Stát se ředitelem EPO1 je pro mě velká výzva, přiznává Jan Kunze

Která z uvedených profesí je pro vás číslo jedna?
Neustále se to mění. Začínal jsem jako hudebník a literát. Dnes se dá říct, že hlavní je výtvarné umění, tedy především kurátorství a organizace výstav. Pořád ale mám s kamarády literární nakladatelství, sám knížky píšu i vydávám. Stejně tak dál funguju jako muzikant, zpěvák a textař, hraju s kapelami KOFE-IN a Munroe. Už několik let jsem také členem Akademie populární hudby, která rozhoduje o hudebních cenách Anděl. Takže aktuálně je sice jedničkou výtvarné umění, ale stále se pohybuju ve všech uvedených oborech.

Přeskakování z jedné umělecké škatulky do druhé vám nevadí?
Je mi jedno, jestli mám koncert nebo výstavu. Každá akce má trochu odlišný charakter a potřebuje něco jiného. Někde mluvím o výtvarném umění coby kurátor v úvodním slovu vernisáže, jindy vedu komentovanou prohlídku, příště dávám jako literát autorské čtení a někdy jsem muzikant. Ta šíře mě na tom baví. Nedokázal bych se ani jednoho z toho asi zbavit. Stává se mi ale samozřejmě, že jedna věc v určitý čas převažuje nad těmi ostatními.

Obdivuju, jak široký záběr máte.
Je pravda, že hodně zásadní je pro mě diář. Mám ho dost zaplněný a přesně je v něm napsáno kdy, co a kde mám.

Co vás v dětství chytlo jako první?
Když jsem byl malý, tak jsem jednou někde napsal, že budu spisovatel, ačkoliv jsem neměl ani páru o tom, co to znamená. Taky jsem chodil do lidových tanců a do základní umělecké školy na výtvarku. Rodiče byli bigbíťáci z šedesátých let, takže u nás doma pořád zněli Led Zeppelin nebo The Doors. Takže jsem taky chvíli chtěl být jako Jim Morrison.

Na jakou střední školu jste zamířil?
Na gymnázium. Ještě jsem tehdy neměl jasno, čím bych chtěl být. Táta je právník, takže mě celou dobu směřoval k právům nebo ekonomii. Já bral navíc umění jako koníčka. Nenapadlo mě, že bych se tím mohl živit. Ale už na gymnáziu jsem hrál s kapelou, něco jsem psal, do toho organizoval výstavy a happeningy, ale neživil se tím. Byla to jen studentská zábava.

Kdy se to změnilo?
Zásadní moment přišel po vysoké škole. Vystudoval jsem ekonomiku, odešel do USA a bál se, že až se vrátím, budu muset nastoupit do nějakého podniku a dělat tam ekonoma. Přišel mi ale e-mail, který mi změnil život. Byl od ředitele Domu umění v Opavě a stálo v něm, že shání asistenta a že na mě dostal tipy. Nabídl mi práci, já to s velkým nadšením přijal. A pak už se to rozjelo a nabalovalo se toho víc a víc. Dostával jsem další a další nabídky. Dvacet let dělám v kultuře a umění. Dostávám se k novým projektům na základě těch předchozích a doporučení lidí, se kterými jsem spolupracoval.

Jak hodně si ceníte nabídky vést Centrum současného umění EPO1?
Je to pro mě velká výzva. Nikdy bych se do zdejšího regionu nestěhoval, kdyby projekt nebyl tak ambiciózní a kdyby za ním nestáli manželé Kasperovi. Na poli výtvarného umění bude jejich centrum naprosto zásadní věc. Překreslí mapu české výtvarné scény. U nás není další soukromý podnik tak velkého charakteru. Ne nadarmo se říká, že to bude česká Tate. Je sice v regionu, mimo velká města, ale prostory jsou natolik gigantické a celý záměr velkorysý, vzniknou rezidenční prostory pro umělce, sochy se vyrábí přímo na místě v provozovnách KASPER KOVO, to prostě nikde jinde není. Navíc si s panem Kasperem lidsky rozumíme a funguje to mezi námi. Možná je to tím, že i on byl skaut.

Jak na vás působí Rudolf Kasper, úspěšný podnikatel a dlouholetý podporovatel trutnovské kultury?
Je to schopný člověk a inspirovaný nadšenec, to je zásadní u každého projektu. Proto jsem také jeho nabídku přijal. Nenarodil jsem se tady, přestěhovat rodinu by pro mě mělo smysl jen u mimořádné záležitosti. Záměr pana Kaspera je ojedinělý a má smysl.

Centrum teprve vzniká. Můžete ovlivnit, jak bude vypadat?
Nebyl jsem u první myšlenky na zrození centra a musím uznat, že manželé Kasperovi i lidé z ateliéru Tsunami to mají hezky vymyšlené. Ale byly tam věci, které jsme upravili a do kterých jsem už mohl vstoupit a pomoci s nimi, některé stále řešíme. Projekt je živý, pořád se o něm bavíme.

Kdy se funkce ředitele EPO1 ujmete naplno?
Předběžně jsme domluvení, že od jara příštího roku. EPO1 by se mělo v plné parádě se vším všudy otevřít v dubnu nebo květnu 2023, takže nastoupit na plný úvazek bych měl zhruba rok před otevřením. To už bude nutné, abych tu byl pokud možno každý den. Nyní to ještě nutné není, takže do Trutnova dojíždím.

Manželé Kasperovi od počátku tvrdí, že to bude centrum s evropskými parametry. Takže asi se z vás nestane ředitel běžné české galerie…
Naší ambicí není okres, kraj nebo republika, ale středoevropský prostor. Je super, že Trutnov je zhruba v polovině trasy mezi Prahou a Wroclaví, kde je stejně jako v Praze také sochařská škola. Chceme se hodně zaměřovat na současnou sochu a rádi bychom obsáhli i Polsko, Německo, Rakousko, Česko a Slovensko. Uvidíme, jak to půjde. Bude se to odvíjet od financí a nastaveného výstavního plánu.

Je něco, co by plány na EPO1 mohlo zhatit?
Když má člověk vizi, tak neexistuje žádná překážka. Vize je nejdůležitější. Ano, stále je tu covid. V současnosti se také zdražily stavební materiály, což samozřejmě prodražuje přestavbu EPO1. Ale nemyslím si, že by to mohlo vzniku centra zabránit. Nepochybuju o tom, že EPO1 bude výjimečné, stejně jako je pro Trutnov výjimečné Uffo.

Mluvil jste o tom s jeho ředitelem Liborem Kasíkem? On také přišel do Trutnova z jiného města za prací v kultuře…
S Liborem se známe dvanáct let, oba jsme členy mezinárodního kulturního networku Nová síť, který podporuje živé umění a kulturní spolupráci a usiluje o propojení regionů s Prahou a zahraničím. Bavíme se o tom, že sem kdysi přišel, přestěhoval se, což brzy čeká i mě. Jemu se povedlo proslavit Uffo po celé republice, díky festivalu nového cirkusu Cirk-Uff dokonce po celém světě. Měli jsme pracovní jednání, sešli jsme se trojice Kasper - Kasík - Kunze a bavili se o tom, co chceme dělat, jak bychom mohli spolupracovat nebo propojovat. Domluva mezi námi třemi byla nutná i proto, že působím současně jako kurátor galerie v Uffu.

Pánové Kasper a Kasík shodně tvrdí, že kultura vychovává. Souhlasíte?
Naprosto! Kultura není jen zábava a emoce, nemá nám jen ukrátit volný čas, rozesmát nás nebo rozesmutnět. Je tady od toho, aby i vychovávala a posunovala naše myšlení.

Těšíte se, až se do Trutnova přestěhujete? Líbí se vám naše město?
Trutnov se mi líbí moc. Zatím tu sice nemám zázemí a rodinu, ale věřím, že se to časem změní. Ale musím říct jednu věc: nevím, jestli si to místní lidé uvědomují, ale Trutnov je skutečné kulturní centrum mimo tradiční kulturní centra.

Až se vrhnete naplno do ředitelské funkce v EPO1, zůstanete i nadále hudebníkem a literátem?
Uvidíme, jak se to vyvine. Všechno má svůj čas. Například nejintenzivnější hudební období už mám asi za sebou, už tolik nekoncertujeme.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek, Natálie Ševčíková, Bohdan Vivsjanik