reklama 

Jsem fakt vděčný, že můžu žít tak, jak jsem si vždycky přál

10.10.2016  •  Cyklo  • 
čtenost 511

Trutnov - Teď už leží v Tunisku na pláži a užívá si první volné dny po sezoně. Biker Přemek Tejchman má pro letošek odpracováno. Poslední bikerskou šichtou odmakal na třítýdenním výjezdu ve Francii a Itálii, kde se zúčastnil závěrečných závodů světové série v enduru. Osmadvacetiletý trutnovský jezdec nám do redakce poslal svou reportáž z cesty.

Jsem fakt vděčný, že můžu žít tak, jak jsem si vždycky přál

Vyjel jsem s kámošem Čížou jeho extra ultra super obytným vozem, který nám dával fakt super pohodlí. Mohl jsem díky tomu jak poslouchat moře po večerech, tak ráno sednout na kolo a sjet si parádně kopec. Ta svoboda je fajn, ale i obytňák má svý mouchy. O tom ale až za chvíli.

Takže, začnu nejprve závodem v Čechách, který byl prvopočátkem mojí tour. Na Špičáku se jelo 5 RZ, větší část byla hodně šlapavá. Chvílemi jsem si připadal jak o dva roky zpátky na cross country. Byl jsem fakt šťastnej, že jsem mohl stát na prvním místě a užívat vítezství! Byl to super začátek dlouhý cesty a tenhle pocit naplnění, jak to kolo miluju, jsem si nesl ještě pár dní potom.

Po závodu jsme s Čížou a jeho domem vyrazili směr Německo, kde jsem na něj den čekal, až si odpracuje svý, a pak jsme vyjeli směr Valberg ve Francii, kam nás vedla téměř dvanáctihodinová cesta. Jelikož je Valberg umístěn ve výšce 1700 m.n.m., přivítala mě ku...ská zima, na kterou jsem teda moc připravený nebyl. Parkli jsme to uprostřed hor, na šotolinovém hřišti a odtud jsme každý den vyjížděli trénovat. Naštěstí jsme všechny kopce nemuseli šlapat, byly zapojeny vývozy a to mi šetřilo dost sil. Hodně pršelo, byla zima, občas v noci i taková, že se mi kouřilo z pusy. Rána byly krušný, vstát, jídlo a trénink.

V den závodu, což bylo v sobotu, hlásili docela slušný počasí, což jsme všichni ocenili, jelikož na druhou erzetu trval výjezd do kopce tři a půl hodiny. Tratě byly parádní, náročné a to mám rád. Místy bylo hodně nebezpečných míst, občas jsem koukal ze srázu dolu a říkal si že tohle není úplně bezpečná cesta pro kolo. Nedělní závod byl o 4 RZ, které byly hodně sjezdové a po vydatných deštích pekelně klouzaly. 48 místo. Odjíždím spokojen, že se umístění v neděli vylepšilo.

Jedeme odvést Čížu na letiště, který mě na týden zase opouští do Německa kvůli práci. Rozhodl jsem se, že pojedu kousek od Nice, do města San Remo, kde to už trochu znám a tak budu moci trénovat v teple. Na to jsem se fakt těšil, protože zima nahoře byla velká. Zaparkoval jsem u moře, kousek od kempu, abych měl svůj klid. No pravda, doufal jsem, že mě nikdo nechytne. Nechytnul. Po dvou dnech samotaření jen já a kolo, za mnou přijel německý biker - kamarád Ronnie. Je to šoumen, takže jsem se fakt nenudil a já jsem ho naučil nějaká naše slova.

Dva dny jsme s Ronniem užívali mořského vzduchu, jezdili po lesích a hledali nové traily podle mapy. Byla sranda, to jsem si fakt užíval. Počasí bylo celý týden super, takže jezdění na kole bylo přesně to, jak to všichni máme nejradši. V pátek jsme uvítali Čížu a dojeli do Finale Ligure, kde jsme spolu připravovali na víkendové závody. Finale Ligure mám fakt rád. Ty závody mají svoji atmosféru, hodně se tam fandí, RZ mají super flow.

Sobota byla hodně sjezdová, tři náročný rychlostní zkoušky, kdy hned na první jsem měl pocit, že se mi brzdy zavaří. Na druhé se mi bohužel zapletly klacky do kola, byl jsem fakt zoufalej. Vteřiny utíkaly úplně zbytečně. No nic. Jdu na 3 RZ a dojíždím po sobotním dnu na 69. místě. Číslo je to teda překrásný, ale mě to zase tak netěší a doufám, že v neděli klacky nepotkám a závod se mi vyvede o poznání lip.

V neděli jsem se probudil a věděl, že musím jet na 100 procent plnej a držet. Únava už byla znát, konkurence největší z celého roku a já měl dva pocity. Těšil jsem se na poslední závodní den v EWS a chtěl ze sebe dostat max. Na druhou stranu už jsem se i těšil domů na odpočinek a že budu moct „vypnout“. Atmosféra byla fakt pecková. Lidi řvali, fandili, povzbuzovali, fakt po celé trati skoro všech nedělních RZ a to mě táhlo dopředu. Nohy v mínusu, jel jsem nadoraz s vidinou vylepšení výsledku. Moc jsem si to přál. RZ byly jen čtyři, každá jinýho ražení, a tak jsem musel zapojit všestrannost od sprinterského maratonce až po sjezdovej skill. Fakt jsem si hrábnul na svoje hranice a řekl bych, že díky tomu jsem se zlepšil na krásný 52. místo.

Měl jsem radost. Ty klacky mě štvaly, ale nedalo se nic dělat. Sezona je u konce a byl to nejlepší závod, co jsem jel. Dobrej pocit. Čekala nás cesta domu, tentokrát s Mišíkem, kdy jsme po dvanácti hodinách zaparkovali v Čechách. Náročnej den. Náročný tři neděle. Náročný, ale skvělý! Tímto bych chtěl poděkovat Čížovi za super zázemí a společnost a Mišíkoj za vývozy a cestu domu. Takhle jsem žil a takhle stručně jsem popsal ty tři neděle, za který jsem fakt vděčný, že můžu žít tak, jak jsem si vždycky přál.

Ještě bych chtěl poděkovat závěrem všem sponzorům, všem co mi fandili a podpořili tenhle sport, který se snažím posílat dál a dělat pro něj maximum. Teď tu sedím a zase balím, tentokrát bez kola, jen s plavkami, milovanejma, ženou a pocitem opravdové dovolené a odpočinku. Po patnácti letech all inclusive. Pláž, moře, palmy, jídlo, jídlo, jídlo a odpočinek. Pak zas začne zimní příprava, ale to bude další příběh a o tom jindy. Díky za čtení!

(bog, pte)
michal@trutnovinky.cz
foto: archiv Přemka Tejchmana, Avdlphoto

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama