dnešní ekonomicky rozhárané době musí být opatrný. Uvidíme, jak na tom budou další týmy a jejich podporovatelé, protože doba rozhodně není jednoduchá.
KH: Hrát střed tabulky bude stát dřinu a všichni musíme táhnout za jeden provaz. Důležité je, aby se v hráčkách probudil ten duch, to chtění víc trénovat, být lepší. To si myslím, že teď za tu dobu, co jsem do týmu měla možnost nahlédnout, tady trošku vymizelo.
ZR: Ale víte, já říkám jednu věc. Kdyby to bylo jednoduché, uměl by to každý. A to by mě nezajímalo.

Kde byste tím chtěli vidět?
ZR: Mám sen. To znáte, ne? (smích) Samozřejmě bych byl rád, kdyby tým hrál jednou o třetí místo, ale myslím si, že bychom nadcházející měli hrát střed tabulky. Postavit nějaký základ, aby se tým v dalších letech mohl budovat a do dvou let hrát třeba o to třetí místo. Taková je moje představa. Možná příliš optimistická, ale zase bez nějaké vize a nějakého cíle do toho není možné jít.
KH: Souhlasím! A chtěla bych pozvat všechny fanoušky na první zápasy, které budou na turnaji.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Jan Bartoš a Vilém Fischl