reklama 

Tenisový velikán Kopecký, tenis se pro něj stal životním posláním

15.6.2018  •  Ostatní sporty  • 
čtenost 799

Pojďme se vrátit z dnešní doby trochu do minulosti. Dnes všichni tenisté včetně rekreačních hráčů mají několik raket, velký výběr tenisových míčů a vybavení bývá mnohdy lepší než samotná úroveň hry. Na skok se podívejme do doby, kdy se pro dřevěné rakety Dunlop nebo Slazenger muselo jezdit jedině do Pragosportu na Václavském náměstí, kdy jediné solidní balony byly míče značky Optimit v papírové krabici po šesti kusech a tenisti po kurtech běhali v legendárních „platfuskách“, vyráběných v Gumárnách Púchov.

Tenisový velikán Kopecký, tenis se pro něj stal životním posláním

Byla to také doba tenisových fanatiků, kteří po práci utíkali na tenisové kurty a trénovali s dětmi zadarmo jen pro ten pocit, že tu krásnou hru naučí opět dalšího kluka či holku, a tak tu obrovskou lásku k tenisu předají dál. Mnohdy se potýkali s velkými potížemi v zaměstnání, protože například sebemenší funkce v ROH nebo KSČ byla hodnocena mnohem víc než láska k bílému „buržoaznímu“ sportu.

Takový je i příběh MUDr. Vladimíra Kopeckého, pro něhož se stal tenis životním posláním. Začal s ním už v 50. letech ve svém rodném Jičíně a tenis se stal okamžitě jeho vášní. To, o čem ale budeme povídat, je spojeno s jeho příchodem po studiích do Trutnova, kde se v roce 1966 velmi aktivně zapojil do chodu tenisového oddílu TJ Lokomotiva Trutnov. V letech 1966 až 1968 byl jejím nejlepším hráčem a od roku 1970 předsedou oddílu, kterým byl dlouhých 30 let.

Z pohledu dnešní doby nelze ani pořádně pochopit, jaká protivenství a jaké boje musel doktor Kopecký jako předseda oddílu a zapřisáhlý antikomunista svádět v době normalizace s vedením města či tělovýchovné jednoty. Přesto se mu dařilo udržet oddíl na výborné úrovni, postavit dva nové kurty a dokonce začátkem 80. let postavit nafukovací halu s podporou a pomocí několika dalších nadšenců a stovek brigádnických hodin.

V 60. a 70. letech organizoval celostátní turnaj O pohár Krkonoš, který svou úrovní patřil mezi dva nejlepší turnaje východních Čech. Mezi jeho vítězi najdeme i tehdejší hráče první desítky ještě československého žebříčku (Kurz, Melka, Krásný, Granát, Maršíková, Šimáňová - Sedláčková). To bylo hlavně umožněno tím, že kromě té nejužší špičky hráči nemohli cestovat na turnaje v zahraničí.

Od roku 1971 se začal systematicky věnovat práci s mládeží. V letech 1971 až 1998 uspořádal sedm tenisových škol, jimiž prošlo přes 1000 dětí. Dělal osobní nábory ve školách, kde žákům vyprávěl o krásách i náročnosti tohoto sportu. S pomocí mladých dobrovolníků vedl tréninky několikrát týdně a i v zimě chodil s dětmi do tělocvičny, protože tenisové haly tehdy byly jen v pár městech po republice.

Z těchto tenisových škol tak trutnovský oddíl získal za 30 let téměř 300 registrovaných hráčů a Loko Trutnov mívala stabilně 8 až 10 družstev ve všech věkových kategoriích. Z oddílu, který hrával maximálně krajské soutěže, se stal klub s druholigovými ambicemi.

Z těchto tenisových škol vzešlo mnoho hráčů divizní a krajské úrovně, ale i několik vynikajících tenistů, kterým se tenis a trénování staly profesí. Například prvoligový hráč Milan Martinec, pozdější trenér 26. hráčky WTA Karolíny Schmiedlové nebo 36. hráče ATP Karola Becka a šéftrenér Národního tenisového centra v Bratislavě, nebo Libor Davídek vítěz Pardubické juniorky z roku 1986 a samozřejmě mnoho dalších.

Z těch 1000 dětí se ale naučila tenis většina tak, že si jej zahraje někdy o dovolené jen tak pro radost a třeba pak jejich děti opět začaly hrát tenis, a tak se ten tenisový strom rozvětvuje dál a dál.

Všechny tyto výsledky byly založeny na tisících a tisících hodinách trénování, organizační práce a hraní s dětmi zcela zadarmo. Jeho krédem bylo, že jako lékař by přeci nemohl za to chtít žádné peníze. Šlo mu hlavně o zlepšování jednotlivých hráčů a především o to, aby láska k tenisu se předávala dál a dál. V neposlední řadě byl pevně přesvědčen, že i když z těchto dětí nevyrostou Kodeš, Lendl či Navrátilová, vyrostou z nich slušní, inteligentní, cílevědomí a pracovití lidé s krásným koníčkem na celý život. A mnozí z nich se pravidelně či občas vracejí, navštívit, popovídat o tenise i o životě, popřát k narozeninám.


Vladimír Kopecký starší se synem Vladimírem.

Možná se ptáte, proč jsme článek nazvali Tenisový velikán. Nevyhrál žádný Grand Slam ani nebyl světovou jedničkou. Ale díky takovým, v dobrém smyslu slova tenisovým fanatikům, kterých bylo ve spoustě oddílů po celé republice mnoho, se dařilo i v dobách normalizace udržet tenis na dobré úrovni mezi nejoblíbenějšími sporty a český tenis byl a stále patří ke světové špičce.

Umět předat tu vášeň k tenisu, naučit děti sport na celý život, ať už budou vyhrávat velké turnaje nebo si jen hezky zahrají o víkendu nebo o dovolené, to je přeci také něco mimořádného. Vladimír Kopecký byl takovým tenisovým zahradníkem, kterému se podařilo za čtyřicet let trénování dětí vypěstovat něco mimořádného a krásného. Proto tedy Tenisový velikán.

Michal Bogáň                
michal@trutnovinky.cz
foto: archiv Vladimíra Kopeckého, Michal Bogáň

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama