reklama 

Rozhovor s nejpomalejší hlídkou K70. Odpoledne bylo nahoře teplo, líčili veslaři

8.3.2018  •  Zimní sporty  • 
čtenost 1062

Trutnov - Znáte to: vítězové mají o slávu i zájem médií vždy postaráno. Ale co takhle rozhovor s těmi, co se umístili na úplně opačném pólu výsledkové listiny?

Rozhovor s nejpomalejší hlídkou K70. Odpoledne bylo nahoře teplo, líčili veslaři

Veslaři Bohemians Praha B - zleva: Ondřej Švec, Jan Hintnaus, Martin Hladík, Martin Neuman a Vojtěch Bartoň.

Když do cíle Krkonošské 70 dorazila hlídka veslařů Bohemians Praha B, její ztráta na vítěze činila 4 hodiny 5 minut a 57 vteřin. Jen pro srovnání: vítězové trať dali za 4 hodiny 3 minuty a 6 vteřin. To ale Vojtu Bartoně, Honzu Hintnause, Martina Hladíka, Martina Neumana a Ondru Švece, kteří obsadili poslední 69. místo, v tu chvíli ale vůbec nezajímalo. „Hlavně jsme se strachovali, jestli na nás zbyl oběd,“ smáli se, že si nestihli ani udělat cílové foto.

Ale co by to bylo za rozhovor bez fotky, a tak nám do redakce poslali pár snímků z dnešního ranního tréninku. „Já jsem jel Krkonošskou 70 letos poprvé. Dříve jsem jel vždy jen část jako podpora mé přítelkyně, která závodila, a případně s kamarády fandit,“ řekl Jan Hintnaus, kterého jsme si vybrali jako mluvčího hlídky. Osmadvacetiletý Pražák pracuje jako trenér veslování, jemuž se dříve závodně věnoval a ještě cyklistice. „Teď už vše jen pozoruji při nahánění svých svěřenců,“ usmívá se trenér.

To letos byly v Krkonoších takové výhledy, že jste se na trati „zdrželi“ tak dlouho?
V těchto lokalitách se zdržuji již od mala velmi často a mám to tu rád. Ale výhledy mě překvapují pokaždé! S partou kamarádů jsme si vše chtěli patřičně užít, a tak jsme si udělali celodeňák.

Další členové hlídky

  • Vojtěch Bartoň
    29 let, IT specialista
    počet startů na K70: 3
    největší zážitek z letošní ročníku: Kebab ve Vrchlabí den před závodem
  • Ondřej Švec
    21 let, student
    počet startů: letos poprvé
    největší zážitek: Občerstvovačky!
  • Martin Neuman
    21 let, student
    počet startů: 1
    největší zážitek: Slunečné počasí
  • Martin Hladík
    29 let, fyzik na Akademii Věd ČR
    počet startů: 2
    největší zážitek: Gyros!

Jak byste charakterizoval vaši hlídku dle běžkařského umu?
Náš tým nejde brát komplexně. Kromě mě jsou všichni kluci dobří sportovci, bohužel jeden z nás stál na lyžích popáté v životě a jeden začal s lyžováním teprve loni. Další členové týmu měli trpělivost s námi jet a udělat si opravdový výlet! A co se mě týká, tak s technikou se nepotýkám, zato oříškem je pro mě má váha, kterou vytáhnout na kopec byla opravdová fuška. V kombinaci se špatnou mázou a sněhem, co tahá za nohy, mohli být závodníci z ostatních týmů rádi, že neuklouzli po tuku, co mi tekl z nohavic! :D

Kolik jste toho měli natrénováno?
Jak jsem již uvedl, fyzička u většiny týmu problém nebyl, technika bohužel trochu ano. Chtěli jsme se pěkně svézt, což se povedlo jen z části. Ale slibuji, že já do příště sním méně řízků a kluky vezmu víckrát na hory.

Co vás přimělo přihlásit se do závodu?
Nápad vznikl tak, že jsme byli s kluky na horách v této sestavě ještě společně s naším Áčkem a já říkal, že když se nám povedlo vytáhnout i Ondru (ten co stál jen pětkrát na lyžích), tak bychom tu 70ku mohli dát! A u mě osobně byly motivace dvě. Přítelkyně si ze mě dělala legraci, že tu 70ku snad nikdy nepojedu a zároveň jsem si vždy říkal, že až jednou budu rychlejší, tak pojedu. Nakonec jsem si ale všimnul, že rok od roku jsem víc a víc pomalý, tak jsem to musel stihnout dřív, než to bude ještě víc neúnosné.

Kde a jak jste trávili poslední hodiny před startem?
Večer jsme si pošmákli na kebabu a pivu ve Vrchlabí. Já pak šel v deset spát a kluci ještě sledovali atletiku v televizi a špekulovali, jak ráno pojedeme. Brzké usnutí se u mě projevilo ještě včasnějším probuzením. Ve 2:45 jsem už byl vzhůru a až do snídaně jsem přemýšlel, jak mi to na lyžích půjde. Ráno jsme solidně nestíhali (kluci dlouho balili a já pak nechtěl dávat autu plnej), což se projevilo také na startu, když jsme odstartovali o tři minuty po našem startovním času. 

Zkuste čtenářům přiblížit, jakým tempem ubíhá sedmdesátikilometrový závod nejpomalejší hlídce?
To ani nechcete vědět! :D Postupem času není problém samotná únava, ale hlavně to, jak dlouho na těch lyžích člověk stojí. Na cestě od Zrcadel jsme již závod pojali úplně výletně a podle toho vypadali i občerstvovačky a lá letní piknik.

Na občerstvovačkách na vás ještě něco zbývalo? Stihli jste koláčky na Frieserových boudách?
Občerstvovačky byly super! To mi věřte, na občerstvování jsem machr! :D A koláčky byly, no jééje!

Kolikrát jste použili lano?
Lano jsme použili jen jednou, ale asi na 25 kilometrů, kdy na něm Ondra jel od zouváku na Klínové louce až na Zrcadla, kde už jsem ani já moc nemohl a klukům jsem lano zahodil, že se nebudu lopotit vzadu sám.

Kde na trati jste nechali nejvíce sil?
Mě nejvíce vysílilo, když jsem čekal cestou tam na Pražské na kluky a dost jsem zmrznul. Parťáci pak v dalším úseku vycítili, že to mým studeným nohám nechutná, a tak za to vzali a v našem interním souboji o to, kdo koho utahá, jsem začal tahat za kratší konec. U Pardubek (jezdíme sem každoročně na zimní soustředění) už jsem přemýšlel, že navštívím místní výčep! 

Jak jste v cíli reagovali, když jste se dozvěděli, že jste klasifikováni na posledním místě?
Dolů z kopce jsme jeli s týmem, který s námi jel prakticky celou dobu, a já si z nich dělal legraci, že je dáme. Oni se jen smáli a gratulovali nám, že už jsme je dali, že jim odpadl parťák už na Pražský, čehož jsme si nevšimli. No, a dole v cíli jsme se hlavně strachovali, jestli na nás zbyl oběd! Nestihli jsme dát ani cílové foto.

Oslavili jste to pořádně?
Máme každý týden pivní pondělí, takže jsme to s kamarády samozřejmě večer oslavili.

Padly později i nějaké vtípky od rodiny, kamarádů či kolegů na vaše umístění?
Přiznám se, že jsem se umístěním rodině nikterak nechlubil. Až teď, když dělám tento rozhovor, tak se všichni ptají, co to má znamenat, a posmívají se mi, jak bídně se dá přijít ke slávě. Kamarádi se jen ptali, jaké to je navštívit sportovní peklo. A řeknu vám, že nic moc!

Co byste poznamenal na adresu vítězů, kteří trať profrčeli o čtyři hodiny v rychlejším čase?
Snad jen, že v odpoledni bylo nahoře teplo, že jsme jeli na Kloeba (bez čepice) a sníh se rozjel. A taky bych rád, aby věděli, že příště jim rádi přenecháme lucerničku pro posledníčky.

I když jste skončili poslední, tak zvládnout 70 kilometrů na běžkách je úctyhodný výkon. Jak s odstupem pár dní vidíte vaše krkonošské vystoupení?
Jsem rád, že jsem si 70ku mohl zajet a odjet a myslím, že i kluci, co jeli prvně, to mají také tak. Já osobně pak jsem rád, že mám proč trénovat na příště. Od podzimu jsem si vyhradil opět čas, abych mohl každý den aspoň trochu sportovat, po předchozím čtyřletém sportovním půstu.

Čekají pražské veslaře v letošním roce nějaké další zajímavé sportovní výzvy?
Zrovna dnes odjíždíme na čtrnáctidenní soustředění do Chorvatska, kde se dál budu pokoušet občas se pohnout a nevěnovat se jen svým svěřencům. Pak nás čeká nabitá sezóna! Kluci se navíc chystají, že v létě, jako každý rok, pojedou Oetztaler radmarathon - silniční závod na 250 km v Alpách s gigantickým převýšením (tam se umisťují na předních příčkách, ne jako tady :D). A pak na říjen se chystá první ročník nejtěžšího veslařského závodu z Prahy do Hamburku (850 km).

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Daniel Chalupa

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama