reklama 

Pokud chce někdo dobře střílet, musí si nejprve „uklidit“ uvnitř sebe samého

11.5.2019  •  Ostatní sporty  • 
čtenost 339

Tomáš Hanuš (50), ve světě 3D lukostřelby zvaný jako Arni, žije ve Valteřicích u Vrchlabí. V kategorii longbow patří ke světové špičce. Na svém kontě má hned několik titulů z evropských či světových šampionátů. V rozhovoru odhaluje tajemství tohoto sportu včetně toho, jak se správně vyrábí luk a šípy.

Pokud chce někdo dobře střílet, musí si nejprve „uklidit“ uvnitř sebe samého

Jak jste se k tomuto sportu vlastně dostal?
Dlouho jsem se zajímal o lukostřelbu jako takovou. Seznámil jsem se při tom i s lidmi, kteří se zabývali 3D lukostřelbou. Nechali mě také vystřelit a mě to okamžitě „chytlo“. Z mého pohledu je 3D lukostřelba jednoznačně nejzábavnější odvětví lukostřelby. Mám pocit, že jsem se pro lukostřelbu narodil. Mnozí se diví, za jak krátkou dobu jsem se dostal mezi světovou špičku.

Tomáš Hanuš

Svojí civilní prací je truhlář. Závodů v lukostřelbě se začal účastnit v roce 2007, o tři roky později se stal reprezentantem. Stal se mistrem světa asociace IFAA 2017 (World Bowhunter Championship), mistrem Evropy v terénní lukostřelbě IFAA (EFAC) 2017, trojnásobným mistrem Evropy asociace IFAA 2018, 2016 a 2014 (European Bowhunter Championship) a vicemistrem Evropy 2014, mistrem Evropy 2012 a vicemistrem světa 2013 asociace World Archery v kategorii longbow.

Jak závody ve 3D lukostřelbě vlastně probíhají, jaké jsou kategorie, disciplíny, podle čeho se výkon hodnotí?
Lukostřelbu, jeden z nejtradičnějších olympijských sportů, zná asi každý. Principem 3D lukostřelby je ale střelba na polyuretanové makety zvířat, které jsou trojrozměrné (to znamená, že kromě výšky a šířky mají také hloubku) a jsou rozmístěny v terénu. Střílet tak můžete třeba na dvaceticentimetrovou lasičku, třímetrového vzpínajícího se medvěda, jelena nebo divoké prase. Pravidla jsou podobná jako u golfu. Střelci se pohybují po trati ve čtyř- až pětičlenných skupinách a na každém stanovišti se snaží o co nejpřesnější zásah. Kategorie se dělí podle druhu luků. Jsou luky technické, mezi které patří kladkový luk a tzv. barbow, a luky tradiční – reflexní luk a longbow. Právě longbow je královská disciplína, kdy je povinností střílet šípem, který má dřevěné tělo a přírodní opeření. Další dělení kategorií je samozřejmě podle věku. Závod začíná tím, že se střelci rozlosují do skupin po čtyřech až pěti střelcích. Každá skupina dostane číslo, které odpovídá číslu terče, kam musí dojít. Na daném stanovišti se v rámci skupiny vystřídají a zapíší si své skóre. Tímto způsobem musí projít všechny terče.

Jak se připravujete, trénujete?
Není to pro mne povinnost, ale nutnost, abych si zastřílel každý den. Tak jako musí člověk dýchat, aby mohl žít, já musím i střílet. Den bez střílení by pro mne nebyl kompletní. Trénuji naprosto sám, abych mohl co nejlépe skloubit svůj pracovní režim s tréninkem. V poslední době jsem se nejvíce zaměřil na střelbu. Zdokonalil jsem postoj a kontrolované zapojení všech svalů, aby byl pokud možno jeden výstřel jako druhý. Zapracoval jsem také na držení luku, které je rozhodující pro stranově přesné střílení.

A jak vypadá vaše příprava před velkými závody?
Jsem přesvědčený, že pokud chce někdo dobře střílet, musí si nejprve „uklidit“ uvnitř sebe samého. Jedna stará moudrost říká, že „co je uvnitř, je i navenek.“ Nestačí tedy „jen“ správně trénovat a střílet, ale je i nutné správně žít. Při závodu se snažím odpoutat od dění kolem sebe a plně se soustředit na to, co umím.



3D lukostřelba je v rámci České republiky malý sport. Jak je to v zahraničí?
Ve srovnání s jinými sporty to opravdu ještě stále malý sport je a asi vždy bude. Je to samozřejmě i o financích. I když je někdo opravdu moc dobrý, žádné finanční odměny nevyhrává, a dokonce i účast na závodech si musí hradit sám. Na druhou stranu jsou mezi lukostřelci výborné vztahy, většinou jsou to nezáludní přející lidé, nezkažení penězi. Atmosféra na závodech je skutečně přátelská, srdečná. Mekkou 3D lukostřelby je Rakousko. Tam je, na území velikém jako Liberecký kraj, asi čtyřicet parkurů (nastálo postavených tratí). Kdokoli tam může přijít a za vstupné asi 10 euro si na terče zastřílet, udělat si svůj mini závod. O víkendech se pak pořádají další závody, kterých se účastní pravidelně i dvě stě lidí. Komu v Rakousku nevisí doma luk, ten je „divný“.

Luky sám ručně vyrábíte. Jak jste se k tomu dostal?
Jsem truhlář. Klasickou truhlařinu dělá kdekdo. Nejprve jsem ve své malé dílně vyráběl sněžnice, ale po několika teplých zimách, kdy nebyl takový odbyt sněžnic, jsem přidal i výrobu luků. Proč? Zjistil jsem, že luky, kterými jsem střílel, mně zcela nevyhovují. A také proto, že mě to prostě baví.

Vyrábíte luky typu longbow? Proč právě ty?
Typ longbow je nejtradičnější kategorie vycházející z anglických luků, které se vyráběly převážně z tisu. Dnes už se ale dřevo téměř nepoužívá, nahradil ho sklolaminát a carbonlaminát. Z těchto materiálů jsou luky uživatelsky mnohem přátelštější a výkonnější a také tolik neopotřebovávají tělo. Špatný luk, který dostatečně netlumí  handshock (jakýsi zpětný ráz), totiž dokáže poměrně významně našemu tělu ubližovat. Mým krédem je tedy vyrábět luky, které tyto doprovodné efekty eliminují.



Jak dlouho výroba jednoho luku asi trvá?
Záleží na náročnosti. Jsou luky, které dělám patnáct hodin, a také luky, které dělám hodin padesát.

Vyrábíte luky do zásoby, nebo jen na zakázku?
Na sklad jsem neudělal luk už několik let. Téměř všechny luky vyrábím na zakázku. Většinou už zákazník sám ví, jaký luk potřebuje, má představu o designu a ujasněné parametry, které by měl jeho luk mít. Oproti sériové výrobě mohu luk udělat „na míru“.

Může se také luk nepovést? Stává se vám to?
No jéje. Takový luk se ale k zákazníkovi dostat nesmí.

Každý vámi vyrobený luk má nějaké jméno. Podle čeho jména vybíráte?
Jednak mají druhově své jméno a pak jim dávám i své osobní. O názvy si luky tak nějak samy říkají.  Třeba Cháron, to je luk na přesné střílení (Cháron byl převozník ze světa živých do světa mrtvých, pozn. aut.).

Jakou životnost má takový luk, opotřebí se časem a používáním?
Při správném používání a ošetřování je životnost luku několik desítek let. Největší nebezpečí luků je jejich přehřátí. Když necháš napnutý luk ve vysokých teplotách v autě, určitě se ti rozlepí. Minusové teploty nevadí.



Šípy také vyrábíte?
Ano. Ke každému luku musí být správný šíp se správnou tvrdostí. Ta musí odpovídat síle luku. Kdybych do luku nabil nesprávný šíp, mohlo by se stát, že praskne a třeba mi i probodne ruku. Šípy se staví z různých nakoupených komponentů, které si každý střelec upraví podle své potřeby. U karbonových šípů zkrátí trubky, dosadí hroty, olepí peřím nebo brky. U stavění dřevěných šípů je to proces zdlouhavější. Na mezinárodních závodech v kategorii longbow se střílí jedině dřevěnými šípy. Pokud si střelec vytváří šípy sám, musí být opravdu manuálně velmi zručný. I to má ale své kouzlo.

Jakou funkci má peří na šípech?
Zajišťuje stabilizaci šípu při letu. U klasických šípů je nejdokonalejší peří krocanů. Naštěstí mají v Americe Den díkůvzdání, tak máme z čeho vyrábět.

Kde jste přišel k přezdívce Arni?
Začali mi tak říkat na vojně. V té době jsem hodně posiloval a měl asi o třicet kilo víc ve svalech. Chtěl jsem se podobou přiblížit Arnoldu Schwarzeneggerovi. Odtud tedy Arni.

Jaké jsou vaše další lukostřelecké sny a cíle?
Já už jsem vlastně dosáhl všeho, čeho se v naší disciplíně dosáhnout dá. Nejdůležitější je pro mě radost ze střílení!

Gabriela Jakoubková
redakce@trutnovinky.cz

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama