Snažili jsme se dětem ukázat cvičení, která přinášejí výsledky

Hráčskou kariéru musel ukončit v mládí kvůli zranění, a tak začal trénovat. Ruský kouč Alexander Biryukov v roce 2008 dovedl juniorský mančaft U18 ke světovému stříbru a už dříve dostal za svou dlouholetou práci u národních týmů mládeže nejvyšší trenérské vyznamenání v zemi. Pětatřicet let pracoval v hokejové akademii CSKA Moskva, nyní má vlastní akademii Hockey Way. A ta tady ve spolupráci s trutnovským klubem uspořádala v srpnu první ročník mezinárodního kempu. „Líbila se mi organizace i jak děti poslouchaly,“ říká kouč z Moskvy, jenž pár dní po kempu oslavil 65. narozeniny.

Proč by podle vás děti měly všeobecně navštěvovat takovéto hokejové kempy? Klasické tréninky v klubu nestačí?
Jen tréninky v klubu samozřejmě nestačí. Doma mám knihu, dnes můžeme říct, že už je to bestseller, od kanadského specialisty, který přišel s teorií, aby se člověk něčemu naučil za deset let, musí se tomu věnovat deset tisíc hodin. Ať se to týká muziky, sportu, umění… Během sezony není zrovna jednoduché osvojovat si nové a nové hokejové dovednosti, a proto existují takovéto kempy, kde na tom děti pracují třeba čtyři hodiny denně a ty hodiny jim přiskakují

Co si děti odnesly z trutnovského kempu? Na co jste se zaměřili?
Víte, ruské děti takhle trénují pořád. Českým dětem jsme chtěli ukázat, jak vypadá celý objem našich cvičení, které děláme, aby se tím inspirovaly, používaly ho v sezoně a někam se posunuly. Nezaměřili jsme na žádné konkrétní věci, protože za dva týdny na kempu to zaprvé nejde stihnout a druhá věc je ta, že se k tomu musí propracovat postupně. Nejdřív zlepšit jednu věc a pak zlepšovat druhou. Snažili jsme se dětem ukázat to, co jsem posbíral po celém světě. Cvičení, která přinášejí výsledky.

Jednalo se o první ročník kempu. Povedl se vám ho uspořádat dle vašich představ? Museli jste řešit nějaké problémy?
Musím říct, že organizace kempu se mi líbila a všechny úkoly, které jsme si před kempem stanovili, jsme splnili. Plus se mi ještě líbilo, jak fungovaly a poslouchaly české děti. Bylo na nich vidět, že to, co se jim říká, si chtějí vzít do hlavy. Taková je ale vlastně česká povaha. Děti jsme vlastně i chtěli naučit koncentraci a pozornosti. Na začátku kempu to takové nebylo, ale na konci kempu už třeba čekaly ve frontě a na ledě byly připravené, že jsme je nemuseli nahánět.

České a ruské děti mezi sebou vycházely? Nedocházelo k nějakým konfliktům?
Ne, na ledě žádné konflikty nebyly, což mi jako trenérovi stačilo. Děti byly zaměřené na práci a správně provedená cvičení.

Jak šikovné kluky i holky jste měli na kempu? Viděl jste mezi nimi nějaké talenty?
Pro mě bude jednodušší mluvit o českých dětech, protože ty byly starší a už je na nich vidět, že jsou hokejově dál. U mladších to lze těžko posuzovat, protože ještě nevíte, na jakou stranu se otočí. Ale pár českých kluků se mi tady líbilo, že když budou makat a správně pracovat, mohli by hrát na docela vysoké úrovni.

V čem je podle vás rozdíl mezi českou a ruskou hokejovou školou?
Myslím, že takhle se to brát nedá, jsou to jen slova - česká, ruská… V dnešní době internetu se může každý podívat, jak se trénuje v Rusku, Švédsku, Česku nebo Kanadě, a všichni zkoušejí pracovat více méně stejně. Jo, když ještě nebyl internet, tak bylo možné říkat, že tohle je česká škola, tohle se dělá v Kanadě, Rusku…

Proč jste si založil vlastní akademii?
Jednak proto, že jsem hodně cestoval a viděl jsem, jak se trénuje ve světě. Zjistil jsem, co výsledky dává a co nedává. Jde o to, že ve Švédsku třeba funguje systém, že trenéři jezdí po celé zemi a pozorují, jak fungují jednotlivé školy. Když vidí nějaký rozdíl oproti systému, tak těm trenérům radí a směrují je. V Rusku tohle nejde udělat, protože je to velká země. Já nemůžu jezdit do Chabarovsku, Čeljabinsku a dalších měst. Když někoho budou zajímat moje trenérské metody, tak přijede za mnou.

Je zájem o vaši školu?
Zájem je velký. S kolegou Yuriim Karmanovem jsme o trénování napsali knihu. Jsou v ní různé druhy cvičení, která jsem nastřádal za svůj život.

Byl jste první trenér Pavla Bureho? Hned jste poznal, že bude dobrý hráč?
Pavla jsem trénoval od sedmi let a už od malička na něm bylo vidět, že je to hodně chytrý hráč, který měl navíc všechno postavené na výborné fyzičce. Vzpomínám, že na začátku kariéry hrával se starším ročníkem a byl tam z nich jeden z nejlepších.

V Trutnově jste byl poprvé. Překvapilo vás naše město něčím?
Nejvíc mě asi překvapilo to, jak se tady lidé starají o své město. Staré budovy se tu neustále opravují a vypadají furt pěkně.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Jan Bartoš