reklama 

Smrt si přijde pro každého, říká autorka repliky Tance smrti, sochařka Skavova

7.9.2017  •  Aktuality  • 
čtenost 908

Trutnov – V souvislosti se Dnem evropského dědictví bude v sobotu ve 14 hodin v městském parku slavnostně odhalena replika sousoší Tanec smrti, jehož originál k uctění památky 334 padlých zdejších občanů v první světové válce vytvořil sochař Emil Schwantner. Toto dílo bylo v roce 1942 zničeno nacisty. Repliku nyní vytvořila trutnovská sochařka Paulina Skavova.

Smrt si přijde pro každého, říká autorka repliky Tance smrti, sochařka Skavova

Jako sochařka jsi v Trutnově hodně známá. Tvoje díla Rýbrcoul na kruhovém objezdu, draci u Autostylu, dráček v Dračí uličce, permoníci na kašně Krakonošova náměstí…  Potěšilo tě, když jsi byla oslovena k vytvoření repliky Tance smrti?
Děkuji za milý a lichotivý úvod. V Trutnově jsem zanechala už docela velkou stopu, to je pravda. Svým způsobem to vnímám jako přirozený vývoj. V Trutnově jsem se narodila, cítím tu sounáležitost s místem i s jeho obyvateli a historií, tím pádem se dokážu do některých realizací dobře vcítit a prožít si je. Tak tomu bylo i v případě Tance smrti. Počáteční pocity byly spíše rozpačité, cítila jsem obavy a měla velký respekt před tímto zadáním. V každém případě to byla výzva, které ráda přijímám, protože to mě posouvá dál.

Originál tohoto díla vytvořil sochař Emil Schwantner. Kdy ses dozvěděla o tomto umělci? Čím tě zaujal?
S prací Emila Schwantnera jsem se poprvé setkala již jako malé dítě v Žacléři, kde jsem vyrůstala. Chodila jsem denně kolem sochy Krista, která stojí u kostela a která mě okouzlila. Později mě do jeho díla více zasvětil pan Shrbený, zakladatel trutnovské galerie, a její dlouholetý ředitel. Tehdy se mi vše dostalo do historického kontextu. Schwantner byl nadaný modelér, v jeho rukopisu je cítit expresivita a živost, a to především v jeho rannějších pracích. Kvalita jeho děl snesla srovnání se sochařskými velikány té doby, jako byl Antoine-Louise Barye, Aristide Maillol nebo jeho profesor Josef Václav Myslbek.

Jeho Tanec smrti zničený Němci v roce 1942 má velkou symboliku. Co předcházelo tomu, než ses pustila do práce? Studovala jsi dílo a osobnost tohoto umělce?
Nejen to. Samozřejmě, že první kroky mě zavedly do Muzea Podkrkonoší v Trutnově, kde je zachovaný model sousoší. Díky modelu jsem měla prostorovou představu o celé soše, o její kompozici a dynamice.

Co bylo kromě toho podkladem pro tvoji práci?
Fotografie, texty, básně, které sochu popisovaly. Čerpala jsem z knihy Des Kaisers Rock, kde jsou detailně popsány uniformy a vybavení. Potřebovala jsem vidět reálné materiály a tvary vojenského vybavení, abych dokázala pochopit některé modelační zkratky, které jsou na soše. Pak jsem se jen snažila dát všechny tyto střípky dohromady a věřila, že se se kruh uzavře.

Vydala ses kvůli sousoší do hospitalu na Kuks za nástěnnou alegorií Tance smrti? A co rytiny Michaela Heinricha Rentze?
Právě na Kuksu jsem se rozhodla být sochařkou a je tomu přesně dvacet let. Je to místo, kde jsem žila dva roky a které znám velmi dobře, tedy i alegorii Das Totentanz / Memento mori. Je to místo, kam se ráda vracím a ze kterého stále čerpám. A jak je vidět, vždy se najdou i v současné době průsečíky, které dokazují pravdu o umění a o životě, že smrt si přijde pro každého.

Čím tě Schwantnerovo sousoší nejvíce zaujalo? Co je na něm pozoruhodné?
Upřímně řečeno, nejsem zastáncem obnovovaní zničených či ztracených soch. Křivda, která byla v historii spáchána, se tím nenapraví. Přesto jsem už párkrát ve své práci udělala výjimku. Bylo to jak u soch permoníků, tak i u sochy Tance smrti. Při práci tohoto tipu musíte upozadit své ego a dívat se jiným pohledem, s jiným myšlením. Je to výborné mentální a řemeslné cvičení, které vám přidá spoustu zkušeností.  Za to jsem velmi vděčná a děkuji za tuto příležitost.

Mohla bys popsat své přípravy? Dělala sis skici?
V prvé řadě jsem kompletovala materiály, fotografie, kreslila kompozici, propočítávala konstrukci. První etapa práce byla hodně technická. Nechala jsem si vytisknout dva pohledy v reálné velikosti, které jsem měla na stěnách a které mi pomáhaly v orientaci.

Jak dlouho trvalo samotné modelování sousoší? Co bylo při tvorbě nejnáročnější?
Modelovat jsem začala koncem února a v červnu bylo „hotovo“. Díky již dlouholeté spolupráci s výborným kolegou sochařem a přítelem Rastislavem Jackem, který byl leta asistentem na AVU u profesora Jana Hendrycha a který mi byl na počátku nápomocen, šla práce velmi rychle. Oba pánové mi velmi pomohli, pan Jacko sochařským způsobem a pan Hendrych profesorskou cestou. Díky nim, jsem si zachovala zpětnou vazbu a sebereflexi.

Potom nastalo odlévání do bronzu v tvé „domovské“ umělecké slévárně v Horní Kalné. Šlo to hladce?
Slévárna v Kalné je má jistota. Ano přirovnání „domovská“ je na místě. S pány Horáky se spolupracuje skvěle a celá parta z Kalné drží slévačské řemeslo pevně v rukách. Díky nim mám tu nejlepší oporu a servis, kterého si cením. V případě Tance smrti jsme měli i velké štěstí, protože to šlo velmi dobře a bez komplikací, což u takto velkého sousoší nebývá vždy.

Bylo náročné to časově zvládnout?
Zvládnout to celé časově byl asi ten nejtěžší úkol. Já jsem tento handicap překonala i díky tomu, že jsem práce pana Schwantnera znala. Musela jsem práci přizpůsobit úplně vše a věřit tomu, že se to zvládne. Také jsem měla podporu lidí, kteří mi pomáhají a věří.

Jaký je to pocit stát před hotovým dílem?
Na to, abych to dokázala správně vstřebat, budu potřebovat čas a odstup. Zatím je to stále příliš intenzivní a emocí je více než dost.

Jsi na něj pyšná a proč hlavně?
To je těžká otázka, rozhodně se necítím být pyšná. Pochybnosti provází všechna má díla. Myslím, že je to tak v pořádku, věřit si a současně pochybovat. Hlavně celá tato věc není o mém egu, ale o pokoře a respektu k práci někoho jiného.

Byl Schwantner dobrý sochař?
Nerada hodnotím, nepřísluší mi to. Vnitřně mohu řešit otázky, jestli mě některá věc oslovuje více, některá méně. Mohu se jen tak v duchu zamyslet, jak jinak bych to udělala já, ale to vše jsou osobní a intimní myšlenky. Emil Schwantner měl pozoruhodný život, smutný osud, věřím, že sochařství pro něj bylo vším.

Měl v Trutnově jako umělec dobrou pozici?
Po návratu z fronty byl Trutnov jeho domovem, kde žil a tvořil. Vymodeloval busty mnohých významných osobností Trutnovska, ale i obyčejné horaly. Což je důkazem toho, že mu nešlo pouze o společenské postavení.



Po válce byl ale odsunut. Sledovala jsi, co dělal potom?
Bohužel celým jeho životem se vedla smolná nit, která zapříčinila jak jeho nucený odchod, tak i smutný konec nejen jeho, ale i většiny realizovaných děl. Je smutné, že tak mimořádně kvalitní sochař s obrovským potenciálem takřka upadl v zapomnění. Jsem tedy moc ráda, že jsou na Trutnovsku lidé, kteří se zásadním způsobem podílejí na obnově jak jeho díla, tak i na rehabilitaci jeho jména.

Také Trutnov různými změnami režimů přicházel o své sochy. Co říkáš na tyto ideologické trendy?
Nemám to ráda, ale bohužel to do naší historie patří, sochy se odsunují, stěhují, odklízejí. Píši „historie“, ale ona to je i současnost. Myslím, že bychom obecně měli mít více respektu jeden k druhému, není to ani tolik o sochách, obrazech, ale hlavně o lidech. Skrze umění se velmi často dostanou na povrch věci, které jsou skryté v nás, ve společnosti. Proto bych si přála pro nás všechny pokoru a pro umění svobodu, bez mocenských a politických tlaků.

V novodobé historii se zase vracejí. Jak si v tomto ohledu město stojí?
Na tuto otázku jsem trochu odpověděla v předchozím komentáři. Každá socha má svůj příběh a smysl, bez ohledu na její velikost či kvality, je to naše historie. A my chybu nenapravíme tím, že něco obnovíme, ale můžeme tím znovu něco otevřít a připomenout. V případě Tance smrti je to připomínka padlých vojáků a pro mě osobně i připomínka osudu odsunutých Němců včetně samotného autora.

Teď bude znovuzrozený Tanec smrti odhalen v parku. Už víš, co řekneš účastníkům této slavnostní události?
To ještě nevím, budu se muset připravit. Myšlenky mám teď upnuté na to, aby se socha dobře usadila a nainstalovala, což bude probíhat tento pátek. Mluvení není má silná stránka, psaní už vůbec ne. Doufám, že mě nervozita nerozloží a budu schopná pronést slova poděkování za krásnou práci a důvěru, kterou ve mě vložilo město Trutnov.

Co chystáš nyní ve své umělecké tvorbě? Na čem pracuješ?
Práce mám nad hlavu, inspirace také, jsem díky tomu šťastný člověk. Projektů je rozjetých více, pracuji s filmovým architektem Ondřejem Nekvasilem, chystám masky pro Spitfire Company. V souvislosti s výročím vzniku samostatného českého státu, které bude příští rok, budu modelovat portrét TGM. Byla jsem vybrána, abych vytvořila pietní místo generála Churavého v nedaleké Dobrušce. Dokončuji sochu koně a chystám se na sochy našich psíků. Mám se na co těšit, protože sochařská tvorba mě baví moc.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Pauliny Skavove

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama