reklama 

Věci neřešíme, ale vyřešíme

24.11.2019  •  Aktuality  • 
čtenost 853
 •• Komerční sdělení

Advokacie není znalost, ale je to systém práce. To je osobní krédo, kterým se řídí advokát Tomáš Bobek (40), řídící partner renomované advokátní kanceláře Máchal, Bobek a partneři sídlící v Pardubicích a Praze. V rozhovoru pro Salonky nechává nahlédnout pod pokličku práce advokáta a vysvětluje, proč je důležitá důvěra a absolutní otevřenost mezi advokáty a jejich klienty.

Věci neřešíme, ale vyřešíme

Kdy vaše advokátní kancelář vznikla?
Naše advokátní kancelář vznikla před deseti lety a od té doby se stále rozšiřuje.

Proč jste se rozhodl založit vlastní kancelář, a ne působit třeba jako advokát v jiné advokátní kanceláři?
Zajímavá otázka. Řekl bych, že v tom byl souběh několika okolností. Jednak to jsou určité osobnostní předpoklady. Vnímám, že někteří lidé jsou k takové práci nějakým způsobem předurčeni a směřují k ní. A pak je to otázka momentálních podmínek, které nastanou. Působil jsem tehdy jako vedoucí pobočky jedné velké východočeské advokátní kanceláře. Poté, co jsem úspěšně složil advokátní zkoušky a nedomluvili jsme se na další spolupráci, jsme s mým současným společníkem konečně zrealizovali to, nad čím jsme vždy uvažovali. Vznikla tak advokátní kancelář Máchal & Bobek, která se později přetransformovala na Máchal, Bobek a partneři.

Kde ve vás uzrálo rozhodnutí vydat se na cestu právníka, a nikoliv lékaře, ekonoma či technika?
Vždycky jsem si dovedl představit, že bych se mohl zabývat profesí architekta, neboť jsem k tomu měl jisté předpoklady. Jako syn lékařky jsem současně uvažoval o tom, že bych mohl být lékařem, ale odrazovalo mě příliš náročné studium. Finální rozhodnutí spočívalo v tom, že jsem měl od mala pocit, že mám jistý smysl pro spravedlnost. Samozřejmě když to dnes hodnotím zpětně, tak musím říci, že moje představa o právu byla v tomto částečně naivní. Právo a spravedlnost totiž nejsou zcela totožné kategorie.

Na vašich webových stránkách uvádíte dvě adresy vaší advokátní kanceláře, v Pardubicích a v Praze. Působíte tedy v obou městech, nebo ještě někde jinde?
Přesně tak, jsme rozkročeni do obou měst, nicméně naši klienti jsou z celé České republiky. My jsme původně začínali v Praze, kde jsme vybudovali centrálu. Já jsem ale původem Východočech a chtěl jsem se vrátit tam, odkud pocházím. Takže ruku v ruce s tím šla i úvaha, že až jednou otevřeme pobočku mimo Prahu, bude to nejdříve v Pardubicích.

Jaká je konkurence ve vaší branži v Pardubicích v porovnání s Prahou?
Řádově je v Česku zhruba 10 tisíc advokátů plus několik tisíc koncipientů a zhruba polovina těchto advokátních sil je situována v Praze. V Pardubicích je přibližně nějakých 120 advokátů, takže jednoduchým přepočtem zjistíte, že v Pardubicích na jednoho advokáta připadá přibližně 800 obyvatel, zatímco v Praze to je asi 150 obyvatel. Praha je tedy advokáty nepoměrně více zaplněná, ale je tam současně i více byznysových příležitostí. Ale na otázku, jestli se advokacie na menším městě dělá lépe, je potřeba odpovědět, že rozhoduje to, co děláte. Jestli to je drobná běžná advokacie a soustředíte se na lidi, kteří přijdou takzvaně z ulice, tak je to v menším městě jednodušší. Pokud ale chcete dělat nějaké sofistikovanější klienty a případy, tak už ta otázka nestojí, jestli to děláte v Praze, Pardubicích nebo někde jinde, ale jestli chcete dělat komplikovanější kauzy, jestli máte určité pracovní vize a jestli jste připraveni absolvovat tu cestu do „větší advokacie“.

Na jaký druh případů či kauz se nejvíce specializujete?
Největší výhodou naší kanceláře je poměrně široká rozkročenost v tématech. Snažíme se pojímat celou relevantní oblast práva. Řešíme právo v rozsahu od pohledávek přes developerské projekty, komplikovaná insolvenční řízení až třeba po přeshraniční fúze, a to včetně návrhů optimálních daňových řešení. Zabýváme se i trestním a správním právem. Nejsme úzce zaměření, ačkoliv každý člen našeho týmu má svoji oblast, na kterou se specializuje. Jednotlivé kauzy zpracováváme týmově. Každá věc u nás prochází určitým procesem, kdy se jí zabývají minimálně dva až tři právníci z našeho týmu. Je velmi důležité získat na věc pohled více lidí, protože více právních názorů znamená optimálnější návrh řešení. Jsme velmi silní v analytické činnosti, což považuji za jednu z nejdůležitějších částí našich postupů. Opakovaně říkám, že advokacie není znalost, ale je to systém práce. Nejprve sbíráme informace, následně probíhá jejich důkladná analýza a následně je stanoven postup, jakým budeme kauzu řešit. To platí u všech případů, které řešíme.

Kolik vaše kancelář v Pardubicích a v Praze dohromady zaměstnává lidí?
Jsme tým čítající okolo 10 právníků.

Podle čeho jste si vaše kolegy vybíral? Co všechno musejí umět?
Jsem toho názoru, že advokát by měl mít několik základních atributů. Ty nejsou dány pouze vzděláním, ale současně jinými vlastnostmi. Při pracovních pohovorech hledáme lidi, kteří jsou primárně inteligentní, jsou schopni analytického a kritického myšlení a vykazují dostatečnou míru sebevědomí, aby se v rámci řešení jednotlivých případů byli schopni efektivně rozhodovat. Naše motto je, že případy neřešíme, ale vyřešíme.

Existuje nějaký klient nebo druh práce, který byste již odmítl, protože by se příčil vašim zásadám či přesvědčení?
Já bych otázku asi takto nestavěl. Samozřejmě ten komfort, že si dnes práci můžeme vybírat, máme. Potenciální klienty dělíme spíš na takové, kteří jsou schopni akceptovat náš styl práce, který má nějakou časovou náročnost a cenu, anebo to akceptovat schopni nejsou. Ze zkušenosti vím, že věc je potřeba dělat buď pořádně, anebo ji raději nedělat. Polovičatá řešení nefungují. Ale zpět k vaší otázce. Že bych měl zastupovat masového vraha, to bych si asi představit nedokázal. Na druhou stranu je potřeba říct, že advokát není soudce, a že i odsouzeníhodný zločinec má svá základní práva a ta by mu měla být zajištěna, včetně odpovídající právní pomoci. Vaši otázku bych spíše viděl v rovině důvěry nebo možné dosažitelné důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Jestliže mezi advokátem a jeho klientem nefunguje jakási elementární lidská důvěra, je vždy dobré se důkladně zamyslet nad tím, zda do takové spolupráce jít. Vedle toho bych rád řekl, že při práci jednoduše akcentujeme nějakou základní lidskou slušnost. Pokud by po nás klient požadoval, abychom dělali nějaké prvoplánové levárny, spolupráci bychom ukončili nebo nerealizovali. Ale ve vztahu advokát-klient bych zmínit ještě něco jiného. Někteří klienti mají občas tendenci před advokáty některé okolnosti případu zamlčet nebo neříct vše, co k věci vědí. Tím jsou ale de facto sami proti sobě. Pokud totiž pro svou práci nemá advokát všechny relevantní informace, výrazně se snižuje efektivita jeho práce. To potom samozřejmě může mít dopad do sféry klienta v tom smyslu, že není dosaženo výsledku, kterého dosaženo být mohlo.

Jak vypadá váš běžný den? Kolik hodin denně pracujete?
V naší kanceláři mám na starosti primárně „spornou agendu“, což jsou procesní věci v celé své šíři. V této agendě je potřeba hledat individuální řešení a ono to úplně nejde vyndat z hlavy. Myslím, že jsem denně v kanceláři 10 až 12 hodin, ale pokud nastane situace, kterou popisuji, a řeším složitý případ, tak to klidně je týden či 14 dní nekončícího brainstormingu a hledání odpovědí na otázky, které si kladu a které musí být pro vyřešení kauzy zodpovězeny.

Co děláte ve svém volném čase?
Pravidelně cvičím, rád vařím, hodně pracuji na zahradě, zajímám se o psychologii člověka. Snažím se co nejvíce času trávit se svou malou dcerou a manželkou.

Co čtete za knížky?
Nikdy jsem nebyl velký čtenář beletrie. Dříve jsem četl historické knihy nebo životopisy. Denně pracuji s texty, takže večer toho čtení už moc nedám. Co mě zajímá, jsou knížky týkající se psychologie člověka.

Fotografie k rozhovoru byly pořízeny v PETROF CAFÉ.


'Třída Míru 92, 530 02 Pardubice
Tel.: +420 778 008 968 | E-mail: bobek@ak-mb.cz
www.ak-mb.cz

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama