Středa

19. ledna 2022

Svátek má

Nikdy nebyl žádný kňoura, tvrdí trenér Gottwald o Davidovi

29. 12. 2021

page.Name
David nastoupil do přípravky v září 2012, ze začátku se ani neprojevoval jako nějaký zvláštní talent. Dokonce v ohebnosti docela dlouho zaostával za ostatními dětmi. Dělali jsme si z něj občas legraci, že je zkrácený jako starý fotbalista.

Každopádně od samého začátku patřil k velmi disciplinovaným dětem. Co měl udělat, udělal a nikdy nebyl žádný kňoura, který by šidil, když už nemohl. Třeba když jsme šli šplhat na laně, děti dostaly za úkol udělat deset kliků, deset sedů lehů a deset dřepů. Někteří měli za minutku hotovo, protože to trochu ošidili, když nebyla přímá kontrola, ale Davča prostě udělal, co se řeklo.

Od ledna 2013 jsme Davida zaregistrovali u ČSJU, protože patřil mezi děti, se kterými jsme se rozhodli, že pojedou na nějaký „pouťový“ turnaj, abychom je trochu rozzávodili. Tou dobou jsme již měli skvělou dětskou závodní skupinu, která jezdila téměř každý víkend po turnajích (P. Kudrna, R. Gottwald, J. Lisý, M. Krčmář, R. Vacek, A. Lonk, O. Krákora a další). Vybírali jsme cíleně turnaje, aby děti měly šanci získat alespoň dílčí úspěchy. Jezdily ale i děti, které vyhrávaly jeden turnaj za druhým a vozily medaile. A myslím, že to byl zásadní zlom.

Motivace – kamarádi, kteří jsou borci a každého nebo skoro každého přeperou. V Davidovi se probudily jeho vlastní ambice a motivace taky vyhrávat. Začal si k tréninku přidávat doma. Cvičil a posiloval nad rámec přípravy na tatami.

Když se podívám do své evidence, tak již v roce 2014 měl David účast na sedmnácti turnajích, nejen domácích. A samozřejmě začal vozit i medaile, což byl za mě další zlomový bod – s jídlem roste chuť. Například nejhezčí medaile měli vždy na mezinárodním turnaji v České Třebové – veliká, těžká, ve tvaru českotřebovského kohouta v kimonu. Každý kluk o ní snil. Slyším to jako dnes, když Davča prohlásil, že je chce mít všechny – bronz, stříbro i zlato. Srdíčko mu začalo bít jen pro judo.

Další rok vyhrál v Třebové stříbrného kohouta a potom v roce 2016, 2017, 2018, 2019, vždy bronzového. V roce 2020, kdy bylo jasné, že si jede pro zlatého, dostal nabídku na vyšší turnaj, takže mu zlatý kohout doma nevisí.

Každopádně rok od roku se navyšovaly možné cíle, což pro Davida bylo jako červený prapor pro býka v koridě. Krajský výběr žactva (KVŽ), Regionální výběr žactva (RVŽ), nominace na přebor republiky, nominace na mistrovství republiky, nominace na vybrané mezinárodní turnaje, reprezentace ČR. To vše byly cíle, které ho motivovaly a nenechal si je utéct. Již prvním rokem v kategorii mladších žáků se nominoval na Přebor ČR 2016 Mladá Boleslav. Od té doby na republice poprvé a naposledy neuspěl. V roce 2019 jako starší žák vyhrál i MČR dorostenců v Brně, což byla zároveň vstupenka do reprezentace. V covidovém roce 2020 přestoupil do sportovního střediska mládeže (bývalé středisko vrcholového sportu) do péče olympionika Pavla Petřikova a pod jeho vedením letos v Brně získal svůj druhý dorostenecký titul.

Jinak ještě málo z evidence. Všem závodníkům jsem vždy evidoval registrované vítězné zápasy do průkazu judo. Od mláďat až do dorostu, kde jsem klukům předal průkazy, aby si to dále evidovali sami, a pouze dohlížím, že si to vedou. David měl v kategorii mláďat evidovaných 71 vítězných zápasů, kategorii ml. ž. 101, ve st. ž. 122 a v dorostu zatím kvůli covidovým omezením 44. Poslední mistrovský vyhraný zápas v Brně byl celkem 338. vítězným registrovaným zápasem jeho současné kariéry. Tuto evidenci si docela cením, protože není moc závodníků v republice, kteří by měli takovou památku v podobě evidovaných a rozhodčím podepsaných vyhraných zápasů. Dříve se to dělalo normálně. Na základě této evidence se získávala tzv. výkonnostní třída. Dnes se to již nevede, tak závodníci nemají zpětnou vazbu, koho kdy porazili.

Zážitků s kluky i s Davidem mám opravdu hodně, nechyběl samozřejmě u žádné hovadiny, kterou ty puberťáci vymysleli. Mohl bych možná napsat kratší knihu. A některé zážitky jsou jen velmi těžce publikovatelné, občas slízli i pořádný pohlavek. Komenský by možná radost neměl, ale judo nejsou taneční. A jak je vidět, fungovalo to dobře, teď jsme spíše kamarádi než bývalý trenér a jeho svěřenec.

Tohle všechno je ale taky zásluha rodičů! Mám zkušenost, že normální rodiče = normální děti. Obecně se dá říct, že se snažíme rodiče dětí, které začnou závodit, vcucnout do naší judistické party. Občas nějaký společný večírek nebo akce dětí, rodičů a trenérů. Rodiče pravidelně zveme na judo večírky pro dospělé (plesy Loko apod.). To se nám povedlo. Máme pár rodičů, jejichž děti už dávno na judo nechodí, ale rodiče s námi drží partu dále. To je fajn! Myslím, že se to taky zúročí, že se třeba kluci vrátí, až se jim narodí vlastní děti. Na tomto principu fungujeme spoustu let.

Davida jsem ale netrénoval sám. Závodní skupinu jsme měli a ještě máme na starost já, Honza Valenta a Ruda Bradler. Kluci závodníci měli jen to štěstí, že jsem měl v řadách závodníků syna, který byl rovněž zapálený, a neobtěžovalo mě tedy trávit tolik času judem. Běžně jsme jezdili přes třicet turnajů za rok již od roku 2012. To se taky zúročilo, protože od roku 2014 vozíme medaile z republiky. Celkem jich máme i s letošní Davidovou jedenáct. David jich má pět!

Robert Gottwald, Michal Bogáň
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek