Na skalách nechávám kus své duše, říká horolezkyně Jitka Mázlová

Rodačka z Dolní Branné, Jitka Mázlová, poprvé zahlédla odvážné lezce, když byla jako malá na výletě ve skalách. Obdivovala je. V 17 letech ji pak kamarádky vzaly na horolezecký festival do Teplic nad Metují. Ta přátelská atmosféra, příroda a dobrodružství si ji okamžitě získaly a od té doby začala pravidelně podnikat výlety do Tater, Prachovských skal, Suchých skal, nebo Saska a také do Alp.

Jako členka jilemnického lezeckého oddílu se naučila veškerým základům. Po narození dcery Moniky začala stále více lezení propadat, až se ze záliby pomalu stávala závislost. Později přešla Jitka do vrchlabského oddílu, kde potkala svého současného manžela Lubu. Padli si do oka a navzájem si dodávají sílu dodnes.

V zimě spolu pracovali v Herlíkovicích ve skiareálu a zbytek roku pak trávili lezením. Tehdy vedli život opravdu skromný, ale zato plný dobrodružství. Často přespávali v autě u skal, žili z „ruky do huby“, ale prý to bylo super. Sponzoři se nikdy nikterak nepředháněli v podpoře mladých talentů v tomto méně marketingovém a méně populárním sportu. Přesto ale Jitka vytrvala.

Ve 22 letech začala trénovat a v roce 1994 pak s Lubou jezdit i na závody. Ty byly pro Jitku vždy motivací pro další trénink a zlepšování se, chtěla se porovnat s ostatními ženami a zlepšit, co je třeba. Díky závodům se jí pak i na skalách lezlo lépe. Na těch úplně prvních, Novoroční Open v Polici, skončila na 11. místě. Postupně se zlepšovala a začala se umisťovat, až po šesti letech tento závod vyhrála.

Úspěchy doma i ve světě

Na přelomu tisíciletí byla Jitka ve vrcholné formě. Stala se vicemistryní České republiky a mezi její další velké úspěchy patří 8. místo v lezení na rychlost v Paříži, 17. místo na „svěťáku“ a i fakt, že po několik let patřila mezi tři nejlepší lezkyně u nás. Skvělých výsledků pak dosáhla ve speciální disciplíně – drytoolingu (lezení na skále s cepíny a mačkami), ve které se stala mistryní České republiky a na světovém poháru se umístila na  6. místě. „Na cepíny je důležitá síla v pažích a dobrá vytrvalost. Baví mě to. Je to pro mě něco nového. Přijde mi to podobný lezení jak na písku. Prostě takový nejistý, člověk si tam zabojuje fyzicky i psychicky,“ říká Mázlová.

Mezi lezecké úspěchy se samozřejmě nepočítají jen medaile a diplomy, ale také osobní rekordy – přelezené cesty ve skalách, kde lezec zúročí vše, co v něm je – techniku, sílu a psychiku. Do osobní síně slávy u Jitky patří přelezení cest „Big Wall VIIIc“ v Labáku (1994), „Satisfakce Xc“ v Českém ráji (1998) a hlavně „Těžká karta XIa“ v Teplicích, kterou zdolala v roce 2002 a dodnes zůstává jedinou ženou, které se to podařilo.  „Přelez této cesty pro mě představoval takové splynutí se skálou, zadostiučinění za ta léta lezení na písku,“ přemítá Mázlová.

Do toho všeho ještě Jitka stíhá jako zdravotní sestřička pečovat o pacienty ve vrchlabské nemocnici na oddělení JIP – a za to by si jistě zasloužila ještě jednu zlatou medaili. Přes všechny úspěchy, tím nejdůležitějším je pro Jitku rodina – spokojené manželství, její dvě děti, Monča a Ondra, a Mončina dcerka - vnučka Emička.

Výcvik dětí

Zkušenosti se snaží předávat dál nejen svým ratolestem, ale věnuje se také výcviku dětí, které nechtějí jen tak sedět doma u počítače. Od pondělí do čtvrtka mohou malí nadšenci chodit do lezeckého kroužku na vrchlabskou stěnu do Tyršova domu.

Mázlovi také nedávno vybudovali v budově TJ Spartak nový boulder (lezeckou stěnu, kde se leze bez lana nízko nad zemí a při problémech lezec seskočí do měkkých matrací, tento druh lezení je nenáročný na výstroj, stačí boty „lezečky“). Pořádají pro děti i soutěže, a tím obohacují sportovní dění v našem městečku. Ve středu 15. května se konal lezecký víceboj, kde mohly děti porovnat své schopnosti, získat motivaci k tréninku a vyhrát zajímavé ceny.

Díky lezení procestovala rodinka Mázlova Francii, Itálii, Španělsko a mnoho dalších zemí. Každá cesta do zahraničí a každý výlet po českých zemích byl spojen s oblíbeným sportem. Na nelezecké dovolené byla Jitka poprvé prý minulý rok na Tenerife, kde tedy aspoň podnikla výlet na nejvyšší horu ostrova. A závody? „Ty na umělé stěně jsem úplně na hřebík nepověsila, ještě se někdy zúčastním,“ říká Mázlová.

Eva Vernerová
redakce@trutnovinky.cz
foto: archiv Jitky Mázlové