reklama 

K tvorbě využívám to, co příroda nabízí, říká land artista Jan Macek

28.12.2016  •  Kultura  • 
čtenost 1173

Trutnov – Začínal street artem, ale nyní se naplno už čtvrtým rokem věnuje land artu a stone balancingu. Nepoužívá jen kameny, ale také další materiály nalezené ve svém ateliéru, kterým je příroda. Trutnovský umělec Jan Macek vytváří díla, která vznikají bez nástrojů. „Všechno je na přírodní bázi,“ upozorňuje.

K tvorbě využívám to, co příroda nabízí, říká land artista Jan Macek

Macek je členem land artové skupiny Zkamenělí. Společně s dalším Trutnovanem Rudou Waypou Novákem a Ondřejem Koudelkou z Vysočiny se zúčastňují festivalů v Königsmühle v Krušných horách a Proměny v Ralsku. Kromě tvorby pořádají také workshopy. Jan Macek má do 21. ledna autorskou výstavu fotografií The Peace of Land Art v přízemí Městského úřadu v Trutnově.

Proč ses vydal od street artu k land artu?
Já má street art rád, ale musel jsem ho opustit, protože se tím určitým způsobem poškozují cizí věci, a to se mi na tom nelíbilo. Když dělám v přírodě, nikomu neškodím, recykluji materiály.

Nevadí to té přírodě?
Občas si někdo postěžuje, ale nevadí.

Této disciplíně se věnuješ čtvrtým rokem. Nikdy jsi neuvažoval o tom, že bys svoje výtvarné schopnosti využil v teple ateliéru?
Několikrát mě to napadlo, hlavně v zimě. Jednou mi třeba přimrznul ešus k ruce, když jsem barvil sněhové koule jílem nebo, když jsem v dubnu po pás ve vodě v řece instaloval plovoucí kameny. Byla taková zima, až jsem si říkal, že bych měl rád ateliér. Jsem s tím ale smířený, mám rád pobyt a pohyb v přírodě.

Co ti land art dal a co ti vzal?
Dal mi velký klid. Nemůžu říct, že mi něco vzal.

Kde je tvůj ateliér? Kam rád chodíš, máš nějaká oblíbená místa?
Trutnov je krásné město s nádherným okolím. Jsou tady moc fajn lesoparky, kam rád chodím. Je to kousek, všude jezdím na kole. Mám rád místa za trutnovským bazénem. Snažím se teď ale chodit dál do přírody, více od města, protože tam ta díla vydrží delší dobu.

Řekl jsi, že navazuješ na odkaz prehistorického umění prvních lidí. V jakém smyslu?
Vyrábím si například barvy sám. Nadrtím červený pískovec s černým čajem a maluji s ním na kameny. Snažím se používat techniky prehistorických lidí.

Inspiroval ses v tomto směru nějakou literaturou?
Samozřejmě literaturou a internetem.

Barvy vyrábíš také podle nějakých návodů nebo je to tvoje licence?
Na to jsem si přišel sám. Nepřidávám do nich žádné umělé přísady či oleje, je to na přírodní bázi. Všechna díla také vznikají bez nástrojů. Jen dvakrát jsem použil hrábě a jednou nůžky. Snažím se být maximálně šetrný k přírodě, aby všechny moje postupy s přírodou souzněly a zapadly do ní. To je pro mě hodně důležité, řekl bych stěžejní.

Co tě v přírodě motivuje k tvorbě?
Ta místa, kam vyrazím. Někdy přijdu na krásné místo, ale není tam materiál. Jindy je tam sice spousta materiálu, ale to místo není dobré. Je to někdy dost frustrující. Výjimkou je hlavně trutnovský lesopark. Tam jsem vytvářel z listí kruhy, bludiště nebo kamenné brány, kdy z každé bylo vidět na tu následující. Bylo tam dost materiálu a navíc krásné místo. 

Vycházíš z toho, co potkáš nebo jdeš do terénu s předem promyšlenou představou?
Landartisti našeho ražení pracují s materiálem, který najdou na místě, tedy tak zvaný site specific. Je to ale svým způsobem velmi omezující. Sochař nebo malíř si může v ateliéru vymyslet cokoli a namalovat či vytesat také cokoli. Pro nás je dost těžké z kamínků nebo klacíků vytvořit třeba portrét. Na jednu stranu je to velká svoboda, na druhou stranu to hodně svazuje. Musím vycházet z toho, co je k dispozici. Základní je, hledat materiál.  Už se ale také těším, až mi někdo složí hromadu kamení a postavím něco trvanlivého, co mě přežije.

Mohl bys představit svoji tvorbu?
V roce 2015 jsem udělal více než 120 věcí. Myslím, že lidi by měli vyrazit přímo do přírody a podívat se na ta díla tam, kde to na ně dýchne. Ne nadarmo land art vzniknul v šedesátých letech jako vzdor proti obchodu s uměním, který bují v galerii.

Jak se tvůj přístup k land artu za ty čtyři roky vyvíjel? Jsi ke své tvorbě kritický?
Jsem puntičkář a hledám mouchy. Myslím, že je to důležité. Podle mě by se měl člověk v tvorbě stále zlepšovat. Když mu bude někdo furt mazat med kolem huby, že to je výborné, tak zastydne a zasekne se ve spokojenosti. Samozřejmě se ale moje tvorba vyvíjí. Pro mě je důležitá originalita. Landartisti se navzájem hodně kopírují. Já se snažím pracovat hlavně s novým materiálem a dělat nové věci. Využívám všechno, co příroda nabízí. I když příroda tak trochu pracuje proti mně. Nejkratší životnost mého díla byla asi patnáct sekund. Stačil jsem ho vyfotit a spadlo.

Land art je pomíjivý. To je to, oč tu běží?
Ta pomíjivost mě úplně fascinuje. Nejdříve mě to nehorázně štvalo, když lidi to, co jsem postavil, bourali nebo to padalo. Chtěl jsem dělat trvanlivější věci. Po těch letech mně to vůbec nevadí a je mi to jedno. Jsem s tou pomíjivostí a depresí smířený. Když si to stihnu dobře vyfotit, tak ať to někdo klidně zbourá. Lidi, kteří to dělají, jsou také součástí přírody. Je to v pohodě.

Chodíš se dívat do svého „ateliéru“, jak tvoje díla zvolna zanikají?
Řekl bych, že si to spíše berou lidi, než ryze přírodní vlivy. Jsem ale rád, když zajdu na nějaké místo a ta věc tam pořád je, i když třeba zarostlá.

Stává se, že vyfotíš dílo krátce po vzniku a pak jdeš po několika měsících zpět a nafotíš to znovu?
Dříve jsem to dělal, ale fanouškům se to na internetu vůbec nelíbilo. Nevypadá to hezky, už to nedělám. Chodím se na ta díla dívat, ale už to pak nefotím, nijak mě to nenaplňuje.

Je pro tebe tvorba určitým druhem autoterapie?
U mě stoprocentně. Za tu dobu, co se tomu věnuji, jsem se hodně vyrovnal, uklidnil. Land art i stone balancing mají k sobě blízko a obě tyto disciplíny mají na člověka blahodárný vliv. Stone balancing vyžaduje trpělivost, sebekázeň, důslednost, koncentraci. Je to disciplína hodně přirovnávaná k meditaci. Nejdříve myslím jenom na ten balanc, postupně úplně vypnu a dílo vzniká podle mých představ.  U land artu je důležitá fantazie a obrazotvornost.

Sleduješ současný land art? Máš nějaké oblíbené autory z této oblasti?
Tenkrát na začátku land artu to byl totální zásah do krajiny, která se měnila třeba buldozery. Občas se monstrózní věci objeví i dnes. Mně se v tomto směru líbí například Christo. Je to Angličan bulharského původu, který dělá tak zvanou empaketáž. Zahaluje - balí různé objekty včetně například budovy Bundestagu v Berlíně či další stavby nebo stromy. Nemá to ale nic společného s ekologií. Jsou to zásahy do krajiny. My děláme spíše přírodní umění.

Díla sice postupně pohlcuje příroda, ale ještě předtím, než se tak stane, si je fotíš. Nevadí ti, že je to jediný dokument toho, co jsi vytvořil?
Navíc k tomu používám digitální fotku, která může také zmizet. Já jsem nedávno přišel o celý archiv street artu. Pokud ale své dílo vyfotím, tak mi fotografie stačí. Máme ale dvorního režiséra, který o nás točí filmy, ten to zaznamenává. Jezdíme na land artové festivaly v Königsmühle v Krušných horách nebo Proměny v Ralsku. Doufám, že nás to díky těm filmům přežije.  

Jak vypadá land artová scéna v Česku?
V 60. a v 70. letech tady byli land artisti, kteří navazovali na americký odkaz. Teď už těch lidí, kteří se tomu aktivně věnují, moc není.

Může land art dělat každý?
Určitě může. A doporučuji to. Balancing pomáhá lidi zklidnit se. V jednom rozhovoru jsem říkal, že je to rybaření 21. století. Máme zkušenosti z workshopů. Hyperaktivní děti si vyhrají a uklidní se. Pracovali jsme také se seniory, moc je to bavilo.

Jsi součástí skupiny Zkamenělí. Co je to za seskupení?
Kromě mě jsou jejími členy Ruda Waypa Novák z Trutnova a Ondřej Koudelka z Vysočiny. Scházíme se většinou na festivalech. Oba moji kolegové jsou hodně akční a land artu i stonebalancingu se věnují naplno. Jsme rádi, že se na festivalech potkáváme a všem doporučuji, aby se tam přijeli podívat.

Právě fotografie jsou součástí tvé nynější autorské výstavy v Trutnově. Co bys k nim řekl?
Na výstavě je třiatřicet fotografii, dvě jsou z letošního a zbytek z loňského roku, který byl pro mě velmi plodným obdobím. Kromě jedné věci vytvořené z odpadků a další zachycující asi tři sta metrů dlouhé dílo, které jsme s Rudou a Ondrou vytvořili z balíků slámy, je na nich dokumentován land art.

Fotografie doplňuje videoprojekce.
Jde o projekci tří filmů: Land art město, land art venkov a V první linii. První film je o mně, druhý o Ondrovi Koudelkovi a třetí zachycuje festival v Ralsku.

Potěšilo tě, že tě městská galerie k výstavě vyzvala?
Jsem moc vděčný ředitelce městské galerie Lucce Pangrácové, že mi byla výstava nabídnuta. Povedlo se to velmi dobře nainstalovat, na čemž má hlavní podíl kurátorka galerie Alena Rodrová.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Jana Macka, Hynek Šnajdar

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama