reklama 

Z kopce do kopce. Drsné a krásné. Líbilo se mi to, rozplýval se vítěz

2.8.2015  •  Cyklo  • 
čtenost 1399

Trutnov - „Je to opravdu fajn závod,“ prohlásil o Krakonošově cyklomaratonu jeho letošní vítěz Václav Nežerka.

Z kopce do kopce. Drsné a krásné. Líbilo se mi to, rozplýval se vítěz

Osmadvacetiletý jezdec tady závodil i loni, kdy se prvního ročníku zúčastnil se svým kolegou z týmu Lawi - Author, Petrem Zahrádkou. Dojel desátý.

„Hrozně se nám to líbilo. I mediální obraz tohoto závodu je vynikající, takže jsme si řekli, že musíme přesvědčit tým, abychom sem letos jeli všichni,“ dodal.

A stalo se. Stáj Lawi přijela, viděla a vítězila.

Co říkáte na vaše vítězství?
Super, je to snové vítězství, ale je to hlavně vítězství pro tým. Bez kluků by to nešlo vyhrát. Hodně jsme si pomáhali, takže to bylo jednodušší než loni. Naše týmová převaha byla hrozně znát. Navíc si myslím, že všichni jsme jeli výborně a fyzicky jsme na tom byli dobře. Sešlo se to. Kdybych nevyhrál já, byl by to někdo jiný z kolegů.

Proč padla volba zrovna na vás?
Nejsem sice úplně spurter týmu, ale tak nějak to vypadalo, že bych dnes mohl být nejrychlejší. Řekli jsme si, že kluci zkusí pár nástupů, a buď to vyjde, nebo ne. A já bych pak spurtoval proti unavenějším soupeřům. A tak to dopadlo, i když to bylo těsné.

Vitez

Do zatáčky jste najížděl z druhého místa. Jak jste pak viděl souboj s Danielem Turkem?
Spurt byl trošku o nervy. Říkal jsem si, že teď prostě musím. Klukům bych pak nemohl říct, že jsem byl druhý. (směje se) Musel jsem to rozjet na stejnou rychlost, jako měl Dan a pak ještě o trošku vyšší. Když jsem viděl, jak mi to po těch kostkách hezky letělo a dostával jsem se před něj, člověk najednou necítí bolest a šlo to samo.

Jakou rychlostí jste cílovou rovinkou mohli jet?
Přes padesát tam bylo určitě, protože pak jsem měl docela problém vybírat tu zatáčku za cílem.

V horách z kopců vám třeba tachometr ukazoval kolik?
Tam to byl fofr. V Janských Lázních jsme podle radaru jeli 77, ale to nebyl rozhodně ten nejrychlejší sjezd. Myslím, že jsme se blížili k devadesátce. Vím, že jednou jsem tam viděl 85.

A když se zeptám opačně. Jak se šlapalo nahoru?
Výborně, kopce já můžu. Líbilo se mi, že to bylo z kopce do kopce. Trať je tady fakt krásná. Podle mě je to jeden z nejhezčích závodů u nás. Krajina je úplně neuvěřitelná. Kdyby člověk odpadl, tak si užije ten výhled. I počasí vyšlo. Dnes se mi jelo skvěle. Je ale pravda, že je to jeden z těch náročnějších závodů. V uvozovkách má jen 140 kilometrů a přeci jen dá člověku strašně zabrat.

58

Nejtěžší kopec? Pražská?
Rozhodně. Tam to bylo nejnáročnější pro každého. V místech, kde byl ten třicetiprocentní kopec, člověk riskoval, že přepadne dozadu, když se postaví. (usmívá se)

Zkušenost jste měl už z loňska. Jak vám to šlo letos?
Řekl bych, že dobře, ale bylo to drsné. Věděl jsem, že vzadu mám kazetu pětadvacítku a trošku jsem se toho prudkého kopce bál. Ale nakonec se to dalo vylámat docela v pohodě. Loni jsem byl docela aktivní, hodně jsem nastupoval a vysiloval se. Letos jsem věděl, že musím pošetřit síly na ty kopce.

To se vám vlastně podařilo, protože zrovna na Pražské jste získal i horskou prémii.
Utrhli jsme se s Danem Turkem, tak jsem říkal, že tu vrchařskou zkusím vyhrát. Jenže pak mě začaly bolet nohy, takže jsem si to maličko vyčítal. Naštěstí se mi podařilo orazit z toho sjezdu a dole mi zase hodně pomohli kolegové tím, že jsme se vystřídali. Tahalo se. Každý kousek. To bylo fajn.

Nezerka Pomezky

Vnímal jste diváky podél trati?
Ano, to člověk vnímá a pomáhá mu to. Při průjezdech těmi vesnicemi se najednou cítí takový silnější. Je to příjemné. Akorát tady z cíle si nic nepamatuji, protože to jsem měl tmu. (směje se)

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
twitter: michalbogan
foto: Vilém Fischl, Michal Bogáň

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama