reklama 

Den bez mobilu, počítače a internetu? To si neumím představit

5.2.2016  •  Aktuality  • 
čtenost 2024
 • komentářů 2

Trutnov - Jsem na mobilu závislý, i když si nalhávám, že ne? Dokážu se bez něj obejít? Když ho nebudu mít u sebe, bude to vadit? Otázky, které si lidé kladou, když se přidávají ke Světovému dni bez mobilu. Jednou z možností, jak najít odpověď, byl páteční Offline den Základní školy Mládežnická na Zelené louce.

Den bez mobilu, počítače a internetu? To si neumím představit

Pro vysvětlení: škola rozšířila zákaz používání z mobilu i na tablety, notebooky, počítače, prostě vše, co je připojené k internetu. Mimo provoz tak byly „na Mládežce“ i tiskárny či kopírky. Proto i já přicházím bez mobilního telefonu. A tím pádem automaticky i bez diktafonu, který je stejně jako diář, fotoaparát, videokamera a e-mail nedílnou součástí mého oprýskaného samsungu. Z kapsy proto tahám zápisník a propisku. Jako za starých časů. „To jsi mě příjemně překvapil. Redaktorka od novin tady klidně pobíhala s diktafonem,“ směje se Zdeněk Heteš, správce školní sítě a iniciátor akce.

Pochvala mě sice těší, ale brzy jsem v úzkých. Zdeněk rychleji mluví, než já píšu. Snažím se sice nešikovnými prsty zrychlit kmitání tužky, ale moje poznámky pak připomínají spíš nečitelný škrabopis. „Tohle jsou šesťáci a právě mají hodinu informatiky, bez počítačů samozřejmě,“ vysvětluje učitel a zástupce ředitele Michal Strnad v učebně, do které jsem vlezl jako první.

DSC 0090

Snaží se mi vysvětlit, že právě i bez moderní techniky „názorně objasnil“, jak vlastně funguje internetový vyhledávač. Děti mají před sebou místo klávesnic a monitorů papíry s obrázky, notně připomínající hru Lodě, která mi jako školákovi zkracovala nudné vyučování na základce a gymnáziu.

Na stole se v učebně povaluje hromada dnešních novin. „Koupil jsem jich ráno hromadu, aby děti měly v čem hledat informace. A hned byl problém. Účetní mi to nemohla proplatit, protože nemohla vytisknout pokladní doklad,“ chytil se správce tak trochu do vlastní sítě.

Jdu se podívat k jídelně. Tam totiž místo elektronických čipů museli provizorně pro jeden den vrátit do hry kdysi slavné stravenky. „Máte všichni lísteček?“ ptá se učitelka, která dav hladových dětí přivedla k výdejnímu pultu. Ruce dětí letí vzhůru. Snažím se takovou momentku vyfotit, jenže v rukách se mi pletou tužka se zápisníkem. Než je sbalím a zasunu do kapsy, některým žákům dojde trpělivost a ruce svěsí.

DSC 0066

Nakouknu do jindy plně vytížené osiřelé počítačové učebny. Vypnuté monitory potvrzují, že dnes se u počítačů neučilo. „Dnes v ní byli žáci jen jednu vyučovací hodinu, ale nedělali na počítačích,“ ukazuje správce Heteš.

Cestou po školní budově potkávám děti a všechny hrdě zvedají ruku nad hlavu. Všímám si, že na zápěstí mají „fesťákové“ pásky. „Vydrželi jste?“ volá na ně správce. „Jasně!“ hlásí ti mladší. Naopak u starších je znát o něco menší nadšení ze dne bez mobilu a internetu. „Hm, no, jde to,“ zamručí jeden z deváťáků.

Do akce se zapojila skoro pětistovka dětí a přes dvě desítky kantorů. „Za našich dětských let bylo o přestávkách ve školních chodbách živo. Dnes děti sedí a koukají do mobilů,“ připomíná Heteš jeden z důvodů, proč je škola offline.

DSC 0084

Den bez mobilu

Vznikl z iniciativy francouzského spisovatele Phila Marsoa.
Škola na Mládežce nápad z roku 2001 rozšířila na veškerou elektroniku propojenou s počítači a internetem. Letos už podruhé.

Zrovna míjíme neobvyklou nástěnku - facewall. Ano, evidentně něco jako facebook. Ručně psané vzkazy a obrázky. Nacházím tam svoje jméno. „Šembik si tě dnes přidal do přátel,“ směje se správce, a přidává další historku. „Jedna dívka si přinesla fotky k nalepení, ale na flešce. Prostě ji nenapadlo, že to dnes nebude na čem stáhnout a vytisknout. Další si zas neuměly představit, jak se bez facebooku domluví na tom, že půjdou do kina. Prostě děti i dospělí teprve během dne zjistili, co vše potřebují nebo co jim naopak při off-line dnu chybí.“

V kabinetu mi správce ukazuje starý vytáčecí telefon. Pro žáky neznámý stroj z minulého století. „Někteří ani nevěděli, jak s ním zacházet. Netušili, jak moc musí kolečkem na číselníku otočit. Stejně divně koukali na magneťák, gramofon a psací stroj. Prý, kde to má Enter.“

DSC 0104

Moderní vymoženosti ale postrádali ve škole i kantoři. Někteří najednou neměli jak tisknout nebo kopírovat přípravu do hodin. Když si chtěli zavolat, neměli číslo volaného (je doma v mobilu!!!) a navíc jediným funkčním telefonem byla pevná linka u ředitele. „Místo mailů jsem dnes psal jakési oběžníky. Na psacím stroji, chvilku mi trvalo, než jsem ho zprovoznil. Dopis jsem poslal poštou,“ říká Heteš. Do jinak elektronicky vedené třídnice se dnes psalo ručně.

Chystám se k odchodu. Hodina bez mobilu mi stačí. Jenže správce mě ujišťuje, že děti dostaly za úkol vydržet ještě déle. „Začaly už doma, už o půlnoci, pokud to dodrží celý pátek, dostanou od certifikát a unikátní odznak - placku. A když nic jiného, tak si aspoň vyzkoušely, jak jsme žili my v době, kdy nebyl internet a mobily,“ tvrdí Zdeněk Heteš a dodává. „Jeden den se to v současnosti asi dá bez mobilu a internetu zvládnout. Víc ale ne!“

Opouštím školu, sedám do auta a po hodině a čtvrt znovu sahám po mobilu. Mám dva zmeškané hovory, dvě nové textovky a asi desítku čerstvě došlých mailů. A přitom to mohlo být bezstarostné páteční odpoledne.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz

Diskuse

6.2.2016 Lukáš Materna
Dost dobrý :-)
6.2.2016 Matěj Ježek
LÍBILO SE MI TO

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama