reklama 

I bez lyžování se dá žít, poznala Eva Vrabcová Nývltová

10.1.2017  •  Zimní sporty  • 
čtenost 1655

Trutnov - O víkendu reprezentovala tým Evropy na krosovém utkání se Spojenými státy a Velkou Británií ve skotském Edinburghu. Dnes dopoledne jste běžkyni Evu Vrabcovou Nývltovou mohli potkat na lyžích na Paradráze.

I bez lyžování se dá žít, poznala Eva Vrabcová Nývltová

Evčo, pokolikáté letos stojíš na lyžích?
V novém roce poprvé. (smích) Ale předtím jsem byla asi pětkrát v Livignu. Tady na Para jsem ale fakt po letech.

Co říkáš na zdejší podmínky?
Já jsem teprve vyjela od baráku, takže jsem zatím neměla možnost si to celé projet. Ale už jen to, že si stačí dojít jen ke Gablenzi, nazout lyže a jet, tak to je naprostá paráda. Opravdu jsem se na to i dnes těšila, až vyrazím.

Prý pojedeš Jizerskou 50?
Pojedu ji výletně, teda alespoň doufám, že to zvládnu výletně. I když si myslím, že mi to stejně nedá, až budu stát na startu. (smích) Ale nepřipravovala jsem se na to a nebudu na to ani trénovat. Beru to spíš tak, že projet si Jizerku je povinnost každého lyžaře. Když se mi teď ta možnost naskytla, tak ji ráda využiji.

Závod se uskuteční 19. února. Máš teď v plánu víc lyžovat?
V pátek odjíždíme do Livigna a původně jsem si myslela, že tam budu převážně lyžovat. Ale dostala jsem nabídku běžet 6. února půlmaraton v Neapoli, takže to bude tak půl na půl.

V Livignu začínáš přípravu na novou běžeckou sezonu?
Je to klasické vysokohorské soustředění, kde zahájím přípravu směrem k pražskému půlmaratonu a pak i maratonu. Zároveň ale v Livignu chci trošku změnit pohyb. Teď mě zaplaťpánbůh nic nebolí, ale přeci jenom ty nohy jsou unavené z toho, jak hodně běhám po asfaltu. Změna pohybu bude pro pohybový aparát určitě ku prospěchu.

Na podzim jsi prý měla nějaké zdravotní problémy. Co ti bylo?
Ne, to bylo po olympiádě. Byla jsem unavená. Sice jsem se cítila dobře, ale krev ukázala něco jiného. Únavové hodnoty byly zvýšené, takže kdybych pak běhala závody dál, mohlo by se to třeba zvrtnout. Dali jsme si volno, odjela jsem k moři, odpočinula si a všechno bylo v pořádku.

V prosinci ses zúčastnila premiérového evropského šampionátu v krosu. V Itálii jsi obsadila 15. místo. Byla jsi se svým výkonem spokojená?
Byla jsem moc spokojená, dokázala jsem si tam, že umím běžet fakt rychle, i když mě mrzí ta dvě místa, která mi utekla ke konci. Nebyl to těžký závod, po rovině na tvrdém, ale neměla jsem ještě natrénováno, možná jsem to i trošku přepálila, takže ke konci mi trošku docházely síly. Ale byl to super zážitek.

Stejně jako nyní o víkendu v Edinburghu?
To je snad jediný běžecký závod, na který chci hodně rychle zapomenout. (smích)

Proč?
Na jednu stranu to byl taky zážitek, poprvé v životě jsem byla ve Velké Británii, takže jsem viděla zase něco jiného. Od závodu jsem očekávala, že to bude velká akce, ale spíš se jednalo o takové přátelské setkání. Večer se tam hrály i různé hry. To všechno kolem se mi líbilo, ale samotný závod byl pro mě příšerný. Cestování mi tentokrát vůbec nesedlo. Vstávala jsem ve čtyři, v letadle jsem promrzla a nespala jsem ani den před závodem. Navíc jsem na startu dostala tretrou, takže mi krvácelo koleno. Prostě všechno špatně, takže jsem ráda, že to mám za sebou. (Eva si doběhla na šestikilometrové trati pro 26. místo v čase 22:35 - pozn.)

Jak sis vlastně také užila Vánoce? První „nelyžařské“…
Bylo to takové zvláštní, protože jsme odjeli do hotelu na Mácháč, takže jsme strávili Vánoce jenom já, manžel a Belča. Frajerka jsem si myslela, že budu doma, válet se u televize a cpát se cukrovím, což se do jisté míry splnilo, ale tím, jak jsme takhle odjeli, zase to bylo něco jiného. Když jsme si výtahem jezdili rovnou do našeho pokoje, na terase jsme měli vířivku… Ale běhat jsme šli i na Štědrý den, prostě jsem to nevydržela. A šestadvacátého jsme jeli na závody do Kyjova.

A pak jsi byla doma?
Jen dva dny a zase jsme jeli na závody. Do Peuerbachu, takže jsme Silvestra pro změnu trávili v Rakousku.

Jak bys zrekapitulovala rok 2016?
Naprostá změna v životě a dá se říct, že i takové nakopnutí k tomu, že i bez lyžování se dá žít. Bylo to moc fajn a na ten rok budu velmi ráda vzpomínat. Více méně se podařilo všechno, i když samozřejmě nedostatky si člověk najde v každém závodě. Nikdo nemůže být stoprocentně spokojený. Celkově ale spokojená být můžu.

Co rok 2017?
To je otázka. Doufám, že si v Hradci postavíme baráček. Dnes nám snad mělo dopadnout stavební povolení.

Stěhujete se z Trutnova?
Ne, nebudeme se stěhovat. Stavíme si jen malinký baráček, kde budeme mít zázemí a kam můžeme vypadnout, když se nám bude chtít.

A jinak budeš dál běhat?
Jinak budu dál běhat a taky chvíli ještě studovat. Zrovna včera jsem měla být na zkoušce, ale protože jsem byla po víkendu fakt naštvaná, tak jsem ji zrušila. (smích) V pátek před odjezdem mě ještě čeká softbal, takže teď tři dny budu doma trávit nad softbalem.

Jaký obor studuješ?
Sport a zdraví.

A co ty a lyže? Jaké tato kapitola bude mít pokračování? Zaslechl jsem i něco o olympiádě v Pchjongčchangu?
Zatím nevím. Nic nevylučuji. Nicméně mám splněný áčkový limit pro maraton na mistrovství světa v Londýně, a pokud se mi podaří doplnit béčko, tak pojedu do Londýna. Kdybych se pak chtěla připravovat na lyže, tak bych nejpozději hned po mistrovství musela s běháním přestat a začít se chystat na zimu. To bych ale zase přišla o celý běžecký podzim, což se mi nechce. Teď jsem si ho tolik neužila. Půlmaraton v Ústí, Grand Prix v Praze a další hezké závody. A co si budeme povídat, běháním jsem si vydělala i penízky.

Návratem do lyžařské stopy by sis finančně pohoršila?
Pobírala bych plat a jinak bych si asi nevydělala nic, takže běžecký podzim je pro mě lákavý. Nevím, jestli účast na olympiádě a světových pohárech je pro mě natolik atraktivní, abych se vzdala běhání. A samozřejmě se mi taky nechce přijít ani o ty zážitky. Někam letět, potkat tam nějaké lidi a letět zpátky. Baví mě to.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama