reklama 

Kolektivní vina je velký omyl, myslí si autor diplomky o vysídlení Němců

20.6.2014  •  Aktuality  • 
čtenost 4374

Trutnov - Pustil se na tenký led. Vypracoval totiž diplomovou práci na téma Vysídlení německého obyvatelstva z Trutnovska v letech 1945-1948. Historik Jakub Janovec (24) z Trutnova, který se narodil čtyřiačtyřicet let po válce, napsal přes své mládí erudovanou práci na toto stále citlivé a ne zcela zmapované téma. Materiály k diplomce shromažďoval dva a půl roku.

Kolektivní vina je velký omyl, myslí si autor diplomky o vysídlení Němců

Proč jste se rozhodl napsat diplomovou práci na toto téma?
K tématu mě přivedl švýcarský historik Adrian Portmann - von Arburg, který se dlouhodobě zabývá touto problematikou. Setkal jsem se s ním během mého studia na Masarykově univerzitě. Věděl jsem, že se po ukončení vysoké školy vrátím na Trutnovsko, tak jsem svou práci chtěl zaměřit na regionální problematiku. Viděl jsem téma, které není důkladně zpracované a nedává se mu racionální rozměr, což je škoda. Proto jsem se do toho pustil. Při tvorbě diplomové práce jsem se vždy snažil kombinovat výpovědi pamětníků s dochovanými písemnými prameny, abych byl co nejvíce objektivní.

Žijete v Trutnově, který byl do konce druhé světové války prakticky celý německý. Nerozmlouval vám to někdo?
Ne, nerozmlouval. Na univerzitní půdě se mi dostalo obrovské podpory ze strany vyučujících i spolužáků. Velké podpory se mi dostalo i v trutnovském archivu.

Co na vaše rozhodnutí říkali rodiče?
Bylo to bez problémů, rodiče za mnou stáli. Věděli, že o tohle téma mám zájem a podporovali mě.

Odkud přišli vaši předci do Trutnova?
Nežijeme tady dlouho. Rodiče přišli na Trutnovsko koncem 80. let z Podorlicka. Protože jsem se tady narodil, považuji Trutnovsko za svůj domov.

DSC 4428

Čím vás při tvorbě diplomové práce konkrétně obohatil švýcarský historik Adrian Portmann - von Arburg?
Obohatil mě hlavně svým neutrálním přístupem k tomuto tématu. Naše spolupráce byla od začátku bezproblémová. Doporučil mi celou řadu archivních materiálů, které mě posunuly dál v mém výzkumu. Velkou inspirací mi byla edice Vysídlení Němců, na které se podílel.

Bylo těžké se dostat k dalším důležitým informacím?
Archivní výzkum je náročný hlavně na čas. Jako student jsem měl možnost věnovat maximum času archivnímu výzkumu. Velmi mi pomohla finanční pomoc od rodičů a ze školy. Jenom díky tomu jsem mohl provést výzkum v 6 českých a jednom zahraničním archivu. Občas mě limitovalo nesmyslné omezení počtu předložených archivních dokumentů za jeden den. Přesto se mi podařilo nafotit téměř 50 tisíc archivních dokumentů.

Odsun Němců je téměř 70 let po válce stále citlivé téma. Proč?
Velkou vinu na tom má komunistický režim, který opakovaně využíval tzv. německou kartu a v podstatě neustále živil strach z Německa a Němců. Kvůli tomu se dodnes udržují ve společnosti různé zobecněné představy a názory. Problém vidím dále v tom, že se i dnes lidé nechtějí bavit o poválečných událostech. Svoji roli bezpochyby hraje kolektivní trauma české společnosti, která není schopna otevřeně reflektovat poválečné události. Existují lidé, kteří jsou silně protiněmečtí, i když k tomu nemají v současnosti prakticky žádné důvody. Vidím však, že se situace začíná pomalu měnit, protože nejmladší generace už to vidí trochu jinak- s odstupem.

I když se nacistické Německo dopustilo neomluvitelných zločinů a během války zahynulo množství nevinných Čechů, byl odsun bezpodmínečně nutný?
To je složitá otázka a do těchto debat jsem se nikdy nepouštěl.  Myslím si, že debaty o nevyhnutelnosti odsunu nikam nevedou. Spíše bychom se měli zaměřit na jiné otázky. Je třeba si uvědomit, že tady byla spousta německých antifašistů, kteří neměli s nacisty nic společného.  Velmi tristní je, jak se k nim Češi po válce chovali. Buď byli rovnou vysídleni, nebo byli později v podstatě donuceni k odchodu. Na druhou stranu tady účelově zůstali němečtí specialisté. Na Trutnovsku byli v tomto ohledu někteří Češi velmi pragmatičtí. Věděli, že část Němců tady musí ještě nějakou dobu zůstat. Proto si myslím, že je nutné se dívat na toto téma komplexně, než jen hledat odpověď na oprávněnost či nutnost odsunu. Rozhodně by bylo podnětnější si položit otázku, co jsme odsunem ztratili? 

DSC 4411

Ve své diplomové práci se zmiňujete, že byla při odsunu často uplatňována tak zvaná kolektivní vina. Jak pohlížíte na tento fenomén?
Je to jeden z největších omylů. Tímto se definitivně rozvrátily morální základy české společnosti a do jisté míry otevřely dveře komunismu. Mělo se postupovat individuálně. Samozřejmě si uvědomuji, že těsně po válce nebyly ideální podmínky pro tento postup a chyběla motivace. Kvůli uplatňování kolektivní viny se však ublížilo spoustě lidem, kteří se ničeho špatného nedopustili. Podívejme se na období komunismu, kdy byla taktéž část společnosti „zpracována“ propagandou, někteří se dokonce uchýlili ke spolupráci s bezpečnostními orgány. Kdybychom více zapojili vlastní zkušenost s totalitním režimem, tak bychom lépe pochopili složitost situace, do které se německé obyvatelstvo dostalo. Není proto možné tvrdit, že všichni Němci byli špatní. Musíme být více empatičtí a zkusit chápat minulost ze všech stran.

Jak tedy probíhal odsun na Trutnovsku, kolik Němců bylo odsunuto?
Odsun probíhal ve třech vlnách. Nejsložitější situace byla v roce 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo vysídleno bez větší promyšlenosti celé akce. Téměř vždy byli přesunuti za státní hranici a tam ponecháni svému osudu. Početně nejvíc Němců bylo vysídleno v roce 1946, kdy probíhal spojenci odsouhlasený odsun. Během tohoto roku bylo vystěhováno vlakovými transporty z Trutnovska více jak 30 tisíc Němců. Dílčí stěhování Němců pokračovalo i v následujících letech, avšak v menší intenzitě. Z původního počtu téměř 57 tisíc Němců na Trutnovsku jich zde zůstalo méně jak 10 tisíc.

Kdo ho řídil?
Odsun řídila po celou dobu československá armáda. Lokální stěhování občas prováděli i jiné ozbrojené jednotky, ale celou odsunovou akci organizačně zastřešovala armáda. O tom už dnes není pochyb.

Docházelo k násilnostem na německém obyvatelstvu?
K nějakým vážným excesům tady nedocházelo. To, co se stalo například v Postoloprtech, se Trutnovsku naštěstí vyhnulo. I tak máme ale zdokumentované desítky případů násilí vůči německému obyvatelstvu. K té době to bohužel patřilo.

DSC 4455

Byl brán ohled na smíšená manželství či antifašisty, nebo museli tito lidé také pro svůj původ odejít?
V rámci řádného odsunu v roce 1946 byly vypravovány antifašistické transporty. Bývalí němečtí sociální demokraté nebo komunisté měli možnost se vystěhovat za výhodnějších podmínek. Mohli si například s sebou vzít více svého majetku. V souvislosti s tzv. divokými odsuny těsně po válce to příliš zohledňováno nebylo. Ve velmi složité situaci se ocitli osoby ve smíšeném manželství. Pokud byl muž Čech, tak měli manželé velkou šanci tady zůstat. Pokud byl ale muž Němec, tak to bylo problematické.

Němci tady žili po generace. Bylo při vyhlášení odsunu časté, že mnozí, než by odešli, raději spáchali sebevraždu?
Těch sebevražd bylo velké množství. Sebevraždy pramenily z nastalé situace. Němcům se během chvíle úplně rozvrátily existenční podmínky. Většina obyvatel přijala nové poměry rezignovaně bez známek odporu. Někteří však tíhu změn neunesli a uchýlili se k sebevraždě.

Tehdy nechvalně prosluly tak zvané revoluční gardy, občas přezdívané na rabovací gardy. Působily ve městě a okolí při odsunu?
Působily, ale o jejich aktivitách máme stále málo informací. V době, kdy vykazovali největší aktivitu, byla celá řada rozkazů předávána ústně, takže nemůžeme vycházet z písemných pramenů. Je však nesporné, že revoluční gardy či partyzánské skupiny tvořili převážně lidé, kteří v oblasti dříve nežili a dostali se sem v průběhu druhé poloviny května r. 1945. I když se snažili konsolidovat situaci, stejně sklouzli ke krádežím, zabíráním majetku po Němcích či k násilnostem. 

DSC 4465

Co se dělo s domy a majetkem po vysídlených Němcích?
Když Němci odcházeli, zejména v roce 1946, dům se zapečetil. Ze služebních knih stanic SNB však víme, že velká spousta německého majetku, pokud se tam hned nenastěhovali Češi, byla ukradena. Je známa spousta případů, kdy došlo k rabování. Bezpečnostní složky si s tím moc nevěděly rady. Největší problémy byly se sovětskými vojáky, kteří spíše destabilizovali bezpečnostní situaci.

Němci odešli, domy zůstaly prázdné, na polích nikdo nehospodařil, majetek se rozkradl. Pohraničí bylo dosídleno českým obyvatelstvem, které často nemělo ke kraji a k půdě žádný vztah. Mám dojem, že se hodně obcí v tak zvaných Sudetech ještě od té doby dodnes nevzpamatovalo.
Mám pocit, že se ani nevzpamatuje. Výměna obyvatelstva se nesmazatelně podepsala na tváři celého regionu. Ti, kdo pohraničí dosídlili, domy nekupovali, v podstatě je dostali. Vztah k majetku a půdě proto nebyl už tak intenzivní a po celou dobu můžeme sledovat snížený zájem o méně perspektivní objekty a pozemky. Podobně ze strany osídlenců nebyl příliš velký zájem o fyzicky náročnou práci, která k tomuto regionu vždy patřila. 

Lidská paměť je krátká. Za tu dlouhou dobu se tu vystřídalo několik generací. Jak odsun vnímá současná generace?
S minulostí se musíme všichni nějak vypořádat, nikoliv ji ignorovat. Nejen s tou těsně poválečnou, ale například i s komunistickou. Mladá generace dnes už vnímá česko-německé vztahy trochu jinak. Mají potřebný odstup několika desítek let a dostatek informací o této problematice. Mohou si tak vytvořit vlastní názor na celou věc.

DSC 4460

A co vysídlení Němci, myslíte si, že by zrušením Benešových dekretů ještě dnes jejich potomci uplatňovali nároky na majetek svých předků?
Domnívám se, že to není aktuální. Je pravda, že se čas od času přijedou Němci podívat tam, kde žili jejich předci, ale že by měli snahu uplatňovat nějaký nárok na majetek, si nemyslím. Je to jenom další nepodložený mýtus, který se udržuje ve společnosti.

Považujete odsun německého obyvatelstva z pohraničí za důsledek válečných zločinů Němců, jak se často říká, nebo za zločin?
Je to výsledek desítky let akumulovaných problémů. Československá moc jenom využila poválečné situace. Na vině nebyla pouze válka, ale i zkušenost z meziválečného období, kdy selhala menšinová politika československého státu. Svoji roli sehrál i český nacionalismus, o kterém se dnes stále málo hovoří. Nemůžeme popírat, že na odsun měly vliv předešlé nacistické zločiny. Je to však jen jeden z mnoha problémů, které tady byly. Je potřeba se na celou problematiku dívat detailněji, než abychom hledali cestu přílišného zobecnění.

Diplomovou práci jste obhájil na začátku letošního roku. Jaké máte plány dál?
Rád bych s tímto tématem pracoval i nadále. V hlavě mám už několik projektů, které bych rád v brzké době realizoval. Takovou vzdálenou budoucností je publikování mého výzkumu knižně. Zároveň bych rád dotáhl do konce projekt interaktivní mapy průběhu vysídlení německého obyvatelstva z Trutnovska. Současný stav práce mohou zájemci shlédnout na webu www.nemcinatrutnovsku.cz. Vše je závislé na tom, kolik budu mít volného času.

JAKUB JANOVEC
- narozen 29. července 1989 v Trutnově
- vystudoval historii na Masarykově univerzitě
- v diplomové práci se věnoval odsunu Němců z Trutnovska
- členem studentského spolku Masarykovi historici
- autor projektu Setkávání s pamětníky na půdě Masarykovy univerzity
- žije v Trutnově

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Jan Bartoš
 

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama