reklama 

K předpovědím počasí jsem se dostala náhodou

1.7.2019  •  Aktuality  • 
čtenost 1287

Tvář Aleny Zárybnické znají snad všichni, kteří se z televizní relace chtějí dozvědět, jaké bude počasí. Přestože známá moderátorka kvůli svým pracovním i volnočasovým aktivitám hodně cestuje, její „doma“ je ve Špindlerově Mlýně a na toto místo nedá dopustit. „Stává se, že člověka některá místa, ačkoliv se tam nenarodil, přitahují. Pro mě byly takovým místem jednoznačně Krkonoše,“ říká.

K předpovědím počasí jsem se dostala náhodou

Jste známá meteoroložka České televize, vystudovala jste meteorologii na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Z jakého důvodu jste si zvolila právě tento obor?
Už ve svých patnácti letech jsem začala létat na větroních. A právě bezmotorové létání bylo pro mě tím hlavním důvodem. Každý let, ať už závodní, nebo kondiční, bezprostředně ovlivňuje předpověď počasí. Podle ní si pilot naplánuje trasu a délku letu. Původně jsem si přála být leteckým meteorologem.

Jak jste se tedy dostala k televizním předpovědím?
Úplnou náhodou! Moji zkoušku z družicové meteorologie navštívil Ján Zákopčaník, který v té době chystal počasí „Každá sudá“ pro program OK3 (respektive ČT3). Nabídl mi, abych si brigádně přivydělávala při studiu tím, že se zapojím do přípravy této relace.

V televizi jsme vás mohli sledovat v pořadu Skialpem to začalo, na který navázal Na skialpech přes hory. Kdy jste vy sama pro sebe objevila skialpy?
Jej, to už je opravdu hodně dávno. Bude to pomalu 20 let. Chodila jsem v klasických lyžácích, na normálních lyžích, jen vázání byla prastará Silvretta 404. Pamětníci si určitě vzpomínají – byl to nepřehlédnutelný model, já ho měla v růžovém provedení.

Alena Zárybnická

Televizní a rozhlasová moderátorka, meteoroložka, dramaturgyně a redaktorka počasí se narodila v Praze. Už téměř deset let ale žije ve Špindlerově Mlýně. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor meteorologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v České televizi a od ledna 2015 moderuje v Českém rozhlase svoji talkshow Zálety Aleny Zárybnické. Je také autorkou knihy Zálety Aleny Zárybnické, v níž příjemně navozuje atmosféru „blízkých setkání rozhlasového druhu“ v tištěné podobě.

Co vše obnáší natáčení v tak obtížných podmínkách?
Především co nejpřesnější naplánování všech možných variant. Počasí a sněhové podmínky jsou pro nás zásadní a nemůžeme měnit termíny, ve kterých budeme točit. Vzniká tak soustava rovnic o mnoha neznámých, které musíme podle aktuálních okolností vyřešit. A co všechno to obnáší? V každé řadě seriálu, mimochodem letos v zimě jsme točili už pátou, je trochu jiný příběh, trochu jiná základní linka. Začínali jsme „skialpinistickou školičkou“, pokračovali setkáním s lyžařskými osobnostmi, pak přišly na řadu tipy na konkrétní skialpové lokality a náměty, jak tam i jinak strávit čas, naposledy jsme točili přechody hor v Česku. Podle toho se odvíjí i to, co je třeba pro natáčení připravit. No, není toho málo.

Plánujete jednotlivé trasy vy sama? Využíváte například rad horských vůdců?
S horskými vůdci jsme chodili v prvních třech řadách, při přechodech našich hor jsem o spolupráci požádala Horskou službu ČR. Ti znají své hory nejlíp – rádi jsme si nechali poradit. Byla s nimi skvělá spolupráce – patří jim velký dík.

Jak obtížné bylo poskládat celý tým? Přeci jen musíte být zdatná lyžařka nejen vy, ale například i kameraman.
Kameramani. Máme pro každé natáčení vždycky tři. To proto, abychom v daném okamžiku stihli co nejvíc nejrůznějších druhů záběrů. Nakonec i standupy točené na dvě kamery a na dron jsou vždycky zajímavější. Samozřejmě, kameramani jsou vynikající lyžaři, rozhodně lepší než já. Každý z nich měl už před naším natáčením zkušenosti s točením v horách, v extrémních podmínkách. Mají oči umělce a tělo sportovce. A nesmíme zapomenout, že s sebou vláčí navíc ještě 20 kg techniky – tedy kromě věcí, které na skialp potřebují.

Dostali jste se při některém natáčení do opravdu svízelné situace?
Nerada bych to zakřikla…. Zatím jsme si se vším nějak dokázali poradit. Když byla letos v lednu Králova Studňa 14 dní odříznuta kvůli sněhu od světa, museli jsme se tam v únoru vrátit. Když vloni v Jeseníkách tři dny pršelo, nebylo vidět na krok a slezl i poslední sníh, museli jsme změnit téma – namísto procházky po hřebeni jsme ukázali, jak se zachovat v případě, že se na horách ztratíte, a co se děje, pokud si pomoc zavoláte aplikací Záchranka. Lehce dobrodružnější byla pro nás Ukrajina – chvilku trvalo, než jsme pochopili, jak ta země funguje – jak postupovat, pokud chcete něco zařídit. Ale hory mají nádherné – točili jsme v Dagobratu a na Koločavě. Ostatně taky pátá série, která se bude vysílat letos na podzim, by směle mohla mít přívlastek zbojnicko-loupežnická. Točit jsme začali na Malé Fatře u sochy Juraje Jánošíka a skončili v Ukrajinských Karpatech u Nikoly Šuhaje. A podobně jako vloni byli našimi průvodci členové Horské služby ČR, na Slovensku jsme chodili v doprovodu jejich slovenských kolegů. 

Která z dosavadních cest byla pro vás nejobtížnější a která nejkrásnější (na našich horách i těch zahraničních)?
Těžká otázka. Nejobtížnější jsou cesty, při kterých se komplikuje počasí… To je věc, kterou, ačkoli myslím, že mám u svatého Petra jisté konexe, ovlivnit prostě nedokážeme. A nejkrásnější? Spíš asi nejodlišnější od toho, co jsem znala, bylo Norsko. Nekonečné pláně, hory pnoucí se do 2000  metrů přímo do moře, trajekty místo auta nebo vlaku – to nikde jinde nezažijete. Překvapilo i Slovinsko. Tam je naopak všechno po ruce – ráno si můžete vyrazit na skialp, odpoledne se můžete vykoupat v moři. I to má své kouzlo.

Žijete ve Špindlerově Mlýně. Co vás vedlo k tomu, abyste opustila Prahu?
Stává se, že člověka některá místa, ačkoliv se tam nenarodil, přitahují. Pro mě byly takovým místem jednoznačně Krkonoše. Špindl mám moc ráda a nejraději v mezidobí, kdy je tu lidí méně a nepotkávám ty, kteří se procházejí po kolonádě v drahých kožešinách.

Prý si nejraději vyběhnete na lyžích večer s čelovkou. To nemáte strach z úrazu nebo náhlé změny počasí?
Nosím s sebou mobil, signál není u nás nad Špindlem problém. A často chodím se svým mužem, spíš tedy za ním, abych byla přesná. Když konečně za den zvládneme všechno, co musíme, je procházka na skialpech nebo v létě kolo tím správným relaxem. V poslední době je těch povinností tolik, že jsem ráda za každou „pikovteřinu“, kterou si takhle pro sebe urvu.

Jste nejen televizní, ale také rozhlasovou moderátorkou. Samozřejmě že i já jsem věrnou posluchačkou vašich Záletů. Zpovídáte v nich zajímavé osobnosti z různých oborů. Určujete si sama, s kým si budete povídat? A (není-li to tajemství) na koho se můžeme v blízké době těšit?
To je moje velká radost. Jsme na to tři. Kolega Zdeněk Novák je vedoucím vysílání ČRo Pardubice a celé Zálety má pod palcem. Bývá u natáčení, pak stříhá a míchá. Ivanka Fremuthová, moje bývalá kolegyně z České televize, pracuje v rozhlase jako zprávařka a produkční. Se Zálety mi pomáhá – jak po produkční stránce, tak přichází, stejně jako Zdeněk Novák, s báječnými nápady. A realizuje i ty moje… Vysíláme každý týden, jen o prázdninách reprízujeme vybrané díly - není toho málo. Mám pocit, že oba musí mít Zálety rádi, jinak by jim nedávali tolik nad rámec svých povinností. A na výsledku je to znát. Skvěle se mi s nimi spolupracuje. Dokážou neuvěřitelné věci. Třeba skloubit čas Ondřeje Gregor Brzobohatého, Ondřej Brouska a volné studio na natáčení s mým volným časem - to je skoro neřešitelný problém. A povedlo se! Budeme zvát na jejich 3FREE MAN SHOW, kterou odehrají na Smetanově Litomyšli. Pro Zálety máme přesně naplánováno do konce června. Točit budeme s lékařem Martiny Sáblíkové Jaroslavem Grodlem. A vidíme už i do září - to chystáme rozhovor s Davidem Baldou a jeho dědečkem o filmu Narušitel. Poslední předprázdninové Zálety zase připravíme v Divadle 29, tedy s posluchači v hledišti – tentokrát s Adélou a Daliborem Gondíkovými. Všechny starší rozhovory najdete na portálu Českého rozhlasu, stačí nalistovat záložku Zálety. Mimochodem - ráda vzpomínám na setkání s Vrchlabáky - s legendárním panem učitelem Sukem, s vynikajícím horolezcem Janem Červinkou… Upřímně vděčím rozhlasu za taková setkání! Vybraná povídání vyšla také ve stejnojmenné knize Zálety Aleny Zárybnické.

Na jaké rozhlasové a televizní pořady si uděláte ráda čas vy sama jako divačka a posluchačka?
Poslouchám rozhlasové rozhovory mých zkušenějších kolegů – to většinou v autě, když řídím anebo když si výjimečně jdu zaběhat. A když cestuji a nemusím se držet volantu, pouštím si to, co se týká mých hostů - muziku, filmy, seriály, …, abych se aspoň něco dozvěděla, než si s nimi budu povídat ve studiu. Co jsem ale v poslední době nevynechala, to byla Zkáza Dejvického divadla. Jaroslav Plesl mi před Vánoci o natáčení vyprávěl v Záletech, tak jsem se na to musela podívat… Velká paráda!

Gabriela Jakoubková
redakce@trutnovinky.cz
foto: Marie Votavová

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama