reklama 

Sportoviště v Trutnově: Tenisté se stydět nemusí

13.6.2018  •  Ostatní sporty  • 
čtenost 931

Tenis neboli bílý sport či také sport gentlemanů. I Trutnov má své oranžové místo na mapě, kde hrají prim rychlé servisy, tvrdé returny, čopované bekhendy, chytré loby či nečekané kraťasy. Místo, kde rozhoduje bojovnost, ale i vynalézavost hráčů, jak vyzrát nad tím druhým na opačné straně dvorce. Trutnovský tenisový areál se nachází na břehu řeky Úpy, usazený do komplexu sportovišť v ulici Na Lukách. A kdo v poslední době občas prošel kolem, zjistil, že vzkvétá.

Sportoviště v Trutnově: Tenisté se stydět nemusí

„Pokud budeme brát areál ve srovnatelně velkých městech, tak se teď opravdu nemáme za co stydět. Naopak, kdokoliv k nám přijede na turnaj, tak si to spíše pochvaluje a líbí se mu to,“ říká místní trenér a jeden z nejúspěšnějších hráčů v historii oddílu Libor Davídek. Zdeněk Hynek, jenž se stará o sportovní chod klubu a trénuje menší děti, přitakává. „Zázemí se tady vylepšilo perfektním způsobem.“ 

Při pohledu do historie však zjistíme, že zrovna tenisté tady nikdy neměli na růžích ustláno a s pověstí buržoazního sportu byli spíše trnem v oku. První kurty se tu zrodily na začátku 20. století. Jeden se nacházel v parku vedle dnešního pečovateláku v Kryblické ulici a druhý, rovněž patřící zřejmě nějaké německé bohatší rodině, se rozkládal tam, kde je nyní Lidl.

O kurtech na místě současného areálu se zmínka v kronice dlouholetého předsedy oddílu Vladimíra Kopeckého objevila po válce v roce 1945. Kurty byly zcela zničené, zarostlé trávou, neboť sloužily jako skladiště válečného materiálu. Nicméně, již o pár měsíců později došlo k založení tenisového oddílu SK Trutnov a díky nadšení všech členů se kurty poměrně rychle opravily. Takže v červnu 1946 se začalo hrát, prozatím na čtyřech dvorcích.

„Ty ale tehdy ještě byly jinak orientované, otočené o 90 stupňů, jako kdybyste dnes hráli proti koupališti a atletickému stadionu,“ poukazuje Vladimír Kopecký na zajímavost, která zmizela na přelomu 50. a 60. let, kdy se kurty natočily do současného směru. „Pro tenistu je hrozně nepříjemné, když máte slunce jen na jedné straně, proto devadesát procent dnešních kurtů je situovaných tak, aby slunce šlo podél,“ doplňuje dnes již 77letý senior, který do Trutnova přišel v roce 1966 a od roku 1972 třicet let řídil klub z postu předsedy.

Fotky z historie tenisové sportu v Trutnově - ZDE

Za jeho éry se pak povedlo v osmdesátých letech postavit nafukovací halu na Nivách, ale především rozšířit areál (v místech, kde bylo koupaliště) o dva horní kurty. „Všechno se dělalo ručně, žádná mechanizace, žádná firma, jen brigády. Myslím, že nám to trvalo dvě sezony,“ vzpomíná Zdeněk Hynek na zásadní zlom v historii klubu. Díky tomu se Trutnov v té době mohl přiřadit mezi větší areály a začít pořádat více turnajů. „Dnes si nikdo nedovede představit, jak těžké to bylo za totáče vyjednat, když všichni byli proti,“ vypravuje Vladimír Kopecký. Mezi oddíly probíhaly menší i větší existenční boje. Dříve například zadní kurt sloužil i jako kluziště s mantinely, což se podepisovalo na jeho stavu. A dokonce se uvažovalo o úplném zrušení zadních kurtů, místo kterých by vzniklo doskočiště pro letní skokanský můstek.

Hráči však v Trutnově vyrůstali dobří, o čemž svědčí i působení v národní tenisové lize, druhé nejvyšší soutěži, kam se třikrát povedlo postoupit. Na zdejších kurtech se představili i významní čeští tenisté. Na turnaj sem třeba přijela z pozice desáté hráčky světa Regina Maršíková! A jako starší žákyně tady nastupovala k zápasům Lucie Hradecká. K deblu prý vždycky spojovala síly s místní Luckou Hynkovou, dcerou Zdeňka Hynka, který měl pak ještě dceru Petru. Ta patřila do první patnáctky v republice.

Jak však plynul čas a věci procházely modernizací, tak v areálu tenistů jako by ten čas zamrzl. „Od chvíle, kdy jsem byl malý, s tenisem jsem začínal v deseti letech, se tu v podstatě nic nezměnilo,“ potvrzuje Libor Davídek, kterého hráčská kariéra zavála i na pět let do Německa. Jako člen klubu to dlouho pozoroval i nedávný předseda Josef Křepinský. „V oddíle bylo několik nadšenců, kteří formou sponzorských darů pomohli zrealizovat třeba zavlažování nebo stavbu tréninkové zdi, na větší akce jsme však neměli peníze. Snažili jsme se proto ve spolupráci s městem získat nějaké dotace, ale to se nám také nedařilo,“ přibližuje situaci. Prozíravým řešením se nakonec ukázal návrh města, že areál převede pod sebe a při dodržování určitých pravidel a podmínek (hlavně práce s mládeží a vedení dětí k pohybu) pomůže oddílu Lokomotivy s jeho přestavbou.

Od 1. ledna 2016 tak patří tenisový areál pod správu sportovišť města Mebys a investovalo se do něj více než pět milionů korun. „Věci dostaly výrazný spád. To, co vlastně předchozí členové budovali desítky let a strávili na tom desítky tisíc brigádnických hodin, se teď podařilo zlepšit během jednoho dvou let,“ má bývalý předseda Křepinský radost z toho, jak se areál začal proměňovat. Opravily se kurty, ploty, celé zázemí, kompletní rekonstrukcí prošla budova, která získala novou terasu s moderní prosklenou stěnou… Jako obrovskou pomoc berou v oddíle, že město loni na podzim pořídilo nafukovací halu. Bez ní tady totiž hrozilo, že by děti nemohly trénovat v takové míře, jaké mohly. „Hala předtím patřila soukromníkovi a byly s tím problémy,“ je rád za změnu trenér Davídek.


Další fotky nové tenisové haly najdete ZDE.

Co se týká samotných kurtů, kterých napočítáme v areálu sedm, jsou také v lepším stavu, než když si je oddíl dělal brigádnicky. Před sezonou se na přípravu najímá firma. „Dříve to fungovalo tak, že jedna skupina udělala jeden kurt, další skupina další. Každý si to přitom dělal po svém a byly v nich rozdíly,“ vykládá Zdeněk Hynek, že v současné době je kvalita hřišť dobrá. „Je to takový standard, zase bych to ale úplně nevychvaloval do nebes,“ usměje se Libor Davídek a dodává, že kurtům je potřeba se trošku věnovat i v průběhu roku, což možná někdy vázne. „Ale když posloucháte hráče, tak ti si stejně stěžují všude. A je jasné, že Trutnov ani nemůžeme srovnávat třeba se Štvanicí, že?“

Na závěr tak lze konstatovat, že přestože do tenisového areálu při náborech nových členů asi nikdy nebudou proudit takové davy dětí, jako například na vedle sousedící atletický stadion, oddíl dokáže těm, co se v Lokomotivě rozhodnou pro start své tenisové dráhy, poskytnou velmi solidní zázemí. A to by se mělo dál zlepšovat, mluví se třeba o výstavbě dalších dvou kurtů. A že se daří vychovávat nové naděje, je momentálně hezky vidět na struktuře členské základny, která se výrazně omladila a převážnou část klubu tvoří děti a náctiletí sportovci. Na příkladech sourozenců Tomáše a Simony Křepinských, Martina Fialy nebo Elišky Hrabalové je zároveň vidět, že i z Trutnova se dá probojovat na vyšší pozice v žebříčcích.

SLOUPEK TENISTY

Michal Baťka
předseda oddílu a hráč A-týmu Lokomotivy Trutnov

„Je to více než 30 let, co jsem začal s prvními tenisovými krůčky. Pamatuji si to, jako by to bylo nedávno - s vypůjčenou dřevěnou raketou, u odrazové zdi v zadní části tenisového areálu v Trutnově. Není těžké si vybavit jeho tehdejší podobu. Za přispění vedení, správců a členů oddílu tenisu se postupem času areál pomalu začínal měnit. Proběhla dostavba dvou kurtů, investovalo se v interiéru klubovny, sociálního zázemí a okolí kurtů, avšak největší investice proběhly až po převzetí sportoviště společností Mebys. Za všechny příznivce si dovolím poděkovat a věřím, že rozvoj areálu bude i v příštích letech pokračovat. Trutnovští tenisté si to jistě zaslouží.“

Michal Bogáň                
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek, archiv oddílu

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama