reklama 

Vzpomínka: My jsme sem nechtěli, ale museli splnit rozkaz

27.8.2018  •  Aktuality  • 
čtenost 844

Po týdenním přídělu vzpomínek pamětníků, příběhů očitých svědků, unikátních fotografií i videí k srpnovým okupačním událostem v roce 1968 na webu i Facebooku Trutnovinek, zakončíme vzpomínkový blok 21. srpnem Jaroslava Dvorského, učitele výtvarného oboru Základní umělecké školy Trutnov.

Vzpomínka: My jsme sem nechtěli, ale museli splnit rozkaz

Tehdy mi bylo pět a půl, jen o málo víc než dnes našemu Toníkovi. Bydleli jsme hned u silnice v malé ústeckoorlické vísce Kunvald.  První uši rvoucí skřípot polských tanků a obrněných vozidel ve směru od Bartošovic nás probudil ještě nad ránem. Naši a babička s dědou se vzrušením pozorovali koupelnovým oknem tu nekonečnou z kopce rachotící kolonu. Jako kluk jsem dobrodružně přihlížel.

Zdaleka si nepamatuji detaily hovoru, ale vím, že v tom zcela jiném dusnu koupelny se opakovalo i slovo „válka“. Kolona se šinula pomalu, připomínala spíše opatrně šibovaný vlak. V nadhledu 1. patra nás kromě skla od ní dělilo sotva pět metrů. Praděda, který náš domov dostavoval těsně před mobilizací do 1. světové války, do opukového masívu pod základy vtesal úctyhodnou sklepní skalní místnost, která sloužila jako obrovská studna (navíc voda v ní i pro suchou část sklepa udržovala celoročně stálou teplotu 7 °C). Většina zatopené umělé jeskyně ovšem zabíhala právě pod silnici.

 „Odolá v oněch místech významně ztenčený masiv skály takové zátěži?“ Něco podobného muselo rodičům a dědovi s babičkou naléhavě prolétnout hlavou. Odolal. Dokonce i během pětadvaceti následujících let, kdy srpnová intervenující „bratrská“ vojska byla postupně nahrazena těmi výhradně sovětskými a sousední Rokytnice i Klášterec tu pak povinně „hostily“ jejich početné posádky. Zvláště cvičné jízdy těžké vojenské techniky pak velmi často směřovaly do kopce či z kopce kolem nás a hluboko do dřeva zasazovaly rány stoletým majestátním lípám po obou stranách…

Ale zpět k dopoledni 21. 8. 1968. Jeden z tanků (zřejmě s vážnější poruchou) osamoceně zůstal stát nedaleko našeho stavení. Vtom vidím babičku, jak si to míří k jeho osádce. Na svou otázku, co tady pohledávají, prý dostala odpověď: „My jsme sem nechtěli, ale museli jsme splnit rozkaz.“ V klukovské paměti mi dále utkvělo překvapivé: odpovídajícímu Polákovi (zřejmě veliteli tanku) prý u toho odpovídání tekly slzy…

Jinak do naší zapadlejší vesnice dosáhla nesmlouvavá ruka normalizace přece jen až s jistým zpožděním. A tak ještě docela dlouho po tom, co jsem se stal zvídavým školním čtenářem, jsem na tmavém prkenném pozadí stodol při silnici spolehlivě odezíral prapředky dnešního angažovaného billboardu, zářivě bílé metrové nápisy: „AŤ ŽIJE DUBČEK!“, „IVANE, JDI DOMŮ!“, „SVOBODA!“

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek, archiv Trutnovinek

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama