reklama 

Několik desítek obyvatel Trutnova přišlo vzpomenout osudových událostí roku 1968

22.8.2018  •  Aktuality  • 
čtenost 2309
 • komentářů 1

Dvacet minut před včerejší devatenáctou hodinou se na Krakonošově náměstí v Trutnově začaly v blízkosti sochy císaře Josef II. tvořit malé hloučky. Lidé, kteří nezapomněli na 21. srpna 1968, kdy do Československa včetně Trutnova vpadly okupační armády, přišli na připomínku těchto pro republiku neblahých událostí.

Několik desítek obyvatel Trutnova přišlo vzpomenout osudových událostí roku 1968

Zatímco se na podstavci sochy střídali řečníci, před pomníkem stála dvojice s vlajkami České republiky a Evropské unie a za ní se shromáždilo několik desítek obyvatel města. „Připomínka dnešního dne je pro mě natolik významná, že absolutně nedokáži pochopit, že ji někdo, jako prezident naší republiky, neuspořádá. O to víc mě tíží myšlenka, proč tak činí. Proto jsem se rozhodla setkání uspořádat sama s velkou podporou dobrovolných řečníků,“ řekla na úvod organizátorka setkání Michala Sedláčková.

Ti se ve svých vstupech zaměřili nejen na tehdejší události a historická fakta, ale také je vlastními interpretacemi propojili se souvislostmi dnešní doby. „Přišli jsme vzpomenou událost, která se nechvalně zapsala do našich dějin. Má dnes ale ještě nějakou cenu připomínat si událost, která se stala před padesáti lety? Zajímá to ještě dneska vůbec někoho? Můžeme podobnými setkáními ještě něco změnit nebo jde o nějaký patetický pokus jitřit staré rány?“ ptal se trutnovský duchovní Jiří Koun.

  

Přes historické souvislosti s odkazem na zakladatele Československa, prezidenta T. G. Masaryka si Koun odpověděl: „Připomínat si události, které se odehrály před padesáti lety, smysl určitě má.“ V této souvislosti připomenul, že s pádem „železné opony“ se dějiny nezastavily a doba nepřinesla jenom dobré věci.

„Tak tu dnes stojíme, připomínáme si rok 68 a mnozí z nás si pokládáme otázku, jak je možné, že to, co považujeme za samozřejmé, je náhle v ohrožení a vracejí se přízraky minulosti. Komunisté mají opět podíl na vládě, zpochybňují se věci, které se zdály být nezpochybnitelné. Není to tak, že v mnohých z nás je stále ten pocit, že vládnutí je něco, co se týká těch nahoře? Že stačí jít jednou za pár let k volbám a není jinak třeba se nijak občansky angažovat? Svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a musí se každodenně budovat,“ dodal duchovní.

Poté zazněl záznam provolání předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa z 20. srpna 1968 k okupaci země. „Z této relace mi vždy, když ji slyším, běží mráz po zádech,“ prozradil další z řečníků, podnikatel Tomáš Eichler, který se ve své řeči zaměřil na to, co je hrdinství a mučednictví.

„Vyjít 21. srpna 1968 do ulic a setrvat tam několik dní beze zbraní, s holýma rukama, s pouhým vědomím toho, že bojujete za pravdu a postavit se tváří tvář tankům, bylo bezpochyby hrdinské. Bylo to v době, kdy se tady vyrojili zelení mužíci, měli nabito ostrými, často kolem sebe zběsile stříleli a zabíjeli lidi. Přesto se tehdy československý národ vzedmul k odporu,“ řekl Eichler, který připomenul, že okupace později vedla k rezignaci, apatii, vnější i vnitřní emigraci lidí.

„Potom se na scéně objevil Jan Palach, který se svým činem snažil vyburcovat národ, zvednout ho z té apatie a letargie. Pro všechny lidi to byl ohromný šok, když se objevil člověk, který byl ochoten obětovat velmi krutým a bolestivým způsobem svůj mladý život. Řada ho vnímá jako hrdinu. Komunisté však za normalizace jeho čin zpochybňovali, relativizovali a považovali ho za něco nenormálního a šíleného,“ uvedl Eichler.

Trutnovan Ivan Junek ve svém řeči ocenil, že může mluvit i před lidmi, kteří srpnové události zažili. „Rok 1968 byl nadějí pro lepší a svobodnější svět. Nakonec jsme se bohužel stali kolonií jiného státu na dalších jednadvacet let a zlo zvítězilo nad dobrem,“ prohlásil Junek, který přidal paralelu tehdejších událostí k dnešní době, kdy se podle něj zneužívá vládnoucí moc. Při jeho projevu se do sebe „pustili“ dva pamětníci událostí z roku 1968. Naštěstí šlo jen o slovní přestřelku, která byla záhy zažehnána. Vzpomínkové setkání i přes ne příliš velkou účast obyvatel města, mělo důstojný rámec a nepochybný smysl.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek

 

Diskuse

23.8.2018 Jiri Klas
Opravdu se divím těm mladým řvounum kteří to slyšeli pětkrát otočené proč tam neukážete zvací dopis Brežněvovi jediný hrdina byl Kruger ostatní zradili

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama