Čtvrtek

17. června 2021

Nyní

20°

Zítra

26°

Svátek má

Chtěla bych jednou hrát v zahraničí, přeje si volejbalistka Pavlíková

30. 1. 2021

Chtěla bych jednou hrát v zahraničí, přeje si volejbalistka Pavlíková 12 snímků
Třetím rokem nastupuje v ženské extralize a to je jí teprve devatenáct let. Talentovaná odchovankyně trutnovského volejbalu Denisa Pavlíková, která působí v brněnském klubu Královo Pole, se z průměrné blokařky vypracovala v nejlepší smečařku svojí generace a v létě tato 184 centimetrů vysoká hráčka poprvé nakoukla i do reprezentačního družstva žen.

Deniso, po kom si myslíš, že máš volejbalové vlohy?
Hodně členů z mé celé rodiny umí volejbal aspoň trochu, ale po kom přesně mám volejbalové vlohy, to opravdu nevím. Možná bych řekla, že po starší sestře.

Jak rychle ses naučila hrát volejbal?
Celkem rychle, vždy jsem si pinkala se sestrou, která už hrála za Trutnov. Začala jsem s ní chodit na tréninky a hned od začátku jsem věděla, že mě to baví více než tancování, které jsem dělala předtím.

Jak je to rozdělené v tvém případě? Kolik procent je dřiny a kolik talentu?
To nedokážu přesně říct. Každý sportovec je talentovaný, ale bohužel ve sportu na vysoké úrovni se už právě jen na talent spoléhat nemůžeme. Za tím vším stojí přibližně 18 hodin týdně dřiny, které strávíme na trénincích.

Denisa Pavlíková

  • narozena 21. 7. 2001 v Trutnově
  • volejbal hraje od 9 let, začínala v TJ Lokomotiva Trutnov
  • studuje první ročník oboru chemie pro medicínské aplikace na VUT v Brně
  • největší volejbalové úspěchy: trojnásobná juniorská mistryně republiky s KP Brno, stříbro a bronz v kadetkách, stříbro ve starších žákyních, zlatá medaile z turnaje olympijských nadějí v Českých Budějovicích po finálové výhře nad Ruskami (2016)
  • má hodně ráda kávu, k jídlu má nejradši svíčkovou od babičky a ráda jezdí na snowboardu, nemá ráda bramboráky a když někdo lže, jinak je flegmatik, takže jí moc věcí nevadí nebo je spíš neřeší

Kde se to zlomilo, že jsi začala být dobrá a začala uvažovat o kariéře profesionální hráčky?
Nejdříve asi, když jsem dostala pozvánku do reprezentace pro ročník 2000/2001. Ale bylo mi teprve třináct let a nad volejbalovou kariérou jsem ještě opravdu nepřemýšlela. Velký zlom pak přišel, když jsem se rozhodla odejít do Brna, právě kvůli volejbalu.

Jak se to seběhlo? Proč zrovna Brno?
Nabídka přišla od trenéra Erika Nezhody, hlavního kouče mládeže. Tato možnost jít hrát volejbal a studovat sportovní gymnázium do Brna přišla úplně jako první, a to v době, kdy jsem ještě byla v sedmé třídě. Postupem času o mě projevilo zájem více týmů a v deváté třídě jsem se musela rozhodnout, jakou cestou se vydám. Bylo to velmi těžké, ovšem už od začátku mě to nejvíce lákalo právě do Brna.

A čím tě Brno lákalo?
Hlavně tím, že jsem trenéra a hodně holek znala z reprezentace. Věděla jsem, že s nimi budu bydlet na intru a chodit do školy.

Co ti nejvíce pomohlo k tomu, že ses dostala tam, kam ses zatím dostala?
Určitě to, že jsem odešla právě do Brna a mohla se volejbalu věnovat mnohem více než v Trutnově. Pak určitě všichni trenéři, kteří mě trénovali jak v Trutnově, tak v Brně nebo ve všech reprezentacích, kde jsem byla. Ale samozřejmě mi nejvíce pomohla a stále pomáhá moje rodina, která mě pořád podporuje a fandí mi.

Vysvětli, jak se z blokařky stane smečařka?
Já jsem se na smeč přesunula už jako mladá, a to díky reprezentaci, takže to šlo jednoduše. Teď už by to bylo mnohem náročnější. Smečařka musí umět hlavně přihrávat, což blokařkám úplně nejlíp nejde.

Přitvrzuješ na razanci útoků?
Určitě přitvrzuji a doufám, že ještě budu. Řekla bych, že nějaké svaly a sílu už mám.

Jak trénuješ zlepšení?
Každý den na tréninku nebo v posilovně, jinak by to ani nešlo. Volejbal hraji už nějaký ten pátek, ale stále je co zlepšovat.

Prozradíš, jaké útoky jsou tvoje nejoblíbenější a kam nejraději smečuješ?
Nejradši mám samozřejmě ty útoky, které skončí bodem. Směr útoku mám asi nejraději do lajny nebo také pipe (útok ze zadní zóny).

V čem by ses potřebovala ještě zlepšit?
Ve všem. Jsem stále celkem mladá a ještě všechno neumím na sto procent.

Tvůj názor na vašeho trenéra Matúše Kalného?
Matúš k nám do Brna přišel od německé reprezentace chlapců. Stále si zvyká na ženský volejbal a hlavně na trénování holek. Je to trenér s mnoha zkušenostmi, které nám předává, a jsme za to moc rády.

Čím ho na tréninku dokážete naštvat?
Když nejsme koncentrované na trénink. A když si také povídáme při rozcvičce, což je skoro pořád (smích).

Jaká je tvoje nejméně oblíbená činnost ve spojení s volejbalem?
Rozhodně rozcvička. Každý den se dvakrát rozcvičovat je neskutečná nuda.

Jak vzpomínáš na svou první zkušenost s ženskou extraligou?
Poprvé jsem se do ženské extraligy podívala, když mi bylo teprve patnáct. Moc už si to nepamatuji. Jen vím, že jsem byla hodně nervózní, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem dostala takovou příležitost.

Jak se ti podařilo za ty dva a půl roku adaptovat na nejvyšší soutěž?
Už během prvního roku v ženách jsem si na extraligu zvykla a teď patřím mezi ty zkušenější v našem mladém týmu. Ženský volejbal oproti juniorskému je mnohem přesnější a rychlejší, ale s holkami jsme si zvykly rychle.

Jak je vnímán klub Královo Pole volejbalovou i brněnskou veřejností?
Je vnímán jako nejlepší český mládežnický klub. My ženy jsme teď vnímané jako mladé bojovné družstvo.

Co tvoje premiérové letní nahlédnutí do ženské reprezentace?
Byla jsem velmi ráda, když jsem dostala pozvánku do reprezentace žen. Mohla jsem se učit od těch nejlepších a neskutečně si takové příležitosti cením. Ty necelé tři týdny mi toho hodně daly. Doufám, že dostanu další pozvánku a budu s reprezentací pokračovat.

Koronavirus. Jako tobě pozměnil plány?
Řekla bych, že ani moc ne. Nějaké velké plány nemám a ani jsem neměla. Bohužel nám zastavil sezónu a my jsme nějakou dobu nemohly hrát ani trénovat. Teď už zase hrajeme každý víkend.

Stíháš kromě volejbalového kolotoče také nějaké ostatní záležitosti?
Volejbalu máme opravdu hodně, takže na jiné věci už nám nezbývá skoro žádný čas. A když už nějaké to volno máme, tak ho většinou proležíme. Ale samozřejmě na kamarády si taky nějaký čas najdeme a zajdeme například na nějaké dobré jídlo.

Co plážový volejbal?
Plážový volejbal mám ráda. S holkami si občas v létě chodíme jen tak pro srandu zahrát. Musím
říct, že je to teda mnohem náročnější než šestkový volejbal v hale, ale aspoň se u toho hezky opálíte.

I přes svůj mladý věk toho už máš docela hodně za sebou. Čeho bys chtěla ve volejbalové kariéře dosáhnout?
Když nad tím tak přemýšlím, tak opravdu už toho mám celkem hodně za sebou jak s reprezentací, tak s Brnem. Chtěla bych se určitě udržet v ženské reprezentaci a také si jednou zahrát v zahraničí.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Denisy Pavlíkové