reklama 

Škola je naučila důslednosti, Wikov je učí profesionalitě

5.2.2019  •  Aktuality  • 
čtenost 457
 •• Komerční sdělení

Dokáží střední školy připravit studenty na skutečnou práci? Mají vůbec mladí lidé chuť zůstávat v oboru, se kterým je seznámil vzdělávací systém? A čeho si absolventi na své alma mater váží nejvíce? Odpovědi by mohli dát Tomáš Semerák a sourozenci Tomáš a Nela Thérovi. Vystudovali SŠPTP v Hronově a hned po maturitě nastoupili do společnosti Wikov. Zobecňovat však zcela jistě nelze…

Škola je naučila důslednosti, Wikov je učí profesionalitě

Proč jste se rozhodli ke studiu Střední školy průmyslové, textilní a polygrafické?
Nela Thérová (N. T.): Myslím, že většina mladých lidí neví, co chce v budoucnu dělat. Takže si podají přihlášky na obory, které je zajímají. A buď u nich pak vydrží, nebo hledají něco jiného. Já chci zůstat.
Tomáš Semerák (T. S.): Školu vystudoval otec, takže jsem k ní měl hodně blízko. Svou roli sehrálo částečně i to, že pocházím z Hronova. A k tomu mi osobně napsal ředitel SŠPTP. Přesvědčil mě, že když k nim nastoupím, určitě neudělám chybu.

Měl pravdu?
T. S.: Rozhodně. Užili jsme si dost zábavy, ale vzpomínám taky na studijní pobyty. Dostali jsme se do Anglie i Švýcarska. Nezapomenu ani na učitele, se kterými byla sranda. Navíc dokázali skutečně naučit. Když tak přemýšlím, na svou střední školu nemám snad žádné vyloženě špatné vzpomínky.

Zdržme se chvilku u samotné výuky. Které předměty považujete za nejpřínosnější?
N. T.: Jednoznačně praxi a odborné předměty.
Tomáš Thér (T. T.): Pro mě je to mechanika.
T. S.: Ty, které uplatňuji v pracovním i osobním životě. Technické kreslení a strojírenskou technologii, které používám každý den v práci, a taky matematiku, češtinu, ekonomiku. Navíc mě škola naučila být důsledný a kontrolovat si po sobě odvedenou práci.

Překvapilo vás při studiu něco?
T. S.: Ano. Jak moc je obor strojařiny obsáhlý. A že čtyři roky na to, aby o něm člověk něco věděl do hloubky a podrobností, rozhodně nestačí. Motivace profesně se posouvat mi ale nechybí.

Mohlo se na vašem větším zájmu o obor podepsat také stipendium?
T. S.: Myslím, že kdyby mě strojařina nebavila, pak těžko. Ale protože ji mám skutečně pod kůží, a chtěl jsem se v ní uplatnit, přivítal jsem nabídku na stipendium od Wikovu s radostí.

Jak dlouho jste ho pobíral?
T. S.: Stipendium jsem získal na začátku druhého ročníku. Znamenalo pro mě odměnu za studijní výsledky, takže jsem se snažil, aby mé hodnocení bylo co nejlepší. Navíc je to pěkný pocit, když víte, že za svou snahu budete odměněni. Díky němu jsem si mohl užívat studentského života, posunout se v koníčcích a taky poznat nové lidi, když jsem cestoval na různá místa České republiky.


Tomáš Semerák.

Wikov vám do života vstoupil až na střední škole?
T. S.: Kdepak. Poprvé jsem se o fabrice dozvěděl, když mi bylo asi sedm let. Od táty, který ve Wikovu pracuje. Vztah ke strojařině mám, dá se říct, skoro vrozený.
N. T.: O Wikovu jsem slyšela ve chvíli, kdy v něm začal pracovat otec.

Vnímali jste ho jako možného zaměstnavatele?
T. S.: Ve Wikovu pracuji na plný úvazek od září 2018, a to v pozici technik kvality. Tu jsem si „vyhlédl“ už v době, kdy jsem tam docházel na brigády. Takže rozhodování, kam po škole, skutečně nebylo složité.
N. T.: Jsem ve fabrice od loňského července, na CNC frézce. O jiném zaměstnavateli jsem neuvažovala.
T. T.: Já dělám už půl roku v brusírně ozubení.

Zkuste prosím popsat přechod ze života studenta k životu zaměstnance.
T. S.: Pro mě šlo o přechod relativně jednoduchý. Byl jsem zvyklý, že o prázdninách místo polehávání u vody chodím brigádničit do Wikovu. Změna, kterou přineslo mé zaměstnání, nebyla tak výrazná. Člověk jenom vstává o něco dřív a někdy jde o něco později domů. A má to i výhody. Třeba, když si uvědomím, že už nemusím přemýšlet, jestli jsem si nezapomněl domácí úkol. (smích)
N. T.: Jelikož jsem už od 15 let chodila na brigády, a to nejen přes letní prázdniny, tak ten přechod nebyl moc drastický. I když mě všichni okolo strašili.

Co Vás ve Wikovu nejvíc těší?
T. S.: Na začátku se ke mně všichni chovali ohleduplně a vřele. Nebyl na mě vyvíjen velký tlak, měl jsem čas se rozkoukat a připravit na plné nasazení. V současné době velmi oceňuji závodní jídelnu. Můžu se skvěle najíst, vybrat si až z šesti obědů za velmi dobré peníze.
N. T.: S kolegy jsme si sedli, za to jsem moc ráda.

Máte nějaké pracovní ambice?
T. S.: Samozřejmě. Jednou bych chtěl vymyslet něco, co alespoň pár lidem zlepší a zpříjemní práci.

A co plánujete v roce 2019?
T. S.: Díky zaměstnání přemýšlím nad vlastním bydlením, pořízením auta a nad nějakou pěknou rodinnou dovolenou. To jsou moje plány, které bych nemohl realizovat bez Wikovu.

Zbečník 356, 549 31 Hronov
Tel.: +420 491 488 111 | Fax : +420 491 488 412
www.wikov.com

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama