Hůlková vystoupala do výšek a zachytila neopakovatelnou atmosféru

„Balzám na duši, výmluvné dílo. Zralá krajinářka, která přichází na plátno s osobním a svébytným prožitkem,“ řekl na úvod svého proslovu učitel výtvarné výchovy Jaroslav Dvorský. Autorka ve svých dílech zachytila autentickým způsobem svá putování nejen po nejvyšších českých horách, nedalekých Krkonoších, ale také ve slovenských Vysokých Tatrách.

„Soubor maleb a kreseb, které jsem nakonec sjednotila pod název Horalka, vznikal spontánně v posledních dvou letech, kdy se právě hory staly důležitou součástí mého života,“ prozradila Hůlková, kterou příznivci výtvarného umění znají z poněkud jiných malířských poloh. Tento její horský exkurz může být tedy pro mnohé překvapením, ale určitě velmi příjemným.

Podle Dvorského malířka vykročila směrem k české i slovenské krajině, k jejímu pochopení i uvědomění. Po formální stránce neváhal její obrazy přirovnat k některým dílům takových malířských velikánů, jako jsou František Kupka, Paul Cézanne či Oskar Kokoschka. Ve svých poznámkách se pak při pohledu na obrazy Hůlkové vydal téměř filozofickým směrem.

„Co je nahoře, je i dole. Horalka, která je nahoře na hoře, je s námi i zde dole. Mlha přede mnou, mlha za mnou. To je zážitek, který jsem si nesl nejen z prázdninových Tater, ale také z této výstavy. Mlha není z nouze ctnost, ale jakési ticho. Imprese s prožitkem malovaného okamžiku. Malověrní, myslete na chorál, neboť bouřka se blíží, na pokoru a respekt z vrcholů hor,“ pronesl při vernisáží autor úvodního slova.

Malířka přiznala, že soubor maleb vystavených v Galerii Draka, které jsou charakteristické svou neopakovatelnou atmosférou, syrovostí horských velikánů i jednoznačně kvalitním výtvarným zpracováním, vznikal spontánně během posledních dvou let. „Právě tehdy se hory staly důležitou součástí mého života. Jejich objevování a pokořování, spolu s pokořováním mých vnitřních obav co „městské holky“ mě nabíjí energií, stejně jako následné přenesení původního dojmu na plátno,“ řekla.

Zaznamenání pocitu a momentu zůstává klíčovým. Patrně nejsilnějším je obraz s divokými mraky ženoucími se přes rozeklané skalní hřebeny, zachycené doslova chvíli před osudnou bleskovou tatranskou bouřkou v srpnu minulého roku. Ale nejenom dramatické chvíle jsou součástí horských scenérií. Stejně působivé mohou být naopak i jasné východy slunce na hřebenech domácích Krkonoš.  

Hory jsou pro malířku Hůlkovou, což je z vystavených prací zřejmé na první pohled, prostředím s obrovskou vizuální přitažlivostí. Autorka si je ale zároveň vědoma skutečnosti, že člověk není rozhodně v tomto prostředí pánem. „Člověk je zde právem pouze na návštěvě. Hory nám nepatří a umí nás velice rychle potrestat za přílišnou drzost a nedostatek respektu,“ potvrdila malířka, pro kterou je každá horská štace velkou inspirací. Výstava kreseb a maleb Horalka potrvá do 8. listopadu.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz