Úterý

29. září 2020

Nyní

12°

Zítra

14°

Svátek má

Mikuláš Pluháček: Chci dát o sobě ještě víc vědět než doposud

24. 8. 2020

page.Name
Je odchovancem trutnovského hokeje, v klubu prošel všemi mládežnickými kategoriemi a v osmnácti letech nakoukl i do áčka. Teď je Mikuláš Pluháček o rok starší a má za sebou svou první zámořskou sezonu! Talentovaný gólman chytal za San Diego Sabers ve Western States Hockey League (WSHL), kde se mimo jiné potkal s dalším hráčem z trutnovské líhně Petrem Teuberem. Od září by se rád znovu za oceán vrátil a kráčel za svým americkým snem.

S hokejem začínal ve čtyřech letech. Jako obránce. „Vždycky jsem chtěl do brány, ale táta mi říkal, ať se nejdřív naučím bruslit a pak můžu chytat,“ vzpomínal Mikuláš. Trvalo to dva roky. Patřil k pravidelným účastníkům hokejových kempů Ladislava Lubiny, jednou tam onemocněl gólman a malý Miky každý trénink lezl v hráčské výstroji do brány. Bývalý extraligový hráč si toho všiml a přišel za ním a tátou s nabídkou, jestli to „mladej“ nechce zkusit mezi tyčemi. „Doma jsme pak s mamkou museli tátu ještě chvíli přemlouvat, ale nakonec jsem do  brány šel a už v ní zůstal,“ usmál se. 

V mládežnických kategoriích se objevoval v krajských výběrech, v juniorském věku získával zkušenosti i s dospělým hokejem. Trénoval s béčkem, za které zasáhl do patnácti utkání. A sáhli si po něm také trenéři z druholigového áčka. V letní přípravě jako dvojka dvakrát seděl na střídačce prvního trutnovského týmu. Jak chytá? Když se mu to prý všechno sejde najednou, dokáže zachytat velice brilantně a předvádí zásahy, které jsou hodné brankářů v nejvyšších soutěžích.

Mikuláš Pluháček

  • narozen 18. října 2001 v Trutnově
  • je odchovacem trutnovského hokeje, kde začínal ve čtyřech letech
  • mamka pracuje v masně, otec dělá střechy, má mladšího bratra Štěpána
  • studuje na trutnovské průmyslovce obor informační technologie a management, po druhém ročníku má teď na dva roky přerušené studium
  • v loňské sezoně se vydal za zkušenostmi do amerického týmu San Diego Sabres hrající WSHL, kde byl čtvrtým nejlepším brankářem ligy
  • má rád cestování, běhání a vaření, nemá rád zubaře, pomluvy a špagety

Velká změna v životě se 183 cm vysokému gólmanovi přihodila loni o prázdninách v Písku a Goalie Academy International Romana Višňáka. „Nastupoval jsem tam v sobotu a v pondělí za mnou přišel trenér František Brázdil, že se mu líbí, jak pracuji, že bude trénovat v San Diegu a rád by mě tam měl. Večer prý zavolá majiteli klubu, jak to mají s gólmany a ozve se mi,“ vyslechl si nečekanou zprávu. O dva dny později za ním kouč přišel znovu. Místo pro gólmana z Krkonoš bylo! Točil by se s jedním Švédem a další brankáři by je doplňovali. 

Mikuláš okamžitě tuto novinku volal domů rodičům. Ti za ním v sobotu ráno přijeli, všichni si sedli a s trenérem probrali, co by se od něj očekávalo a na co by se měl připravit. Během měsíce se pak vše domluvilo. Student trutnovské průmyslovky přerušil studium, byl mu přidělen agent Dominik Čapek, podepsala se smlouva a 9. září seděl v letadle do Ameriky. „Samozřejmě jsem se těšil, ale určitě jsem měl i trošku obavy, že tam budu sám,“ povídal, že na takhle dlouho pryč a daleko od rodiny ještě nebyl odloučený. Nejistotu cítil i po hokejové stránce, jestli to zvládne. 

Jen krátce pro vysvětlení. Juniorský tým San Diego Sabers už čtyři roky vlastní někdejší bývalý výborný zlínský útočník Tomáš Kapusta. Bronzový medailista z mistrovství světa v roce 1993, který si rok poté zahrál i pod olympijskými kruhy Lillehammeru, otevírá dveře mladým českým hokejistům do kvalitní juniorské soutěže západních států v USA. Je to liga, odkud se hodně starších hráčů chce dostat na univerzitu a mladší chtějí do nejvyšší juniorské soutěže. Na zápase je přítomno vždy hodně skautů. 

Mikuláš, aby se aklimatizoval a se vším seznámil, přiletěl do přímořského a s 1,5 milionu obyvatel druhého největšího města v Kalifornii čtrnáct dní před srazem. Celý trenérský štáb byl poskládaný z českých koučů, gólmany vedl již zmiňovaný František Brázdil, jenž byl zároveň asistentem trenéra. „Necelý měsíc jsme trénovali na suchu plus poslední dva týdny už taky na ledě,“ přiblížil trutnovský mladík začátek svého angažmá. 

Hned od prvních tréninků poznal obrovský rozdíl v nasazení. „U nás se občas stává, že to kluci na tréninku vypouštějí. V Americe si to ale nemůžou dovolit, protože na jejich místo čeká dalších pět hráčů. Tam jedou všichni na krev. Trénovali jsme třikrát čtyřikrát denně a někdy jsem to nechápal, co se děje,“ vyprávěl, že fyzicky to bylo hodně náročně. Tréninky probíhaly i na pláži ve třiceti stupních. „Hlavně jsem nebyl zvyklý zvedat nějaké těžké váhy, zatímco Američani jsou na tom založeni. Postupně jsem si ale zvykl, přidával jsem si tréninky a pak už to bylo s klidem,“ dodal. 

Tým čítal asi 25 hráčů, nějací odcházeli, jiní přicházeli. Gólmanů bylo pět - Čech, Švéd a tři Američané. Mikuláš měl domluvené, že s ním počítají do první dvojice. V úvodu sezony se mu však vůbec nedařilo. Takže spíš doplňoval Švéda, který chytal skvěle, a Američana, jenž přišel z vyšší soutěže, takže měl už větší zkušenosti. „Bylo to náročné se s tím vyrovnat, protože mi bylo řečeno, že bych měl chytat, ale dostal jsem utkání a pokazil to. Byl jsem z toho opravdu takový vyjukaný,“ přiznal. 

Hokej na užším kluzišti nikdy nezažil, tak se s ním za pochodu seznamoval. Hodně mu radil kouč Brázdil, probírali to i na videích, přidávali tréninky. A pak to přišlo. Během jednoho týdne se všechno obrátilo. Trutnovský gólman vypadal na tréninku výborně, a tak asi po měsíci na přelomu října a listopadu dostal další šanci mezi tyčemi a tu už nepustil. V dobrých výkonech pak pokračoval a jeho forma rostla zápas od zápasu. Blýskl se i třemi nulami. V základní části WSHL střežil svatyni Sabres v 26 utkáních, průměr obdržených branek na zápas měl 1,79 a s úspěšností zákroků 93,8%. 

Nejlepší utkání prý odchytal v El Pasu. Na tamní Rhinos, kteří jsou před každou sezonou velcí adepti na titul, chodí i čtyřtisícové návštěvy. „Myslím, že všude chodilo víc lidí než u nás,“ ušklíbl se Miky. Návštěvnost domácích zápasů Sabres se pohybovala někde mezi třemi a pěti stovkami lidí. San Diego jako město totiž žije baseballem, Padres hrají MLB, a velmi populární je tam také americký fotbal. Nicméně kousek od centra má farmu Anaheim, kam se mladí junioři jezdili dívat na zápasy NHL. Ale zpět k nejlepšímu výkonu českého gólmana. 

Ve WSHL se vždy hrají trojzápasy a ten, který Sabres sehráli v El Pasu, byl nejhorší z celé sezony. První mač schytali nakládačku 0:13, kdy Mikuláš dělal dvojku. Do druhého utkání se postavil do brány, hosté opět neuspěli, ale tentokrát padli jen 2:5. Gólman nosící na dresu číslo 31 sklidil slova chvály, ačkoliv třetí třetinu nedochytal kvůli zranění. Po střetu s hráčem za brankou upadl a soupeř ho nakopl do žeber. Ve třetím utkání proto už jen stál v obleku na tribuně a přihlížel opět debaklu 0:9. „Jinak jsme si v sezoně vedli velmi dobře,“ poznamenal. 

Mezi soupeře Sabres ještě patřili Fresno Monsters, Las Vegas Thunderbirds, Ontario AvalancheValencia Flyers a Seattle Totems. Po základní části Western Division obsadil Pluháčkův tým druhé místo s bilancí 31 výher - 18 proher a Mikuláš Pluháček byl před play-off zvolen jeho jedničkou. Jenomže na vyřazovací boje nedošlo. Kvůli koronaviru. „Američané si to vůbec nechtěli připustit, že by se něco takového mohlo stát a do poslední chvíle jsme se připravovali na zápas,“ vyprávěl Mikuláš. Tým ve středu absolvoval předzápasový trénink. Druhý den ráno si na sebe hráči ještě vzali týmové obleky, ale vzápětí přišla zpráva od majitele klubu, že Vegas nepřijedou a sezona je zrušená. „Ať co nejrychleji letíme domů nebo nám zavřou hranice,“ pronesl gólman z Trutnova, že okamžitě volal domů a s agentem sháněli letenku. V sobotu už seděl v letadle. 

První zámořská sezona tak pro mladého brankáře vyústila ve zvláštní konec, nicméně do jeho dalšího hokejového působení mu ukázala spoustu nových poznatků. V čem na sobě nejvíc pozoruje pokrok? „Asi v rychlosti a přesnosti zákroků a teď už si také víc věřím na práci s holí, která je tam docela důležitá,“ řekl gólman, který se na ledě vyžívá v situacích, kdy před ním není moc vidět a on si musí najít puk. V hokeji to chce dotáhnout co nejvýš. Kdyby byla možnost, rád by si v Americe do života udělal i univerzitu. „Možná by se to pak řešilo jinak. 
Pro mě je ale zatím přednější hokej a dostat se co nejdál,“ nechal se slyšet. Až do NHL? „Každý tam chce,“ usmál se. 

Zájem o jeho služby za mořem je od několika klubů, přes trenéra Brázdila se mu ozvali i z El Pasa, kde si ho zapamatovali. Nabídky má také z vyšších soutěží. „Uvidíme, jaké budou možnosti a co se stane, jestli nás jako Evropany třeba do Ameriky vůbec pustí,“ narážel na stále nejistou dobu kvůli pandemii. „Určitě bych se tam ale chtěl vrátit a znovu se uchytit a dát o sobě ještě víc vědět než doposud,“ dodal trutnovský odchovanec, který se nyní přes léto připravuje s místními druholigovými Draky.  

Z půlroční americké zkušenosti si kromě hokeje odnesl ale i zlepšenou angličtinu, s níž po příletu dost bojoval. „Já jsem se s ní pral už na škole, v podstatě jsem nerozuměl ani slovo,“ líčil. Hodně mu pomohli čeští trenéři i Američané, kteří ho opravovali. Ubytovaný byl postupně ve dvou rodinách. V té první to nefungovalo, jak mělo. S dalšími pěti spoluhráči si stěžoval na jídlo i prostředí. Dlouho se však nic nedělo a změna nastala až po Vánocích, kdy se vrátil z Čech do nové rodiny. S tou si sedli. „Bylo nás tam plno kluků, super prostředí, navařeno. Bylo to jako nebe a dudy,“ pochvaloval si.  

Změnou pro něj například bylo také chování Američanů. „U nás se mi nestane, že si půjdu koupit něco do obchodu nebo na benzinku a najednou se mě prodavačka zeptá, jaký jsem měl den, co plánuji na víkend, a normálně spolu začneme bavit,“ divil se. Život v Americe je prý úplně jiný. Na druhou stranu on z něj moc nezažil, protože v podstatě chodil pouze na tréninky. Centrum navštívil dvakrát. Když přijížděl z letiště a odjížděl na letiště. „Nejsem typ, co vyhledává party či velké akce,“ prohlásil. San Diego ležící kousek od mexických hranic je třeba domovem největší námořní flotily na světě. „Tam jsem se taky nebyl,“ smál se.  

Michal Bogáň 
michal@trutnovinky.cz 
Foto: Miloš Šálek, Pedro Cancel