reklama 

Národní svátek: Výstupem na Špičák si připomenou narození národního klasika

16.1.2018  •  Aktuality  • 
čtenost 1869

Trutnov - Co má básník, filozof a národní klasik Egon Bondy společného s výstupem na Královecký Špičák? Zdánlivě nic, ale zároveň nečekaně hodně. A to díky Petru Kotyzovi, členovi sdružení Trutnov – město draka, jeho kamarádovi Přemkovi Lvovi a dnes už početné skupině nadšenců.

Národní svátek: Výstupem na Špičák si připomenou narození národního klasika

Píše se rok 1996. Je 20. ledna, tedy den klasikových narozenin. Petr s Přemkem se tehdy rozhodli, že vytvoří novou tradici. Výstup na Špičák, jako poctu a oslavu národního svátku státního klasika. „Vycházeli jsme při tom z Bondyho antiutopistického románu Invalidní sourozenci, který jsme rádi četli. Udělali jsme to však tak trochu naopak. V tom románu invalidé slaví den klasikova pohřbu, zatímco my den jeho narození. Navíc byl tenkrát ještě klasik naživu,“ řekl Kotyza.

Jak si usmysleli, tak udělali. Jeli do Královce na nádraží, odtud šli do lomu, pak vystoupali přes Vraní hory na Špičák, kde v souladu s románem si symbolicky připili Urquellem, který měli rádi invalidé z románu. Potom přes Kozlík a Mravenčí vrch sešli do Bernartic. Vzali to přes Křenov nahoru na Vobešlovku, Babí a skončili v dnes už neexistující restauraci u Texlenu. Tam celý ten svátek uzavřeli. To byl první ročník a tradice byla na světě.

V následujících letech začalo poutníků přibývat, dnes už jich je pravidelně okolo sedmdesáti. Vytvořil se z toho obřad. „V Královci na nádraží mám vždy úvodní projev. V něm připomenu, kdo je národní klasik, jeho život a dílo, eventuálně přečtu nějakou jeho báseň. Pak se slavnostně spočítáme a vyrazíme do lomu, kde se společně vyfotografujeme, a lezeme na Špičák. Nahoře čtu z knihy Invalidní sourozenci klasikovu závěť – Dopis občanu Lopatkovi. U vysílače se chytíme za ruce, vytvoříme kruh a za zpěvu písně My jsme jeden kruh bez začátku, bez konce, ho obejdeme. Potom zařveme Už nikdy, už nikdy, už nikdy…,“ představuje obřad zakladatel tradice.

Součástí dlouhého pochodu je i nošení vlajky. Kotyza k tomuto účelu od druhého ročníku nosí husitskou vlajku, jako připomínku husitských poutí na hory. „Také někteří ostatní při pochodu mají různé vlajky, například se v průvodu objevila československá, anarchistická či dokonce mongolská,“ usmívá se.  Cíl cesty býval v  minulosti v hospodě ve Voletinách, nyní poutníci končí v restauraci Kotva v Trutnově.

Motto tohoto svátku je citace klasikovy závěti v Invalidních sourozencích: „Z pohřbu se stane pravý státní svátek… neboť každý ví, že Buddha nevěděl, co chce, Ježíš chtěl něco, o čemž nevěděl, co to je, Lao’c věděl, že je nejrozumnější nechtít nic, ale stejně se toho nedržel, ale já vím, co chci a chci, co vím: totiž, aby měl každý svátek, a to přinejmenším každý den.“  Proto tomu putovnímu obřadu poutníci říkají státní svátek národního klasika. 

A věděl vůbec Egon Bondy, co se v souvislosti s jeho osobou v kopcích na Trutnovsku každoročně na jeho narozeniny děje? „Klasika jsem navštívil 14. července v roce 1998 v Bratislavě, kde tehdy žil. Ukázal jsem mu fotografie z prvních ročníků výšlapu na Špičák a sdělil mu, jak se to vztahuje k jeho románu. Náramně se mu to líbilo a projevil přání se pochodu osobně zúčastnit.  Začátkem října toho roku jsem mu napsal dopis. On mně 26. října 1998 odpověděl,“ vrací se do minulosti Kotyza. Bondy v dopise píše, že trochu jako léčba šokem na něj zapůsobila zpráva, že by měl být očekáván k 23. 1. 1999 za účelem vylezení na velehoru.

„Věru se bojím, že bych obzvláště na sněhu při tom výkonu či těsně po něm na místě zdechl. Pamětníci potvrzují, že jsem býval statný chodec a nějakých 40 kilometrů cestou necestou mi nedělalo zvláštní problém. Ale to bylo, když mi bylo padesát a dnes jsem vskutku značně fyzicky zchátral. To žel ani vy, ani já nemůžeme brát na lehkou váhu a lámat to přes koleno. Pokud neposlouží technika, tak to nezvládnu. O cestě dolů ani nemluvě. Zkusil jsem to letos v létě a moc jsem se z toho nezaradoval. To víte, že by to bylo fajn a nepochybuji, že by bylo o čem si povídat, ale holt: vemte rozum do hrsti a vzdejte to.“

Takže se toho nakonec nezúčastnil a už nezúčastní. „Vždy jsme mu ale z výstupu posílali zprávu,“ tvrdí organizátor oslavy národního svátku státního klasika. A v tradici se bude pokračovat i letos. Už v sobotu se poutníci opět vydají k poctě Bondymu na Královecký Špičak. O tom, jak to bude s tímto zimním pochodem v příštích letech, Kotyza příliš nepřemýšlí. „Dokud vody nezatopí zbytek pevniny, tak by se to mohlo konat,“ dodává.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Petra Kotyzy

 

 

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama