reklama 

Žáci V Domcích hltali poutavé školní vzpomínky kronikářky

24.9.2019  •  Aktuality  • 
čtenost 653

Výchova pozitivním vlivem. To je název projektu, který se už v minulém školním roce konal v Základní škole V Domcích v Trutnově. Jeho součástí jsou přednášky se zajímavými osobnostmi, které svým příkladem a zkušenostmi mohou školní mládež posunout pozitivním směrem. S novým školním rokem projekt pokračuje, hostem tentokrát byla trutnovská kronikářka Alena Křivská.

Žáci V Domcích hltali poutavé školní vzpomínky kronikářky

Žáci druhých až pátých ročníků se s ní sešli na čtyřech přednáškách. Tématem jejího vyprávění upraveného podle věku školáků byla malá exkurze do dnes již neexistující vesnické málotřídní školy v nynějším kraji Vysočina na počátku 60. let minulého 20. století. „Obrovské rozdíly mezi, jako samozřejmost přijímanými vymoženostmi dneška, a možnostmi tehdejší malé vesnické školy názorně demonstrovala na skoro neuvěřitelných vzpomínkách malé školačky Alenky. Poslouchali pozorně a nestačili se divit,“ uvedla autorka projektu Lucie Buková.

Většinu malých posluchačů by vůbec nelákala každodenní dva kilometry dlouhá cesta pěšky tam i zpět za každého počasí s brašnou na zádech, a to dokonce i v sobotu. Nebo topení v kamnech, místo splachovacího záchodu používání jediné latríny či donášení vody na mytí rukou od pumpy pod školou. Úžas vzbudilo i to, že v školní budově byla pouze jedna třída, kde seděly a společně se pod vedením jediného učitele učily děti 1. až 5. ročníků.

Křivská školáky upozornila, že v době jejího dětství neexistovaly družina, tělocvična, školní kuchyně a jídelna. „Zatímco místní děti se v poledne rozběhly domů a na odpolední vyučování se vrátily dobře najedené, přespolní děti se v té době toulaly vesnicí a musely se spokojit pouze s namazanými krajíci chleba,“ prozradila kronikářka, která přinesla ukázky tehdejších pomůcek, mezi nimiž byly nejčastěji obrazy a vycpaniny zvířat.

Zajímavostí přednášek byla také ukázka toho, jak se v době školní docházky kronikářky města trestali žáci, kteří nedávali pozor nebo vyrušovali. Místo dnes obvyklých poznámek stačilo učitelovo jemné klepnutí ukazovátkem do hlavy žáka a všichni pochopili, že je něco špatně. Největší rošťáci posílal klečet k oknu, což kronikářka Křivská názorně předvedla. „Tenkrát byl pan učitel velká autorita pro všechny. Měli jsme ho rádi a do školy se většina z nás těšila. Naši rodiče mu byli vděčni za to, že nás naučil vše, co jsme potřebovali pro další běžný život i k úspěšnému zvládnutí učiva druhého stupně tehdejší základní devítileté školy,“ prozradila kronikářka, která na svá první školní léta vzpomínala s nostalgií.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Lucie Buková

 

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama