reklama 

Fotografie se nedělá přístrojem, ale srdcem, připomíná Vojíř

4.3.2016  •  Aktuality  • 
čtenost 753
 • komentářů 2

Trutnov - Dnes patří k legendám české fotografie a rovněž k posledním žijícím mohykánům, kteří ještě pamatují počátky fotokroužku v našem městě. „Vznikl v roce 1956 a já do něj přišel o šest let později. Dnes jsme s Jiřím Havlem vlastně jediní dva z těch původních,“ říká Miloš Vojíř (78).

Fotografie se nedělá přístrojem, ale srdcem, připomíná Vojíř

Miloš Vojíř před snímkem, který vystavuje s trutnovským fotoklubem v Muzeu Podkrkonoší.

Do nástupnického Fotoklubu KDÚ Trutnov už dnes sice nechodí. Přesto ale klubovou činnost sleduje a z Hradce Králové (kde žije) dokonce přicestoval na výstavu pořádanou k šedesátinám místního fotoklubu. Ochotně odpověděl i na několik našich otázek.

Miloš Vojíř

- narodil se 1. ledna 1938
- český fotograf zaměřující se na výtvarný akt
- jeden z prvních členů trutnovského fotoklubu
- jeho Akt 2002 se stal Kalendářem roku

Co se od roku 1962 ve fotografii změnilo nejvíc?
Technika. Byl jsem jedním z těch, který hodně dlouho odolával digitálu. O to víc jsem mu propadl, když jsem s ním začal dělat. Navíc mám dojem, že když někde vidím pěkné fotografie, tak zjistím, že autorem není muž, ale žena. Dnes moře žen pořizuje krásné snímky, protože technika se díky digitálu zjednodušila. Člověk se tak může vyloženě věnovat jen pocitu, záběru. Díky bohu za techniku, která přišla.

Změnil se za tu dobu i trutnovský fotokroužek?
Jsem tu dnes po mnoha letech vlastně na návštěvě. Když jsem tady byl naposled, to je čtyřicet roků, tak mě moc nebavilo chodit na fotokroužek, protože se při něm bavili o jelenech, motorkách a já měl pocit, že by se spíš mělo více hovořit o fotografii. Trošku jsme o to ztrácel zájem. Jak je ale vidět, dnes tady mají dobré poměry, klubu se daří a vše se vrátilo k normálu.

IMG 8049

Řeší se ve všech fotoklubech stejné věci?
Nevím, dlouho už nejsem členem žádného fotokroužku, ani v Hradci Králové. Pohybuju se víc mezi malíři. Je mně mezi nimi líp. U nich mi totiž vyhovuje, že se baví opravdu o věci, a ne o tom, kdo má jaký štětec. U fotografů mi vadí, že se stále řeší, kdo má jaký aparát - to mi na tom moc nesedí.

Takže vás zajímá jedině výsledek - fotografie?
Jasně. Vždycky říkám, že mi je jedno, jestli to někdo dělá lopatou nebo štětcem. Důležitý je výsledek. A někteří fotografové mají dojem, když nemají poslední nejmodernější a nejdražší aparát, že nemůžou tvořit. Vždycky se ptám: A co Sudek? S dřevěnou bednou! V tom přístroji to přece není. Nedávno jsem někde četl hezký výrok: Fotografie se nedělá přístrojem, ale srdcem. To je přesně ono.

Které záběry máte nejradši?
Zůstávám věrný ženskému aktu. Už pětapadesát let. Jeden slavný fotograf kdysi řekl pěknou otázku: Kde bych se já dnes, v mých letech, dostal k hezkým holkám? (smích) Ale proto to nedělám. Mám rád ženy, ženské tělo je prostě úžasné…

Změnilo se něco na focení aktů?
Dnes už toho dělám méně, ale musím říct, že nejvíc se změnilo u modelek. Dříve u nich byla určitá skromnost, holky to bavilo. Dnes mají obrovské sebevědomí, přitom často nevypadají nejlíp, neumějí a hlavně se hned ptají na peníze. Úplně se ztratilo ono pověstné kouzlo. Vždycky říkám, že budu čekat, až mi nějaké modelka sedne, mezi modelkou a fotografem musí být nějaké souznění. V takovém případě budu fotit dál. Ale ty modelky, co se mi hlásí samy, ty neberu.

Za dva roky vám bude osmdesát. Fotíte ještě pořád naplno, nebo jen když chcete?
Teď je to krásné období. Fotím, jen když se mi chce. A když se mi nechce, tak prostě nedělám nic. A dělám už jen věci, které mě baví, přitahují. Tvrdím, že období důchodu je nekrásnější věk. Nemusím nic dokazovat, nikam se rvát, nebo budovat kariéru. To je fantastické. Akorát je to vyvážené tím, že je člověk starý. A musím zdůraznit, že se opravdu skláním před fotografkami. Nejlepší současné snímky jsou od žen. Ale možná, že ženám moc fandím…

Co byste trutnovskému fotoklubu popřál do dalších let?
Aby to jeho členům vydrželo, aby se snášeli, nelezli si na nervy a aby je to hlavně bavilo a naplňovalo. Víte, vydělávat fotografií peníze, to je jedna věc. Ale peníze nejsou na prvním místě, to člověk pochopí až v určitých letech. Ono se to hezky říká, když člověk buduje kariéru, má rodinu, tak peníze potřebuje strašně moc. Dnes už ale vím, že člověk moc peněz nepotřebuje. Spíš potřebuje radost, náplň nějakou a zamilovávat se, ať už do krajiny nebo do modelu. Zkrátka žít.

Výstava nazvaná 60 let Fotoklubu KDÚ - výběr z tvorby je v Muzeu Podkrkonoší přístupná denně kromě pondělí. Potrvá do 24. dubna.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek

Diskuse

6.3.2016 Vladimír Wolf
Miloš Vojíř je vskutku jednou z legend české fotografie aktu. Těší mne, že jej přátelé z KDU pozvali na zahájení výstavy a jemu samému vinšuji hodně zdraví. prof.Vl.Wolf
6.3.2016 Vladimír Wolf
Miloš Vojíř je vskutku jednou z legend české fotografie aktu. Těší mne, že jej přátelé z KDU pozvali na zahájení výstavy a jemu samému vinšuji hodně zdraví. prof.Vl.Wolf

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama