reklama 

Bezdomovec Slávek už není bezdomovec. Je to dobrý soused

8.1.2018  •  Aktuality  • 
čtenost 2796

Trutnov - Už je to něco málo přes rok, co jsme v Trutnovinkách veřejnosti odkryli příběh bezdomovce Slávka Mikysky. Dnes již osmašedesátiletý senior se na ulici dostal v roce 1992. Vlastní vinou. Kradl, a tak šel na pár let bručet. Když vylezl z basy, neplatil nájem za byt a vystěhovali ho. I v našem rozhovoru si mimo jiné posteskl, že život na ulici už v jeho věku není pro něj a rád by sehnal bydlení. Teď je to už přes tři měsíce, co Slávek zase našel domov... Přečtěte si reportáž z naší návštěvy, kterou jsme zveřejnili v prosincovém vydání magazínu.

Bezdomovec Slávek už není bezdomovec. Je to dobrý soused

Byla zhruba polovina října, když za mnou z čista jasna přišel do redakce. „Michale, už mám byt a chtěl bych poděkovat i Trutnovinkám, že mi pomohly,“ zářil. „Mám tam válendu, stůl, vařič. Však se přijeď podívat,“ zval mě k sobě do městského holobytu v ulici Na Dvorkách v Horním Starém Městě. Já jsem se zrovna chystal na dovolenou, ale slíbil jsem mu, že až se vrátím, tak se tam ukážu. A vzal jsem si na něj číslo.

V listopadu mu volám a hned mi to vezme. Když se ale blížil čas, že se za ním s fotografem vypravíme, telefon jen pár dní vyzvání. Zkouším to i přes jeho sociální pracovnici z města Lenku Hubkovou. Oba ale moc dobře víme, že Slávek „občas bumbá“. „To víno si prostě koupit musíš, jinak bys to nepřežil,“ říkal mi už před rokem, jak to chodí na ulici. Mobil mi vzal teprve pět dní před uzávěrkou tohoto čísla. „Jsem tady kousek v klubu, klidně přijeďte, jdu domů trošku uklidit,“ odpověděl mi na dotaz, zda se s ním můžeme za hodinu potkat.

Tak jedeme. Z hlavní silnice v Horské ulici odbočujeme před asijskou večerkou doleva a zajíždíme do dvora, kde stojí velký dům se žlutou fasádou a spoustou plastových oken. To, kde bydlí Sláva, okamžitě poznáme, protože nás vyhlíží z okna. Dole v přízemí vedle vchodu. „Já si tady takhle sedávám, koukám ven, popíjím vínko a luštím osmisměrky,“ vypráví nám, jak si žije, když už jsme u něj na návštěvě.

Na návštěvě v jedné místnosti o rozměrech tak 6 krát 3 metry, kde největší část zabírá rozkládací rohová pohovka. „Tu jsem dostal vedle od cikánů, jsou dobrý, ráno mě zvou na kafe a uvaří mi,“ pochvaluje si, jak hodné sousedy má přes chodbu. Dostal toho od nich víc. Stůl, křeslo, židli. Další věci mu daroval jeden mladý pár z Bernartic, který vyklízel byt po rodičích. Na stěně visí také několik obrazů. V rohu u dveří stojí malá polička a na ní je vařič s hrncem. „Ochutnej, je to ještě teplý, tulácká zelňačka,“ nabízí mi Sláva jídlo a pak vypravuje, jak si jednou za oknem nechal sekanou a cikánskou a přes noc mu to sežraly kočky.

Jídla má jinak „dost“. Občas něco dostane od sociálních pracovnic, a jak zmínil, zásobují ho i sousedi. No, a jelikož jsme fotku na titulní stranu magazínu pořizovali z chodby, netrvá to dlouho a do bytu vstoupí zvědavá návštěva. „To, co jsem měla, tak jsem mu dala. Musíme si pomáhat, ne? Ale podívejte se tady, on nemá ani kamna, ledničku, skříň na věci, co by potřeboval,“ spustila na nás Eva. Jmenuje se prý jinak, ale všichni jí tak říkají. Se Slávou se znají už z dřívější doby z Poříčí.

Její byt není holobyt, má klasický s vlastní koupelnou i záchodem. Obyvatelé holobytů mají společné sociálky na chodbě. „Teplá voda teče pět minut, když tam vhodíš dvacku,“ popisuje. Sprchovat se tak radši chodí stále do Riapsu. „Jsou bezdomovci, kteří by sem rádi přišli, ale chtějí, aby to za ně někdo platil. Ale tady se přitom neplatí hodně a měli by střechu nad hlavou,“ prohlásila ještě sousedka, než se s námi rozloučila. A dodala, že Slávek je dobrý soused. Za nájem platí 1587 korun, tisícovku dává za elektřinu. Tyto dvě položky mu pokryje příspěvek na bydlení. Na živobytí mu tak měsíčně zbývá jeho důchod - 4070 korun.

S fotografem Milošem nás zarazilo, proč jsou v tak velkém baráku obsazené asi jen tři byty a ostatní holobyty jsou volné. Nejen s touto otázkou jsem se vypravil druhý den za starostou Ivanem Adamcem. Právě on totiž sehrál podstatnou roli, že nejznámější trutnovský bezdomovec dostal střechu nad hlavou. „Město potřebuje mít rezervu holobytů, například kvůli nařízení soudu tam někoho umístit. Když budou holobyty plné, ztratí účel. Holobyt je určitá sociální pomoc, ale člověk by se pak z něj měl vrátit do normálního systému bydlení. Rozhodně to nefunguje tak, že by tam lidé měli žít celý život,“ má šéf města jasný názor na tuto problematiku.

Slávek Mikyska, vzhledem k jeho pokročilému stáří, je ale už trošku jiný případ. A je si toho vědom také starosta. Umístění Slávka do holobytu je podle něj vlastně zkouška, jestli bude sekat latinu. Pak by se totiž dalo uvažovat o jeho zařazení do pečovateláku či domova důchodců. „Ale neuvěřím tomu, dokud to neuvidím v delším časovém horizontu. Počkáme si na jaro, kdy vyleze sluníčko, jestli ho to zase stáhne zpátky k životnímu stylu na ulici, nebo jestli už dospěl k závěru, že je potřeba se chovat trošku normálně a žít jako většinová společnost,“ poznamenal Ivan Adamec, který Slávka zná ještě z doby, kdy pracoval v řeznictví na Bojišti.

Naposledy se spolu o jeho situaci bavili v září na náměstí při promítání filmu Špunti na vodě a bezdomovec tam posedával se svou plastovou lahví vína. Starosta mu řekl, ať se sebere a jde pryč, že se jedná o nealkoholickou akci. A Slávek si začal stěžovat, že už ho život na ulici nebaví a chtěl by bydlet. Tak mu bylo řečeno, ať sepíše žádost. To udělal. A město mu projednání na radě přikleplo holobyt. Na popud starosty. „Ano, přiznávám se. Vnímal jsem to tak, že je to v současné době asi jediný známý bezdomovec v Trutnově, který opravdu neměl kam jít.“ 

Od 27. září už ale Slávek bezdomovec není. „Jsem rád, že jsem to dostal, byla to pak rychlovka. Je to nádhera se zase vyspat v posteli,“ usmívá se, sedí v křesle a zamýšlí se: „Já vím, že mi to ostatní závidějí, ale já jim říkám: Hoši, když něco chcete, tak si za tím běžte. To nesmíte ráno vstávat a hned se napít, ale na úřad musíte jít, aby to z vás netáhlo.“

Jednou z podmínek udělení bydlení bylo, že si do bytu nebude vodit nikoho jiného. Návštěvy nejsou zakázané, ale Slávek si stanovil pravidlo, že jen do pěti hodin do večera. „Pak nepouštím nikoho, ani policajty, kteří mě sem chodili kontrolovat,“ směje se.

„Slávo, můžu na chvíli?“ zaklepe na dveře a vkráčí do bytu syn paní Evy. „Dobrý den, vy jste novináři trutnovský? Nutně bych s vámi potřeboval mluvit, moc by mi to bodlo. Mám takový problém,“ osloví nás a začne vypravovat svůj příběh. Z něj se postupně dozvídáme, že před pár lety přišel o nohu, když kradl plechy ve starém Texlenu v Libči. „Moje chyba a zaplatil jsem za to,“ ukazuje ortézu. „Ale teď už sekám latinu, dva roky dělám ve chráněné dílně, kde už mám smlouvu nastálo, splácím dluhy, ale vůbec nemůžu dostat byt od města,“ zasvěcuje nás Jozef Šivák do své životní situace, jestli bychom o tom také nemohli napsat. Slušně se rozloučí a odchází.

A na odchodu jsem i já s Milošem. Slávo, jak se ti tady bydlí? „Jsem spokojený. Oni vědí, že si popíjím vínečko, ale nedělám bordel. Je tu klid. Kdo chce žít a mít střechu nad hlavou, měl by se pro to snažit udělat všechno,“ uzavírá muž, který na konci listopadu ještě jednu mrazivou noc venku strávil. Bylo to v rámci projektu upozorňujícího na problematiku bezdomovců Noc venku v Trutnově.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama