reklama 

Malíř Zdeněk Mach, strážník se suchou křídou v ruce, pohybuje se mezi světy

27.12.2016  •  Kultura  • 
čtenost 1313

Trutnov - Je tak trochu raritou. Málokdo by očekával, že největší zálibou strážníka městské policie bude malování. Je však talentovaný a tomuto koníčku propadl už v dětství. Zdeněk Mach (28) je tím malířem, který má rád digitální výtvarné postupy i tradiční tvorbu. Nedávno měl svou první samostatnou výstavu v trutnovské Galerii Draka, kterou nazval Mezi světy.

Malíř Zdeněk Mach, strážník se suchou křídou v ruce, pohybuje se mezi světy

Jaké jste byl dítě?
Z vyprávění rodičů vím, že už tehdy měli dilema, jestli jsem k ničemu nebo geniální. Vzpomínám si, že jsme ve škole dostali zadání namalovat vláček s kolejemi. Zatímco ostatní děti se snažily věrně zobrazit zadání, já jsem udělal změť čar, které jsem rozdělil. Učitelka přišla a vůbec nevěděla, o co jde. Mám dojem, že řekla: Buď je blbej, nebo ten vlak skutečně jede.

Dával jste tedy přednost fantazii před realitou?
Vypadá to tak. Kreslil jsem a maloval různé vojáčky a další věci spíše podle fantazie než podle předlohy.

Kdy se ve vás probudily výtvarné sklony?
Malování jsem měl rád od dětství a relativně mně i šlo, i když jsem jako většina dětí tíhnul spíše ke sportu. Dokonce snad máme nějaké příbuzné výtvarníky. Vzdálenou přízní, jak říkal děda, snad má být i známý sochař Emil Schwantner.

Vedli vás ke kreslení rodiče?
Na prvním stupni základní školy jsem měl problémy se slepým střevem. Mamka nechtěla, abych se doma flákal, tak mě přihlásila do základní umělecké školy k paní učitelce Tmějové. Moje kresby rodiče dokonce skladují a občas se na ně i dnes rád podívám.

Pamatujete si na svou úplně první kresbu?
Byl to takový obličej, měl jsem asi tři roky. Prostě jen takové kolečko s naznačenými očima, pusou a nosem. Ještě by ta kresba měla být doma.

Jak vzpomínáte na léta strávená v trutnovské „zušce“? Co vám dala?
Díky paní učitelce Tmějové jsme si mohli vyzkoušet spoustu věcí v mnoha oborech. Nejen kresbu či malbu, ale také grafiku nebo třeba keramiku, která mi docela šla. Bylo to výborné období, taková ochutnávka řemesla, předkrm pro budoucí vlastní výtvarnou tvorbu.  

Proč jste nešel na nějakou školu výtvarného směru a vrhl jste se na kovařinu?
Problém byl, že mě nebavila škola a projevovalo se to na známkách. Nehledě k tomu, že na uměleckou školu bylo dost obtížné se dostat. Proto jsem se rozhodl, že se vyučím kovářem v Jaroměři, protože se mi to líbilo. Bavilo mě to sice, ale je to těžké řemeslo, kterým bych se nechtěl vyloženě živit. 

Musel jste si kvůli řemeslu dát tvůrčí pauzu?
Trochu ano. To poměrně náročné řemeslo moc nešlo s kreslením a malování skloubit.

V té době přišly zdravotní problémy. Co se stalo?
Začal jsem mít vážné problémy se štítnou žlázou. Paní doktorka mě nechala doma a ve druhém ročníku jsem musel na operaci. Protože jsem se nudil, začal jsem přemýšlet, co budu dělat.

V tom čase jste objevil japonskou kulturu?
Oslovili mě tehdy japonské animované seriály, začal jsem znovu kreslit a malovat. Našel jsem si komunitu na internetu a to mě nakoplo k tvorbě. Šel jsem znovu do „zušky“ kde jsem si dodělal druhý stupeň absolutoria.

Co vás na japonské kultuře okouzlilo především?
Mentalita, vyprávění a ztvárnění příběhů. Ty příběhy ve formě komiksu jsou velmi chytlavé. Zajímavé je, že mnozí japonští výtvarníci hodně čerpají z evropské kultury. Tak mi to nepřišlo tak vzdálené. Jiný je ale styl kresby. To se mi moc líbilo a časem mě to přivedlo výhradně k vlastní tvorbě.

Okusil jste v té době také digitální možnosti. Co jste tvořil?
Pořídil jsem si tablet s perem, kdy se jeho veškeré pohyby přenášejí do počítače. Spojil jsem to s tím, co už jsem uměl a zároveň to prohloubil.

Vytvořil jste také ilustrace pro fantasy knihy.
Ano, byly to ilustrace na přebaly tří fantasy knih.

Potom jste se vrátil k tradičním výtvarným postupům. Co je obsahem vašich prací?
Jsou v nich emoce a moje pocity. Vytvořím třeba nějakou postavu, do které vložím svůj příběh a nechám na divákovi, ať ho sám najde. Je to lepší, než mu to vysvětlovat.

Odráží se v nich dávná dětská fantazie?
Určitě je tam stále. V dětství jsem ještě neměl výtvarné schopnosti a zkušenosti. Dnes už je mám a dětská fantazie zůstává.

Pokud vím, namaloval jste nevšedně rozměrný obraz. Co vyjadřuje?
Vytvořil jsem trojdílný, asi pětimetrový obraz, který znázorňuje propojení lidí a technologie. Ukazuje, jak jsou dnešní lidé s technologií srostlí. Jde o propojení člověka a stroje.

Prý je ve vašich očích krása všude?
Vytvořil jsem digitálně takové, jak říkám, hnusáky. Jsou to démoni, kteří se nemusí líbit každému. Myslím si ale, že i na ošklivých věcech se dá najít něco hezkého. Možná tento můj postoj ilustruje zvláštní sen, který se mi kdysi zdál. Jdu v něm vpodvečer kolem lesa, už je šero. Najednou vidím malou holčičku, jak chodí po okraji otevřené studny. Napadlo mě, že tam může spadnout. Ona mi ale řekla, že se nebojí spadnout do té tmy, protože i z té největší temnoty jde nejvíce světla. Na tom něco bude. Zajímavé je, že v mytologiích ti nejošklivější bohové jsou nejhodnější a naopak ti nejhezčí jsou zlí.

Teď na chvíli odbočme od výtvarného umění. Proč jste se stal strážníkem městské policie?
Důvody byly pragmatické. Jde o práci, která přináší ekonomickou jistotu a stabilitu. Mám taky dojem, vzhledem k mé fyzické konstituci, že můžu lidi kolem sebe ochránit.

Jak jde dohromady intimní tvůrčí činnost s mnohdy drsnější realitou, kterou zažíváte ve službě?
To je otázka. Snažím se moc si to, co se děje ve službě nepřipouštět a doma se od toho odstřihnout. Patří to ale k životu a je to pro mě zkušenost. Dokážu ale malování a práci od sebe oddělit.

Je kreslení a malování únik od pracovní reality, řekněme autoterapie?
Určitě ano. Tvorba mě od toho vzdaluje a umožnuje mi odpoutat se od pracovních problémů.

Co na vaše tvoření říkají kolegové? Fandí vám?
Možná ze začátku nechápali, co dělám u městské policie. Viděli mé věci a myslím, že se jim líbí. Mám z toho radost a doufám, že mi fandí.

Byli překvapeni, že budete mít výstavu v Galerii Draka?
Řekl jsem jim to a slíbili, že se přijdou podívat.

Co jste divákům na výstavě představil a proč se jmenuje Mezi světy?
Je to mezi digitálním a tradiční světem výtvarného ztvárnění, proto se tak výstava jmenuje. Jsou tam fantastičtější, mytičtější a éteričtější věci. Je tam minulost a přítomnost. Obrázky jsou vytvořené digitálně i suchou křídou. Ta je teď mým výtvarným médiem. Perfektní na ní je, že se dá rozmazávat, dobře se s ní dělají detaily a je rychlá.

Je to vaše první veřejná prezentace?
Je to moje první samostatná výstava.

Jaké máte výtvarné plány?
Chtěl bych vyzkoušet novější výtvarné techniky. Mám rád velké formáty a rád bych se v tomto směru posunul dál. Kromě toho hledám další vlastní témata.

ZDENĚK MACH

- narozen 22. března 1988 ve Dvoře Králové nad Labem
- navštěvoval Základní uměleckou školu v Trutnově
- vyučil se kovářem, později maturoval
- navštěvuje vysokou školu v Příbrami
- je strážníkem městské policie
- jeho největším koníčkem je malování
- má první samostatnou výstavu v Galerii Draka
- žije v Trutnově

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: archiv Galerie Draka, Miloš Šálek, Hynek Šnajdar

 

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama