reklama 

Milují se, hádají se a natočili Gravitation. Pár, který chce měnit svět filmem

27.2.2016  •  Kultura  • 
čtenost 1085

Trutnov - Všechno jde, když se chce. Tuto větu najdete na konci rozhovoru s mladým filmovým párem z Úpice. Petr Špetla (24) a Denisa Gumbírová (23), kteří svou stopu zanechali i v redakci Trutnovinek, se jí řídí a natočili svůj první celovečerní film - Gravitation. V kině Vesmír poběží na plátně už podruhé v pátek 4. března od 19 hodin.

Milují se, hádají se a natočili Gravitation. Pár, který chce měnit svět filmem

Začněme odzadu. Gravitation už dobývá česká kina. Jaký je to pro vás pocit?
Petr: Naprosto super. Buší mi srdce, když ho tam vidím. Jsem rád, když se třeba diváci smějí. To ve mně nastupuje úplně neuvěřitelná euforie, ani ve snech jsem si to tak nepředstavoval. Užívám si to.
Denisa: Je to takový pocit zadostiučinění, že ta práce, kterou jsme do toho dali, - ty stovky hodin u počítače, na natáčení, na cestách - se vyplatily. Je skvělý pocit, když se tě i na besedách po filmu ještě doptávají a říkají, že je to opravdu dobrý.

Napadlo vás někdy, když jste chodili do kina, že jednou na plátně poběží vaše dílo?
Denisa: Snili jsme o tom.
Petr: Záleží v jakém věku. Jako dítě jsem o tom nesnil. To jsem spíš chtěl lítat na skateboardu. Ale po tom od těch osmnácti, kdy jsem dostal příležitost dělat na prvním filmu, tak jsem to chtěl.
Denisa: Já jsem začínala s žurnalistikou, takže moje sny se ubíraly tím směrem, že se jednou uvidím v hlavním zpravodajství v televizi. Ale pak jsem si tu práci osahala v Trutnovinkách a trošku v Hradci a pochopila jsem, že bych chtěla dělat něco jiného, co má delší lhůtu trvanlivosti, a tak jsem přesunula se k filmu. Ten dokument mi přijde jako nadstavba žurnalistiky a představuje to nejlepší, co na té žurnalistice je. Alespoň pro mě, co se týká reportáže. Zažíváš různé věci, seznamuješ se s lidmi, ale nemusíš nutně psát o tom, že tamhle někoho přejelo auto. Když jsem pak věděla, že teda ta filmařina ano, tak já si kladu vždycky velké cíle a bude to fajn, až lidi budou chodit na náš film.

Gravitation

Sportovní film natočený jako netypický dokument, který staví na úspěchu internetových a motivačních videí. V 99 minutách vypráví příběhy 9 sportovců, kteří to v životě neměli jednoduché a jejich sporty nejsou v Česku na nejvyšších příčkách popularity.

  • termín výroby: od září 2013 do října 2015
  • země natáčení: Česko, Slovensko, USA, Čína, Jižní Korea, Velká Británie, Švýcarsko, Španělsko, Francie
  • technologie: GoPro, Drift, Red Epic, Blackmagic 4K, DSLR, drone
  • produkce: Špetla Film
  • hudba: Karel Antonín
  • web: www.gravitation.cz

Jak si myslíte, že si film vede a povede?
Petr: Myslím, že si zatím vede dobře. Čeříme vody a navštěvujeme menší kina, kam normálně ani tvůrci nezajedou. Tour po východních Čechách jsme si chtěli zkusit s tím, že jak pro nás, tak pro ten film to je nové. Počítáme s tím, že třeba ta návštěvnost bude menší než ve větších městech. Občas se nám už ale podařilo zbořit mýty. V Úpici nám řekli, že 175 lidí neměli v sále snad třicet let.
Denisa: V Červeném Kostelci nám řekli, že tam bylo víc lidí než na premiéře Kameňáku. To je pak fajn pocit to slyšet. A jak si film povede? Uvidíme. Byli bychom rádi, kdybychom ho třeba v únoru, březnu, maximálně dubnu uvedli ještě ve větších městech, kde je větší spádová oblast fanoušků extrémních sportů, na které cílíme.
Petr: Film plánujeme na DVD i do televize, na stream. A hlavně bychom chtěli vyrazit i do škol.

Jste připraveni i na kritiku?
Petr: Myslím, že máme dostatečnou sebereflexi na to, aby se nás žádná kritika - negativní či pozitivní - nedotkla. Vím, že ten film není úplně super, protože třeba ten jeho rozpočet byl takový…
Denisa: Neříkej, že není úplně super. Ten film je super.
Petr: Jo, ale já to myslím tak, že na něm je cítit, že je dělaný srdcem a není dělaný za cílem zisku. Není to žádná prvoplánová věc.
Denisa: Já jsem ještě pár let dozadu byla v háji z jakékoliv kritiky. Stačilo jen, když se na mě někdo křivě podíval. Ale zrovna ta žurnalistika mi dala dobrou školu na to, abych si nebrala k srdci, když mě někdo bude „hejtovat“. Z konstruktivní kritiky se člověk může poučit. Z kritiky, která konstruktivní není, si nemusí lámat hlavu. Nejvíc, co nás rozčiluje, je, když lidé film odsuzují ještě předtím, než ho viděli. Ale to se stává výjimečně.

Máte nějakou hranici, která bude označovat míru úspěchu či neúspěchu filmu?
Petr: Základním úspěchem filmu bude, že by měl lidi namotivovat a pobavit.
Denisa: I kdyby to byl jen jediný člověk. Jestli za námi za rok někdo přijde a řekne: Před rokem jsem byl na vašem filmu a vážil jsem sto kilo. Teď vážím pořád sto, ale padesát procent už jsou svaly. To už pak můžeme považovat za úspěch.
Petr: Ale nemusí to být jen v rámci sportu. Někdo třeba trpí ve svém zaměstnání, tak se rozhodne najít si něco lepšího.

Filmařina je však hlavně o výdělku peněz. Vy máte spočítané nějaké číslo, které chcete vydělat?
Petr: Samozřejmě, že čím bude návštěvnost vyšší, tím lépe. Dokumenty ale nejsou v České republice tak sledované. Když se to sečte, tak návštěvnost se pohybuje třeba okolo 20 tisíc, zatímco hrané filmy mají 100 tisíc.
Denisa: Samozřejmě, že nejdřív jsme si mysleli, že na tom vyděláme miliony, ale jsme realisti. Teď budeme rádi, když nám to měsíčně poplatí to, co potřebujeme, abychom měli zaplacené, a k tomu ještě nějaké další věci, abychom se mohli rozvíjet dál. Naše primární myšlenka je, že každá příležitost ti otevírá další dveře. Když nám film otevře další dvířka k  dalším projektům, už se to musí přičítat k úspěchu filmu. Zpětně se určitě objeví věci, kterých si budeme cenit více, než jestli jsme teď z lístku měli osm korun.
Petr: Hlavní je, aby byl spokojený distributor, a my budeme také. Nedělali jsme to za účelem zisku. Když jsme film plánovali, měl to být krátký motivační film, 25 - 30 minut, který měl jít jen na YouTube.
Denisa: Vlastně máme jednu finanční hranici úspěchu. Bylo by super, kdybychom se během letošního roku zvládli přestěhovat z 1+1 do 2+1. A ještě by nám to mohlo zaplatit svatbu.

14

V multimediálním světě se pohybujete pár let. Už jste se tak „otrkali“, že jste si troufli na celovečerák?
Denisa: Oba jsme dost drzí a tvrdohlaví.
Petr: Ono to bylo dost spontánní, že jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Až v těch posledních chvílích, kdy měla být premiéra, jsem měl takové stavy, že jsem si třeba na hodinu lehnul do koupelny a rval jsem si vlasy, že to prostě nezvládneme. Bylo to drsný.
Denisa: Určitě bychom s tím ale nešli do kin, kdybychom věděli, že nás to nebaví nebo že to nebude dobrý, protože sami jsme dost nároční diváci. Do kina chodíme často, za rok minimálně na 20 filmů.
Petr: Každopádně, ten celovečerní film si člověk stejně nemůže natrénovat. Je to úplně jiná disciplína. Buď do toho skočíš a plaveš, nebo se utopíš.
Denisa: A ještě bych dodala, že my jsme si na to mohli troufnout, protože jsme se kvůli filmu nijak nezadlužili. Nevzali jsme si žádnou půjčku, vrazili jsme do něj jen to, co vydělal Petr a co nám dali sponzoři.

Jaký byl rozpočet?
Petr: Přesně jsem to nepočítal, skládá se z několika částí. Největší náklady tvoří distribuce. Celková částka si myslím, že může být tak milion. Ale tam fakt jde hlavně o reklamu. Není to sranda. Když to chceš vysílat v rádiu, zaplatíš 30 tisíc a je to hned pryč.

Říkáte, že jste nebyli zatížení finanční stránkou, ale objevila se třeba krize, že natáčení zastavíte?
Petr: Na chvíli se to natáčení skutečně stoplo, protože ta krize tam byla několikrát. Část filmu jsem platil já, takže jsem pak musel rozjíždět workshopy, abych začal vydělávat větší peníze a ten film se mohl utáhnout. Samozřejmě tam byly závazky i vůči partnerům a startovačům, které přispěly na film. Ten se protáhl o ten jeden rok, ale myslím, že to za to stálo, protože jsme nabrali zase nové materiály.

PETR ŠPETLA

  • narozen 14. března 1991 v Trutnově 
  • vystudoval střední školu elektrotechniky v Hronově se zaměřením na počítačové řídicí systémy
  • jako kameraman se pohyboval na regionální úrovni a podílel se i na projektech velkých organizací, napsal knihu, pořádá workshopy, živí se víceméně jako image maker - našel si osobnosti, které mu sedí a pomáhá jim, aby byli vidět
  • má rád upřímnost, tvorbu a svobodu, nemá rád závist, egoistické lidi a létání
  • oblíbený film: Interstellar

Foťák nebo kameru si v dnešní době pořídí každý. Je těžké natočit film?
Denisa: Co se týká technického a finančního zázemí, tak není. Ale potřebuješ nesmírné odhodlání a „drajf“, který Petr má. On se vybičoval k tomu, aby to natočil, a mě pak bičoval, abych doma makala a dodělávala střih, když on venku natáčel jiné sportovce. I když ta kamera najednou stojí jenom 50 tisíc a ne milion, tak to neznamená, že najednou všichni budou mít stejnou cílevědomost k tomu, aby se rozhodli a uspěli v tom natočit celovečerák.
Petr: A samozřejmě, že bez znalostí to taky nejde. Kolem je spoustu věcí, co diváci ani nevidí. Ať si zkusí vzít do ruky třeba mobil a něco natočí. Pochopí, že za každým tím obrázkem něco stojí. 

A teď konečně otázka, na kterou odpovídáte pořád. Co je to Gravitation?
Denisa: Je to celovečerní motivační sportovní film o překonávání překážek jak fyzických, tak psychických. Točí se kolem příběhů devíti nadaných českých sportovců v netradičních disciplínách. Pozoruje jejich úspěchy a růst na domácí scéně i ve světě. Hlavním účelem filmu je motivovat lidi a ukázat, že sport v České republice není jen o fotbalu a hokeji.
Petr: A hlavně, že stojí za to jít si za svými sny, i když se třeba nedaří.
Denisa: Klidně můžeš stokrát spadnout a teprve potom přijde ten úspěch.

Jak jste přišli s nápadem na takový scénář?
Petr: Asi společně, dost jsme se o tom i hádali. Ten scénář jsme ale měli vymyšlený už od začátku. I lidi jsme měli vybrané a oni nám pak třeba sami řekli, v čem jsou zajímaví, o čem by mohli mluvit. Jen jsme pak museli vyřešit problém, že některé rozhovory se natáčely už první rok a ten člověk za další rok tak hrozně změnil svoje názory, že jsme si řekli, že ty rozhovory, aby byly aktuální, natočíme až na poslední chvíli.
Denisa: Natáčeli jsme totiž s mladými lidmi a je známo, že mladý člověk se názorově vyvíjí a upravuje svůj pohled na svět až do nějakých třiceti let. Časosběrně jsme toho člověka sice sledovali dva roky, někoho i déle - třeba na Jimma máme záběry pět let dozadu, ale rozhovory vznikly až na konci.

07

Jak by vypadal film, kdybyste natáčeli s fotbalistou, hokejistou, basketbalistou, lyžařem… Šli byste do toho?
Petr: Asi jo. Myslím, že to není až tak o těch sportech. Sport je něco, co tam pobaví a nad čím divák žasne, že vidí něco, co nevidí každý den. Ale kdyby ten člověk byl fakt zajímavý, určitě bychom do toho šli. Třeba kdyby se nám ozval Jágr, hned by tam byl. O tom žádná.
Denisa: Já jsem nezávisle na filmu v létě dělala rozhovor s Antonínem Panenkou a to, co mi říkal, bylo také nesmírně inspirativní. Neříkám, že by se to hodilo do našeho filmu, ale úplně jsem cítila, že je to filmový materiál. V podstatě u všech sportovců je ta věc, která je žene kupředu, více méně stejná. Je to mix cílevědomosti, adrenalinu, hledání přítomného okamžiku.
Petr: Myslí jen na ten pohyb a na nic jiného. Zahodí všechny problémy, co mají. V tom jsou ti sportovci šťastní.
Denisa: Možná teoreticky, že kdybychom se teď podívali na svět úspěšných podnikatelů, tak zjistíme, že se tam mění jen jedna ingredience. A možná ani ne. Třeba pro lidi na burze je to taky adrenalin.

S kým se vám natáčelo nejlépe?
Petr: To asi nejde říct. S každým se natáčelo úplně jinak. Zajímavé to bylo třeba s Berrym, že rozhovor jsme dělali zrovna v den, kdy měl narozeniny a kdy byl asi i v tom největším vyhoření, v jakém byl. Přemýšlel, že přesedlá z malého kola na velký a tak. Bylo zvláštní ho pozorovat, ale potom se z toho dostal.
Denisa: Líbilo se mi, že všichni ti sportovci byli úplně otevření a v pohodě.
Petr: To bylo něco úžasného. Nejsou třeba tak slavní jako herci, ale jsou hrozně přístupní a na nic si nehrají. Můžeš si s nimi zacvičit, zajít ven… U herců bych se toho bál.
Denisa: Nevím, jestli nám někdo vyloženě řekl, ať tohle netočíme, že je to moc soukromé.

Jaké scény z natáčení pro vás byly nejzajímavější, nejtěžší?
Petr: Pro mě toho bylo hodně. Hlavně se překonat a jít do letadla. Naštěstí to mám tak, že když se dívám přes hledáček, tak ten na mě působí, že mě uklidňuje. Jinak jsem se cítil dost hrozně, když všichni vyskákali z letadla. Dveře zůstaly otevřené a nešly zavřít. Nebo mě vyhecoval Berry, ať za ním skočím ze skály do vody. Asi z deseti metrů. V půlce letu jsem se lekl a snažil jsem se to zabrzdit. Dal jsem si hlavou o vodu a on se mi smál. S Adamem jsem si na kempu zkusil hladovku. Dvacet čtyři hodin jsem nic nejedl a byl to pak úžasný pocit, když jsem si dal maso. S každým tím sportovcem jsem něco zažil a hodněkrát jsem se musel překonávat.
Denisa: Pro mě bylo nejlepší skákání z letadla. Ten skok jsem dostala od Petra k narozeninám. Byla jsem nervózní, a když jsem nervózní, tak hodně mluvím. V letadle jsem pořád mlela a mlela, ale díky tomu jsem zjistila, že můj tandem-pilot je vlastně mistr světa v parašutismu. Tak jsme ho pak zapojili do filmu. Bylo to 30. srpna a premiéra byla 7. listopadu. I když to bylo na poslední chvíli, jsme moc rádi, že jsme ho tam dali, protože filmu to dalo zase úplně jiný rozměr. Všichni ostatní sportovci si totiž musejí komerčně své zázemí tvrdě budovat na základě sponzorů, zatímco on je zaměstnancem armády. Je to zase úplně jiný pohled na sport a hlavně zázemí.

Deniso, ty jsi vlastně jediná žena, která „hraje“ ve filmu. Proč tam nejsou další?
Jde o to, že tak jako jsme se samovolně vyskytli u všech těch sportovců, někteří se nám i sami ozvali nebo jsme je znali, tak jsme se samovolně nevyskytli u žádné vrcholové sportovkyně. Ale proto bychom chtěli udělat druhý díl a jenom s ženami. Zaměřit se tam na trošku jiná témata, třeba na ženství ve sportu. Dřív, když třeba ženské moc posilovaly, tak se jim rovnou říkalo mužatky. Druhý díl o ženách by se nám určitě líbil.

DENISA GUMBÍROVÁ

  • narozena 29. srpna 1992 v Pardubicích 
  • vystudovala gymnázium v Úpici a žurnalistiku v Olomouci
  • pracovala v Televizi JS, Trutnovinkách, Krajské televizi, byla šéfredaktorkou studentského časopisu Helena v krabici, v současné době se živí střihem a externě spolupracuje s reklamními agenturami
  • má ráda koloběžky, hory a spontánní akce, nemá ráda neupřímnost, stereotyp a lidi, kteří staví překážky, kde ve skutečnosti nejsou
  • oblíbený film: Želary

Hádali jste se? Kdo míval poslední slovo?
Petr: Pořád. Poslední slovo jsem měl já, protože jsem jakoby producent.
Denisa: Tohle vždycky vytáhne s tou producentskou kartou, je to jako červená karta ve fotbale.
Petr: Nebyl jsem takový, že bych na všechno odpovídal, že je blbost a bude to všechno podle mého. Ze začátku jsem to třeba mohl říct, protože to chlapi dělají, ale později jsem uznal, že to bylo super, nebo jsem to nějak podvědomě udělal.
Denisa: Jo, on na všechno řekne automaticky ne. Pak uplynou dva dny a je to přesně tak, jak jsem to navrhla já, ale je to podáno jako jeho nápad.
Petr: Když se mi prostě něco nelíbilo, tak to přese mě neprošlo. V rámci těch motivačních videí jsem měl více zkušeností než Denča. Ale třeba do vyprávění příběhů jsem jí moc nekecal, aby to dávalo nějaký smysl a navazovalo to na sebe. Například ten úvodní monolog jsem nejdřív napsal já, ale ona to pak zkrátila, vylepšila, protože na tohle je lepší, chytřejší. Je šikovná.
Denisa: Prosím tě, tohle v tom rozhovoru nech, já si to dám zarámovat.

Film jste natáčeli dva roky. Změnili jste se během té doby?
Denisa: Zhubli jsme. Oba jsme byli tlustý jako prase.
Petr: Já jsem měl nějakých 96 kilo, teď mám 81 a to vlastně díky tomu, že jsem hodně času trávil s Adamem Raw a Revoltou, kteří dělali workout. Adam je v tomhle hodně inspirativní. Lehce jsem s tím začal a baví mě to.
Denisa: Když děláš film o motivaci, tak se to na tobě samozřejmě podepíše, formuje tě to a potom máš potřebu motivovat automaticky všechny kolem sebe i mimo film. Pro mě je hrozně inspirativní, když slyším ten úvodní monolog. Zklamání člověka, který chtěl všechno hned, je nakažlivé. Šíří se napříč generacemi a zanechává za sebou jen pole průměrnosti.

Natočit film je jedna věc, druhá je dostat ho ještě do povědomí veřejnosti. Jak to zvládáte?
Denisa: Snažím se těžit z těch věcí, co jsem se naučila, když jsem dělala žurnalistiku. Těžím i z těch kontaktů, co mám teď ve východních Čechách. Hodně jedeme reklamu na Facebooku, pro tu naši cílovku je to nejlepší kanál. Řešíme ty kampaně pořád. Denně. Snažíme se to rvát všude možně, ale s citem.
Petr: A jde to hezky.
Denisa: Třeba na Facebooku jsme teď měli 500 nových fanoušků za týden, což je paráda, a o tom se může hodně stránkám jenom zdát. Doufáme, že to tak půjde dál. A hlavně těžíme z toho, že i když na projekci nedorazí tolik lidí, tak jsme pak rádi, že se mezi lidmi šíří taková ta pozitivní šuškanda. To bys pak mohl rvát peněz do reklamy, kolik chceš, ale když máš špatné hodnocení mezi lidmi, nikdo další ti už nepřijde. Jsme třeba nesmírně šťastní za to, jaké máme hodnocení na CSFD.

18

Je zajímavé, že celé natáčení i teď na všechny akce jezdíte vlakem nebo autobusem. Přijde mi to takové punkové na dnešní dobu, ne?
Petr: Je to taková sranda projet se vlakem a dívat se z toho okénka. Člověk nemusí řídit a stresovat se v autě, že se mu s ním něco stane. Víc si to užiješ, pokud teda někde nečekáš tři hodiny.

Jaké máte vlastně životy?
Denisa: V září jsem dodělala školu, takže si užívám. Mám perfektní kamarády a skvělé zázemí. Máme už teď i takovou svoji malou rodinu o dvou lidech, psovi a morčeti. Jsem ráda, že fakt nemusím dělat čistě zpravodajství.
Petr: Myslím, že hezké. Já jsem určitě spokojený. Dělám, co mě baví. Dělám si na sebe. Mám tvůrčí svobodu. Když chci, tak budu v kuse pracovat třeba měsíc. Když nechci pracovat, tak nemusím. Nejsem ničím omezený a žiju si ten život, jaký jsem chtěl. A vedle sebe mám super snoubenku.

O ruku jsi ji požádal při premiéře filmu v Olomouci. Plánoval jsi to dlouho?
Ne, bylo to takové hodně spontánní. Asi čtrnáct dní předtím jsme se šli podívat na prstýnek a hned na tom prvním jsme se shodli. V ten den, kdy měla být premiéra a přijeli moji rodiče, jsem si nějak řekl, že všichni budou dobře naladěni a bude to vhodná příležitost. Hlavně jsem si říkal, že všechny určitě překvapím, protože jsem známý spíš jako introvert. Moc nemluvím. Nikdo to nechápal, že jsem tam požádal o ruku. Strašně jsem si to užil.
Denisa: Myslím, že to byl perfektní moment, který k tomu byl vybraný. Ten den pro nás znamenal tak moc, že tohle byla už jen taková třešnička na dortu.

Kdy a kde bude svatba?
20. srpna na hradě Vízmburk.

Kdo vám ji natočí?
Denisa: Náš pes Charlie. Koupili jsme mu gopro. Každý, kdo bude chtít být na videu, tak se bude muset sklonit k psovi.
Petr: Bude to tak nejlepší a aspoň si to pořádně užijeme. Hlavně Charlie není tak finančně náročný kameraman. Bude mu stačit pár kapsiček.

Jak jste se vlastně seznámili?
Denisa: Seznámili jsme se v televizi. Pořádně jsem si ho ale všimla, až když jsme společně jeli jednou v noci vyzvednout kamarádku do Hradce k vlaku. Ve zprávách ten den bylo, že na horách začaly padat první sněhové vločky, tak jsem ho přiměla, abychom jeli na výlet do Pece za sněhem. Žádný jsme sice nenašli, ale já si v ten moment řekla: Jo, ten je akční. Ten by mohl mít pro moje šílenosti pochopení.

13

Jaká bude vaše další filmařská práce?
Petr: V dubnu nás čeká práce na celovečerním filmu Vánoční řezy. Bude to taková akční komedie, přijede z Ameriky kameraman Roy Wagner. Budou tam hrát herci Pavel Nečas, David Nikl, Marián Roden, tuším že Leoš Noha, Martin Pisařík... Vypadá to dost dobře. Byl jsem jeden z lidí, co dělali na scénáři. Já tam budu dělat making of plus budu stříhat třeba teasery, trailery, budu fotit, starat se o Facebook. Denča bude dělat rozhovory a psát články.
Denisa: A to mě na tom životě baví nejvíc, že to bude zase něco jiného. Za ty roky, co jsme už oba aktivní tvůrci, což se v třiadvaceti může zdát jako hrozná šílenost, ale já se tomu věnuju od šestnácti, jsme už nabrali zkušenosti, abychom mohli dělat tohle, tamhle to i tohle to a každou chvíli se zdokonalovali zase trošku v něčem jiném.

A jak aktuální téma je Gravitation 2?
Denisa: Zatím je to jen v našich myšlenkách.
Petr: Už máme naplánované nějaké aktérky, ale uvidí se, až se k tomu dostaneme. Teď je ještě hodně práce s jedničkou Gravitation. Na chvilku si od toho odpočneme.

11

Co byste si přáli, aby si divák z vašeho filmu odnesl?
Petr: Když už nic, tak aby ho to alespoň pobavilo. Je to film o motivaci, takže bych si přál, aby si lidé začali uvědomovat takové ty základní věci. V dnešní společnosti jsme vychováváni jako individuální bytosti a máme si jít za svým. Ale už zapomínáme na okolí, že bychom se o něj měli starat. Když se o něj budeme starat, bude se nám žít lépe. Když vezmu třeba Seberevoltu, dělají akce, že jdou sami od sebe sbírat odpadky. Kolik dospělých lidí jde ve svém volném čase sbírat odpadky jen tak do města? Město je pak čistší a všichni jsou spokojení.
Denisa: Já bych chtěla, aby se diváci podívali na lidi, které ukazujeme jako úspěšné, kolikrát v životě spadli, kolikrát se jim nedařilo a že se přesto stejně dokázali zvednout. Aby viděli, že to jde. Jakýkoliv sen mají, tak stojí si za ním jít. Není to jen o sportu.
Petr: A nic není zadarmo.
Denisa: Všechno jde, když se chce. To je ta nejdůležitější zpráva. A hlavní je se z toho neposrat.

KOHO UVIDÍTE VE FILMU:

Libor Podmol

jezdec FMX
Podmol

Hvězda dokumentu. Mistr světa ve freestyle motokrosu. Má doma zlato z prestižní olympiády extrémních sportů X-games v Mnichově z kategorie Step-up. Závodí na Yamaha 450 a disciplíně se věnuje od 20 let.

Adam Raw
bar athlete
Raw

Průkopník českého street workoutu - tedy pouličního posilování s vlastní vahou. Jeho videa sklízí na YouTube velký úspěch. Nejsledovanější viděly tři miliony diváků. Utvořila se kolem něj komunita Raw Workout.

Martin Krátký
stunt rider
Kratky

Stunt rideři provádějí akrobatické triky s motorkami. S, na a občas i nad nimi. Martin se sportu věnuje dvanáct let. Jeho největší úspěch je druhé místo z mistrovství světa a dvojnásobný titul mistra ČR. Sedlá Kawasaki xz6r.

Michael Beran
jezdec BMX
Beran

Mezi špičku českých jezdců BMX se zařadil ve čtrnácti a nenechá se z ní setřást. Vyhrává závody po Evropě, reprezentuje značku RedBull po celém světě a je součástí týmu Zabil.cz

Jakub Pavlíček
parašutista
Pavlicek

Voják z povolání ověnčenými medailemi. Individuální vicemistr světa z přesnosti přistání a čerstvý mistr světa z přesnosti přistání a čerstvý mistr světa z říjnového šampionátu vojenských družstev v Koreji.

Marcus Revolta
rapper
Revolta

Rapper a zakladatel street workoutové komunity SebeRevolta. Obojím motivuje k pozitivní změně davy mladých lidí. SebeRevolta funguje v městech po Česku a Slovensku.

Jan Kaňůrek
všeuměl
Kanurek

Na snowboardu jezdí mezi nejlepší českou dvacítkou, jako letní vodní variantu vládne wakeboardu. K tomu umí ještě street workout, parkour, break dance a skateboarding. Založil Zabil.cz.

Tomáš Zonyga
parkourista
Zonyga

Během závodů si zlomil vaz a jen zázrakem přežil vlastní smrt. Přesto pokračuje v tréninku. Dva roky byl součástí Urban Sense, od konce roku 2012 trénuje samostatně.

Jim Dohnal
freerunner
Dohnal
Patří ke špičce české freerun scény a mezi nejvýraznější propagátory sportu u nás. Mimo jiné pořádá největší freerunningovou událost ve střední Evropě s názvem Artmoving.

GLOSA: „Ve stopách Rockyho“

Gravitation je film kamarádů a bývalých kolegů Denisy a „Lachtana“. Jejich celovečerní debut. A tak jsem si ho nemohl nechat ujít. Obzvlášť, když se jedná o sportovní film.

Tohle téma přenášené na plátno, respektive televizní obrazovky mě baví. Na prvním místě u mě vždy bude Rocky. Jeho trénink v kombinaci s hudbou, to je asi ta nejvíc motivačka, co může být. V ringu jde pak „Italský hřebec“ několikrát k zemi, ale pokaždé se zvedne.

A vlastně podobné inspirativní myšlenky při tvorbě filmu měli i podkrkonošští filmaři Gravitation. Nečekejte od snímku žádný kasovní trhák. To by ani nebylo možné, protože film vznikal více méně v rukách dvou lidí. Ale devět příběhů devíti sportovců vás určitě osloví. Některý méně, některý více. Donutí k zamyšlení.

Bogan

PS: Zaujalo vás mateřské mléko?

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
twitter: michal.bogan
foto: Miloš Šálek

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama