reklama 

Strýc Václav poslouchal hudební lavinu z Bojiště z nedaleké rozptylové loučky

1.7.2018  •  Aktuality  • 
čtenost 1085

Nebyl to v pravém slova smyslu strýc. Žil v Trutnově, byl to švagr mé někdejší přítelkyně a manžel její sestry. Především to ale byla figura monumentální, ani ne tak svojí téměř stopadesátikilovou tělesností, jako spíše poněkud svéráznou náturou. Byl to znalec antické literatury, milovník Françoise Villona, jehož Poslední závěť znal skoro celou zpaměti, labužník francouzského jazyka, posluchač Elly Fitzgeraldové i Edith Piaf a alkoholik se sklonem především k rumu.

Strýc Václav poslouchal hudební lavinu z Bojiště z nedaleké rozptylové loučky

Co má strýc Václav vlastně společného s hudebním varem v lokalitě Na Bojišti? Když se blížila nějaká produkce, která se rozléhala až na Horní Předměstí, kde Václav svého času žil, už poněkud znervózněl, pil rum a trochu naříkal nad tím, že nemůže spát normálně a už vůbec ne, když se do jeho panelového domu řadu hodin opírá hlasitá muzika. Zvláště nesnášel pekelně rychlou hudbu punkových kapel, to opravdu zuřil a bylo dobré jít mu z cesty.

Když zazněly od Bojiště první zvuky, Václav stál jako obří socha v okně v šestém patře domu, na hlavě mokrý ručník, neb ruku v ruce s „bramborovým koňakem“ bojoval se strašidelnou kocovinou, hrozil pěstí ku epicentru randálu a hromově hřímal: „Jděte se vysrat, kohouti!“  To se s neúprosnou pravidelností opakovalo po celou dobu punkového reje, zatímco jeho žena Jana ho čas od času napomenula a odrazovala ho od stále většího množství vulgarit, které vypouštěl z okna domu.

Václav ale nebyl ortodoxní odpůrce veškerého hudebního konání Na Bojišti. Přestože se patrně nezúčastnil ani jednou tamního východočeského Woodstocku, když začal, Václav střídavě otevíral a zavíral okno, podle toho, co mu padlo nebo naopak nepadlo do noty. „To je heroické,“ komentoval muziku, při níž si spokojeně podupával o podlahu garsoniéry.  „Ti by se měli jít oběsit,“ zavíral nasupeně okno při muzice, která mu na dálku hnula žlučí.

Jednou, při takovém malém domácím sezení, se mi strýc Václav přiznal, že při jednom ročníku festivalu, prošel, aniž chtěl být viděn některým ze známých, kolem Bojiště, když byl festival právě v nejlepším. „Tenkrát jsem zase zrovna hlídal Trutnov,“ říkal Václav putování po městě v těžké kocovině, kdy doma nemohl zahmouřit oko a bylo mu skutečně zle.

„Chvíli jsem tam postál a musím přiznat, že jsem poslouchal. Udělalo se mi hned líp a už jsem se těšil na ráno, jak si na autobusáku koupím ve stánku placatku rumu, abych se trochu srovnal,“vzpomínal Václav, už opět rozjařen ohnivou vodou. Do pološera probouzejícího se města pak vpálil něco málo z Artura Rimbauda a kráčel do svého příbytku uložit se ke spánku po bok své chápající ženy.

V době, kdy ho jeho vážně nemocná žena - je to už patnáct let - navždy opustila, odešel krátce po její smrti na věčnost i Václav. Zcela se během tří měsíců utopil v rumu. Když obřadník jeho popel na hřbitově v Trutnově rozptyloval na pažit loučky, pozůstalí se museli spiklenecky usmívat. Není divu, v tu chvíli to totiž na blízkém Bojišti při slovech prach si a v prach se obrátíš pěkně nahlas rozbalila první punková kapela. Viděl jsem jen na chvíli, jak se Václavův popel jemně zatetelil v letním oparu, k Bojišti stočil, aby se na okamžik v prostoru zastavil a pak neslyšně stulil do rozptylové loučky.

Vždy, když na srpen připadají Václavovy narozeniny, jdu koupit placatku rumu, zamířím na hřbitov, upiju na strýcovu památku a zbytek pohltí Václav přebývající tam někde v trutnovské zemi. Tenkrát jsem nebožtíkovi řekl: „Tak, Václave, za chvíli to opět Na Bojišti vypukne. Tak to nějak přečkej, buď tolerantní a shovívavý. I když se zrovna nebudeš radovat, přej radost těm, kteří budou vesele křepčit při hudbobraní.“  Strýc, který si mlsně pochutnával na rumu a slíbil, že si za dobu, co se vypravil na věčnost, docela zvykl. Nyní však už bude mít naprostý klid, proslulý festival se letos konat nebude.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Václava Profta

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama