Čtvrtek

12. září 2024

Nyní

13°

Zítra

Svátek má

Trutnovák Jan Macek vydává knížku. Všechny historky zažil

5. 12. 2019

page.Name
Začínal street artem, pak přesedlal na land art a stone balancing. Kromě toho fotografuje a natáčí. Aby toho nebylo málo, vrhl se na literární dráhu. Jan Macek z Trutnova je zkrátka univerzální umělecký typ. V současné době vydává knížku povídek Jdu si pro tebe, která bude pokřtěna při Listování v Trutnově v pondělí 9. prosince v 19 hodin v Základní škole Mládežnická.

Honzo, co tě vede k takovému žánrovému rozptylu?
Docela mě vzrušuje dosáhnout něčeho ve více oborech. Navíc land art, focení i psaní je osamělá činnost, což tyto obory spojuje, a to mi vyhovuje a mám to rád. Už se mi moc nechce pracovat kolektivně. Nyní mám období, kdy mně vyhovuje osamělá tvorba. Mohu při tom spoléhat sám na sebe, a ne na ostatní.

Tvá prvotina zahrnuje, jak říkáš, třináct těžko uvěřitelných historek. V čem jsou neuvěřitelné a co v nich zachycuješ?
Šest historek pochází z Čech, pět z Ameriky a dva, řekl bych cestopisy, jsou z Izraele. A v čem jsou neuvěřitelné? V knize jsou dvě či tři příhody a někteří lidé mi nevěří, že jsem je prožil na vlastní kůži. Mohu ale čtenáře ubezpečit, že všechny historky jsem skutečně zažil.   Spousta lidí mi říkala, ať to sepíši a já jsem to stále odkládal. Nakonec to ale dozrálo do fáze, kdy jsem se do toho pustil.

Co v příbězích zachycuješ?
Prvotní je samozřejmě nějaký konkrétní zážitek. Navíc na cestách občas potkávám zajímavé lidi a mám také štěstí na rozmanité, někdy dost bizarní situace, jsem takový magnet, který je přitahuje.

Název Jdu si pro tebe je odvozen od jedné z historek. Měl jsi v zásobě více verzí?
Knížka už byla dopsaná, graficky se dávala dohromady a pořád jsem neměl název. O první verzi – Jdu do baráku, se mi zdálo. Uplynul ale nějaký čas a název se mi přestal líbit. Nahradil ho ten nynější – Jdu si pro tebe.

Nejdříve ses s povídkami pochlubil na Facebooku. Váhal si s jejich zveřejněním?
Pochybnosti mám vždycky. Na sociálních sítích si testuji, jak bude publikum reagovat, a to jak u land artu, tak i u psaní.

Překvapily tě vesměs pozitivní reakce čtenářů?
Překvapily, a mile. Odezva v komentářích u prvních třech zveřejněných povídek byla dost dobrá, ani jsem to nečekal. Myslím si však, že Facebook obecně není vhodný pro delší formáty, lidi nemají trpělivost číst delší texty až do konce.  O to víc mě těší, že čtenáře na Facebooku moje povídky zaujaly a přečetli je.

Byly reakce tou motivací ke knižní podobě?
Na zadní stranu knížky jsem napsal asi toto: K tomu, abych historky vydal knižně, jsem byl donucen několika fanoušky a hrstkou múz. Asi bych knížku sám jen tak nevydal.  

Když jsi historky sepisoval, šlo to ztuha nebo takříkajíc na jedno nadechnutí?
Ten postup psaní znám, ale nikdy předtím jsem to nedělal. Ve skutečnosti je to ale docela jednoduché. Zažiji nějaký příběh a prostě ho sepíši. V knize jsou tři příhody, které se mi nepsaly moc dobře, protože zachycují něco nepříjemného, co jsem zažil. Jinak to šlo rychle, na jeden zátah.

Povídka Průlet kukaččím hnízdem, která mapuje tvůj pobyt v psychiatrické léčebně, neuvěřitelně souzní s Formanovým majstrštykem Přelet nad kukaččím hnízdem. Stejně jako náčelník Bromden i ty jsi prchl z blázince. Popisuješ to realisticky, tak, jak to skutečně bylo, nebo jsi do toho vložil svou literární licenci?
Na to se mě lidé hodně ptají, protože se to asi nabízí a chápu to. S útěkem z blázince, jak je to zachyceno ve Formanově filmu, má ten můj spíše náhodnou podobnost. Napsal jsem to tak, jak to bylo, nijak jsem to literárně neupravoval. 

Jsi se svým premiérovým opusem spokojen, nebo bys nyní něco napsal jinak?
Protože jsem se s kamarádkou účastnil korektur, tak ty povídky mám hodně načtené. Asi bych některá slova nebo formulace změnil. Kdybych věděl, že se to bude číst nahlas, jako třeba teď při Listování, možná bych to napsal trochu jinak. Měnit to už ale nebudu, nemá smysl se v tom dodatečně vrtat, s knížkou jsem spokojený.

Své dílo jsi doplnil vlastními ilustracemi. Jak vznikaly?
To je zajímavé. Chodil jsem za svými přáteli výtvarníky, kteří ilustrují literaturu, zda by mi v tom byli nápomocni. Nikdo z nich ale neměl čas, proto jsem se rozhodl, že si to udělám sám. To, že si autor ilustruje svou vlastní knihu, není žádná novinka. Například Exupéry si sám ilustroval Malého prince. Protože se řídím tím, udělat z nedostatku přednost, tak jsem se na to vrhnul a vzniklo to hodně rychle. K ilustracím jsem použil fixu. Můj kamarád říká, že je to profesionální dětská kresba, z čehož je odvozená zkratka prdek. Ke každé povídce jsem nakreslil jeden jednoduchý obrázek a ilustroval jsem i obálku. Byla to dobrá a nečekaná zkušenost.

Kdo knihu vydal?
Knihu vydávám já ve spolupráci s Listováním Trutnov, které pořádá Bára Chmelíková. Knížka, v nákladu 333 kusů, vyjde ve vydavatelství a nakladatelství Gentiana Jilemnice.

Brzy budeš mít v Základní škole Mládežnická v Trutnově křest své prvotiny. Kdy to bude a co se při křtu bude dít?
Listování se uskuteční 9. prosince od 19 hodin. Bára mě vyzpovídá, zalistujeme knihou a představíme ji, ukázky přečte učitel Jaroslav Dvorský. Půjde o narozeninovou událost, protože Listování má tři roky, dobrůtky připraví Sladký tečky, které slaví dva roky, a mně se narodila první knížka. Už hodinu před křtem bude hrát DJ Waypa. Těšit se lze také na skvělá portugalská vína a vystoupení trutnovské kapely Jakž Takž.

Máš další literární ambice? Chystáš v tomto směru něco do budoucna?
Na psaní mé první knížky jsem si chtěl vyzkoušet, jestli to zvládnu a jestli to bude čtenářsky zajímavé. Moc se ale těším na to, až si vymyslím svůj vlastní svět a pak to zase zveřejním. Chtěl bych také zkusit napsat scénář.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
foto: archiv Jana Macka