EPO 1. Bývalá elektrárna se promění na centrum moderního umění

Když přijdete před někdejší elektrárenskou budovu, dýchne na vás historie. Bez nadsázky. Více než sto let starý pětipodlažní dům zaujme velikostí a pohlednou fasádou z lícových cihel. Pokud by filmaři hledali dobovou romantiku, mohli by ji natáčet právě tady. Když ale vstoupíte dovnitř, je znát, že objekt byl v posledních letech nevyužitý. Haly jsou téměř prázdné, po zemi se povaluje nepořádek - ocel, trubky, dřevěné trámy či rezaté dráty. V jedné hale jsou menší tlakové nádoby a pod stropem mostový jeřáb. Vše pozůstatky posledního využití budovy - výroby někdejšího ČKD Dukla.

Takový pohled bude ale brzy minulostí. Firma Kasper, která areál v roce 2011 koupila, se před čtyřmi lety rozhodla bývalou elektrárnu přestavět na Centrum současného umění. „Když jsme začali řešit budoucnost nevyužitých prostor, byly pouze dvě možnosti: buď elektrárnu zbourat a postavit na stejném místě nové výrobní haly, nebo objekty zrevitalizovat a využít pro něco jiného. Od začátku jsme se klonili k druhému řešení,“ vzpomíná Rudolf Kasper, zakladatel a jednatel firmy. „Budova bývalé elektrárny nám připadala natolik zajímavá a hezká, že z toho galerie vyplynula prakticky sama,“ přiznává jeho manželka Renata Kasperová.

Centrum, nebo chcete-li galerie se zaměřením na sochy a plastiky, dostala název EPO 1 (Elektrárny Poříčí 1). Ve spolupráci s náchodským Atelierem Tsunami vznikly velkorysé plány. V pětipodlažní budově bývalé rozvodny mají být tři podlaží výstavních prostor pro menší 3D objekty, obrazy, grafiku i fotografie. Součástí objektu bude také depozitář a technické zázemí EPO 1. Největším prostorem se stane původní generátorovna a strojovna, ideální místo pro instalaci nadrozměrných a významných sochařských děl.

Letos v únoru se firma pustila do revitalizace. Dbá přitom na to, aby v exteriérech zůstal zachovaný původní vzhled objektů. Interiéry budou kompletně zmodernizovány, vytápěny a klimatizovány. Nyní už má Kasper hotovou administrativní část - v moderním stylu, ale se zachováním mnoha původních prvků. Na ní navázala rekonstrukce bývalé strojovny, výměna oken a generální oprava střechy.

Proměna bývalé elektrárny v kulturní centrum je rozdělena do několika etap. Otevření funkční části se chystá na květen roku 2022. Úplné dokončení komplexu je ale plánováno až do let 2024 až 2025. Teprve tehdy bude zprovozněno celé zázemí galerie EPO 1. „Chceme pro Centrum současného umění vytvořit velmi kvalitní a nadčasové prostory. Budovy budou velmi kvalitně zrekonstruované a budou žít dál. Věřím, že díky tomu přežijí další generace,“ doufá Kasper.

Jenže přestavět továrnu na galerii je jen první krok. Bude potřeba pro ni mít atraktivní náplň. Dá se předpokládat, že lákadlem budou sochy, které se díky svým velkým rozměrům do jiných českých galerií nevejdou. Obří výstavní plochy s vysokými stropy dají umělcům šanci vystavit díla, která se objevují jen někdy a někde a nemohou putovat po galeriích jako například obrazy či fotografie.

„Chceme se zaměřit na plastiky a sochy, protože prostory našeho centra si o to doslova říkají. Navíc máme k sochám vřelý vztah, v naší továrně spolupracujeme se sochaři a některá díla si sami kupujeme,“ připomíná Kasper. „Budeme se soustředit na větší až nadrozměrné výtvarné objekty, především na sochy. Chceme navázat spolupráci s našimi umělci, ale i se zahraničními - například z Polska a Slovenska,“ doplňuje Renata Kasperová. Tím se poříčská galerie bude výrazně lišit od většiny českých a evropských výstavních prostor.

V centru ale nebudou jen krátkodobé expozice. Kasperovi počítají rovněž s netradičními workshopy s umělci a mládeží, sochařům umožní tvořit přímo v galerii, spolupracovat chtějí také se školami a veřejnými institucemi. „EPO 1 bude jakýmsi mozkem a srdcem celého projektu. Zároveň ale chceme, aby z něj umění expandovalo do veřejného prostoru,“ upozorňuje Rudolf Kasper.

Budovat soukromou sbírku pro začátek Kasperovi neplánují, i když je téměř jisté, že časem nějaká vznikne. Co už ale pomalu chystají, je velkolepé otevření centra, i když bude až v květnu 2022. Součástí slavnosti bude například reprezentativní sochařská výstava špičkových umělců. „Nechtěl bych v současné době nikoho jmenovat, protože koncept se teprve tvoří. Určitě se ale na první výstavě představí umělci, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme, jako jsou sochaři Michal Gabriel či Čestmír Suška. Chceme, aby první výstava byla umělecky významnou a zajímavou, zaujala návštěvníky i odbornou veřejnost,“ naznačuje Rudolf Kasper.

V umělecké oblasti od začátku spolupracuje s ředitelkou Galerie města Trutnova Lucií Pangrácovou. „Umění není nikdy dost. Když za mnou zhruba před rokem pan Kasper přišel s ideou přeměnit původní objekt elektrárny na Centrum současného umění, byla jsem nadšena. EPO 1 necílí jen na Trutnov a okolí, ale také do Evropy. Mohla by to být perla regionu, která bude zářit až do zahraničí. Prostě unikát, neboť prostory mají úplně jiné možnosti, než byla veřejnost dosud zvyklá vídat, a nejen v Trutnově,“ uvádí Pangrácová.

Trutnov je sice v porovnání s Prahou nebo Hradcem Králové menší město na okraji republiky, Rudolf Kasper je však přesvědčený, že projekt výjimečné soukromé galerie se ujme. „Kdybych si myslel, že Trutnov pro takový projekt není dobrá adresa, tak tady už dávno nebydlím, nepodnikám a nečiním tyto kroky. Naším cílem je tady dělat to, co nás baví a máme rádi, tedy umění a jeho podporu. Cílíme přitom nejen na region a Českou republiku, ale do budoucna chceme být významní minimálně i ve středoevropském kontextu,“ zdůrazňuje Kasper.

Prostorům první poříčské elektrárny by tak vrátil už zašlou slávu. Když před 106 lety zahájila provoz, dodávala elektřinu pro více než 60 měst a obcí. Nyní by mohla mnohem větší část našeho kraje, naší země a našeho kontinentu zásobovat špičkovým výtvarným uměním. Jak sám Rudolf Kasper říká - vždy, když svými penězi podpoří kulturní akci či instituci - kvalitní kultura vychovává. „Jak se na lidi kulturně působí, hlavně u mládeže, tak taková společnost v budoucnu bude,“ dodává.

Pavel Cajthaml, Hynek Šnajdar
redakce@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek