reklama 

Je to moje první výstava, cítím se, jako bych šla na první rande

31.10.2016  •  Kultura  • 
čtenost 1132

Trutnov – Její tvorba je žánrově velmi rozmanitá. Obrazy jsou plné emocí a hlavně, jsou v nich ukryty osobní příběhy. Trutnovská rodačka, malířka Ivana K. Vich se v sobotu do Trutnova vrátila první krátkou, pouze devítihodinovou autorskou výstavou nazvanou Na cestě od malování k malování.

Je to moje první výstava, cítím se, jako bych šla na první rande

Absolventka zdejší základní umělecké školy sice už patnáct roků nežije ve městě, nicméně umělecký návrat považuje za velké štěstí a možnost představit svoji tvorbu přátelům a známým. V jejích dílech se odrážejí různé malířské styly tvořené akrylovými barvami. Hlavní ale je, aby forma dobře vyjadřovala obsah. Podívejte se na video.

Po pauze, kdy odbočila od své autorské tvorby a působila ve fotografickém ateliéru, bylo malířské nutkání tak silné, že se k tvorbě opět naplno vrátila. Kdo byl na sobotní krátké výstavě, musí potvrdit, že udělala dobře. Sama autorka v této souvislosti zdůrazňuje, že když maluje, je doopravdy šťastná. „Po návratu k malování jsem objevila hodnotu, která mi v životě chyběla,“ řekla Ivana K. Vich, která poskytla Trutnovinkám rozhovor.

Jste trutnovská rodačka, ale v Trutnově nežijete. Jak se to stalo, že tady máte výstavu, která trvá jen pár hodin?
Rozhodla jsem se vrátit ke kořenům, pozvat rodinu, blízké přátele a známé. Jsem ale nervózní, že jdu poprvé s kůží na trh, je to jako bych šla na první rande. Zároveň je to taková nostalgie, že se vracím někam, kde jsem ukončila malování, než jsem se vydala na nějakou dobu jiným směrem. Je to pro mě srdeční záležitost. Chtěla jsem vystavovat v Uffu, protože při návratech do Trutnova tam ráda chodím, cítím se tam hezky a evokuje to ve mně umění. Po domluvě s Paulinou Skavovou jsem využila tyto prostory a jsem šťastná.

Co divákům nabízíte?
Výstava se jmenuje Na cestě od malování k malování a charakterizuje celý proces od doby, kdy jsem se k malování zase vrátila a objevila hodnotu, která mně v životě chyběla. I ty různé styly, materiály, výrazy, emoce, myšlenky i osobní růst. To vše je součástí různorodé škály mých obrazů. Mám právě ráda tu různorodost.

Vystavila jste také několik obrazů namalovaných pro vašeho osmiletého syna Michala. Co jste do nich vtiskla?
Jsou to hlavně známí hrdinové Batman a Spider-Man, které má můj syn rád. To, že vytvořím něco, co je blízké srdci malého kluka a vidím to nadšení z toho dárku, který jsem pro něj vytvořila, je samozřejmě příjemné. Navíc si uvědomí, že nedostal nějakou kupovanou věc. Vidím tu jeho radost v očích a také to, jak si vybírá místo, kam si obraz pověsí. To je krásný zážitek. Zahájila jsem takovou tradici, že na každé narozeniny dostane obraz. Ještě je tady vystavený obraz našeho psa pod dekou, což je pro něj typické. Tento obraz syn také miluje a visí mu doma u postele.

Vaše obrazy jsou velmi poetické, a jak jste sama napsala na svých stránkách, mají duši – mají svůj příběh. Jaké příběhy se v nich odrážejí?
Obrazům nedávám jména, je to prostě příběh. Je tady například obraz – dvojice, na kterém je žena se zavřenýma očima a s tajemným úsměvem. Ve vlasech má jakousi ozdobu, která evokuje šnečí ulitu. Ta znázorňuje můj návrat k malování a splnění snu. Začala jsem používat rčení: Vylézám ze šnečí ulity. Je to návrat, můj vlastní příběh, můj výraz i moje pochybnosti. Druhý obraz je součástí prvního. Už jsem na něm vlastně celým svým tělem z ulity venku, cítím se sice více než nahá, je tam asi ta nejistota, jak mé obrazy přijmou diváci. Je to ale zároveň posun v tom, co dělám. Ve všech obrazech, které jsem v Uffu vystavila je zakódovaný příběh nebo i téma. Jsem ale ráda, když si divák hledá své vlastní vysvětlení mých obrazů.    

Jste spíše nárazový malíř nebo systematik? Řekla jste také, že když malujete, jste doopravdy šťastná.
Jsem maminka, tak toho času tolik není, ale když mě to chytne, tak mě to pohltí a maluji strašně ráda. Když maluji, čas plyne, jako kdyby nebyl. Je to pocit, který ne každý v životě zažije. Mně se to daří. Rozednilo se v hlavě i v srdci.  



Když jste v roce 2002 odešla do Prahy, změnila jste tvůrčí směřování. Působila jste ve fotografickém ateliéru v různých profesích i jako fotografka. Nechybělo vám malování?
Byl to sice jiný druh práce, ale zjistila jsem, že fotografováním se mi vycvičilo oko. Jsem tomu ráda, protože mi to pomohlo v malování. Díky tomu se na obrazy dívám jinak.

Kdy jste se k němu naplno vrátila?
Opustila jsem ateliér, abych se mohla naplno věnovat mateřství. Pracovat v šoubyznysu a marketingu je časově náročné. Rozhodla jsem se být maminkou. Malování jsem v té době spíše oťukávala. Naplno jsem se k němu vrátila letos v březnu.

Kdo vás přivedl k malování?
Původně jsem se byla asi v osmi letech přihlásit do hudebky. V ten den jsem ale na ulici potkala skupinku dětí s malířskými deskami. Dívala jsem se na ně a bylo rozhodnuto, nastoupila jsem na výtvarku v trutnovské zušce. Takže to byly moje první výtvarné kroky.  

Vracíte se do rodného Trutnova?
Ano, mám tady rodinu a přátele, tak se do Trutnova ráda vracím.

Jaké je vaše druhé jméno označené iniciálou K?
Krásová. Jmenuji se Ivana Krásová Víchová.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama