Na Monster of Metal and Hardcore se hlásí kapely samy. I ze zahraničí

Jakou cestu ušel festival za 15 let své existence?
Myslím si, že velkou. Z desítek návštěvníků se postupně vyhoupl na stovky. V rámci české klubové undergroundové metalové scény to dost možná nemá srovnání. Vedle precizní organizace, na které si zakládám, jsme si vytvořili i vlastní merch, který je obvyklý spíš na větších venkovních festivalech. Máme vlastí trička, kšiltovky, látkové tašky, odznáčky nebo třeba bodýčka pro miminka. Z každé akce navíc vznikají live videa, aftermovie, zajistíme profi fotografy, jeden jezdí z Polska, v radiích jedou spoty. Jeden z nich běžel několikrát i na televizi Rebel 2. Můj dobrý kamarád Maty – zpěvák z kapely Gutalax (nyní asi nejznámější české kapely tohohle žánru v zahraničí) mě jednou potěšil, když řekl o Monsteru, že se může srovnávat s předními evropskými klubovými akcemi.

Zavzpomínáš na první ročník?
Konal se ve Rtyni v Podkrkonoší. Vstup byl od 19 hodin za symbolických šedesát kaček a účast přislíbili Prokion, Exorcizphobia, Dee Pee, Všechna Rizika, Vyxlaj Want a Desolated. Bohužel Vyxlaj Want a Všechna Rizika na poslední chvíli odřekly, a tak místo nich zaskočila partička Na3to!. Lidí se nám moc nesešlo, ale na první ročník to nebylo špatný a akce se celkem vydařila. Proto byla i chuť pořádat druhý Monster of Metal, ale tentokrát v Trutnově…

Proč a s jakou vizí jsi festival zakládal?
Žádná vize nebyla. Upřímně, nechal jsem se do toho ukecat svým spoluhráčem Liborem Buriánem z kapely Prokion. Libor taky přišel s názvem Monster of Metal and Hardcore. Brali jsme to jako možnost, jak si zajistit v rámci výměny další koncerty, tedy my pozveme někoho k nám a oni pro změnu někde zajistí koncert pro nás. S koncem téhle kapely tohle ale padlo, dnes si již volím kapely čistě podle svého uvážení.

Mluví ti někdo do organizace, dramaturgie a dalších věcí spojených s pořádáním festivalu? Anebo si všechno jedeš ve svojí režii?
Občas s manželkou anebo s kolegou Tomášem Trochimovičem, se kterým spolupořádám navíc i Rock in Trutnov a Fire in Heaven, zkonzultuji některé své nápady. Občas se mě snaží od některých věcí odradit, abych neplýtval svými silami, časem nebo penězi. Já si to však vždy udělám po svém. Naštěstí jsem zatím nikdy neudělal něco, čeho bych musel litovat anebo mě za to někdo kritizoval.

Máš nastavenou nějakou laťku hudby, kterou chceš na festivalu prezentovat?
Mojí pomyslnou laťkou je, že dělám akci pro lidi a ne jen pro sebe. Dávám na akci různé metalové žánry (death, thrash, grind apod.), aby si každý našel to svý. Poslouchám přání návštěvníků a pokouším se tam dostat kapely, který lidi chtějí, i když to občas není jednoduché. Myslím si, že problém menších pořadatelů je, že zvou kapely, co se líbí pouze jim, nebo jsou do značné míry limitováni tím, co jsem už naznačil, tedy „vracečkou“ koncertů.

Co byl zatím pomyslný top? Co tě potěšilo nejvíce?
Nemám žádný pomyslný top. Těch věcí, které se zadařily, a kapel, které se podařilo na akci dostat, bylo spoustu a těžko vybírat jednu. Jako pořadatel jsem se mohl setkat s plno známými metalovými osobnostmi. Kapely mě zvaly, abych jim křtil CD. Polská kapela Comin mě třeba pozvala na natáčení videoklipu, kde jsem si zahrál jednoho výtržníka z davu. Těší mě, že se mi hlásí kapely samy, a to i ze zahraničí. Přišla mi například nabídka z jedné brazilské agentury na spolupráci. Nebýt minulý rok covidu, dočkali jsme se ve Voletinách brazilské kapely Hatefulmurder, zastoupené agenturou, která bookuje koncerty nejen v Jižní Americe, ale po celém světě. A ještě jeden takový milý malý bonus je, že díky naší akci se dalo dohromady několik párů, které jsou spolu dodnes, a dokonce se i vzaly a založily rodiny.

Jaký line-up je připravený na 16. Monster? Zkus nám představit kapely.
Nejprve musím poznamenat, že letošní Monster se bude pořádat v již čtvrtém náhradním termínu. Úplně původní termín byl na jaře 2020, ale kvůli covidu a zavedeným opatřením jsme ho museli přesunout nejprve na podzim 2020 a poté i na jaro 2021. Ani v tomto termínu ho však nebylo možné pořádat. O to víc jsem rád, že téměř celý line-up se nám podařilo domluvit i na, doufám, definitivní termín 25. září. Headlinerem je bezesporu kapela Hypnos v čele s Brunem Kovaříkem, který je jednou z nejvýznamnějších osobností české death metalové scény posledních třiceti let. Velkým lákadlem jsou i Spasm, které zná spousta fanoušků z trutnovského festivalu Obscene Extreme a kteří zaujmou především svou vyzývavou live-show. Místní kapelu Exorcizphobia asi netřeba dlouze představovat, je to už stálice nejen u nás a věřím, že i spousta čtenářů Trutnovinek je dobře zná. Desire for Sorrow mají za sebou úspěšnou tour po Evropě i Mexiku. Z Polska dorazí kapela Warbell se svou charizmatickou zpěvačkou, i oni odehráli spoustu koncertů po Evropě. Dále se představí kapela Elysium z Týnce nad Labem a Everyday Hate, což je hradecká kapela s trutnovským bubeníkem Mírou Votočkem.

Jak se za patnáct let změnili návštěvníci festivalu i muzikanti? A změnili se?
Neřekl bych, že se muzikanti nebo návštěvníci nějak výrazně změnili, kromě toho, že jsme časem asi všichni trochu zestárli a ti nejmladší jsou dnes už ostřílení metaloví fajnšmekři. Co se ale hodně změnilo, je celkově pořádání akce. Začal jsem ji organizovat v době, kdy nebyl Facebook, Instagram, YouTube či jiné sociální sítě. Akce se propagovala pouze tištěnou formou anebo u stolu u piva. Víkendy jsme trávili objížděním okolních obcí a vylepováním plakátů a rozdáváním letáčků. Dnes už se vše řeší hlavně propagací na FB, přes vlastní stránku a vytvořením události můžeme pružně aktualizovat veškeré info a oslovit mnohem více lidí a hlavně mnohem dál. Takže návštěvníci už vědí, kam jdou. A stejně tak propagace jednotlivých muzikantů je díky internetu obecně nebo třeba videoklipům na YouTube mnohem lepší než před 10 až 15 lety.

Na festivalu se také vybírají peníze na dobrou věc. Jak se zrodila charitativní myšlenka akce?
Všechno je to především díky mé dceři Terezce. Po jejím narození jsme si prošli velice těžkým obdobím, kdy jsme byli kvůli jejímu zdravotnímu stavu často rozděleni. Zatímco byla manželka s malou v nemocnici, já se staral o naši starší dceru Verunku doma. Bez pomoci rodiny a přátel bychom to těžko zvládli. Uvědomili jsme si, co je v životě nejdůležitější, a že někdy jen zdánlivě malá pomoc může znamenat strašně moc. Manželka přišla s nápadem, že když už se nás na téhle akci sejde takové množství lidí, koruna ke koruně může někomu podobně těžkou situaci trochu líp zvládnout. Vlastní zkušenost nás tak přivedla k nápadu spojit příjemné s užitečným. Díky úžasným fanouškům, kteří dokazují, jak úžasná komunita jsme a jak ti na první pohled drsní metalisti mají srdce na  správném místě, jsme již pomohli malým pacientům přes Nadační fond Šance onkoláčkům, malému Tomášku Voborníkovi z Lomnice nad Popelkou a Ellence Jantošovičové z Dolních Kounic na Moravě. Vážíme si i podpory města, které bere i pomyslný dohled nad sbírkou tím, že nám pomůžou s oficiálním zapečetěním a následně i přepočítáním vybrané částky. My danou částku vždy zveřejníme, zaokrouhlíme a odesíláme na účet.

Pro koho je sbírka určená letos?
Protože víme, jak náročná je péče o nemocné dítě, dovedeme si představit, jak náročné musí být se starat o dvě těžce nemocné děti. Problémy naší dcery nás částečně spojily s osudem jedné mladé milé rodiny z Ostravy, kterou tvoří úžasní rodiče, jejich novorozená dcera Innuška a dvojčátka Týnka a Radovánek, oba s nemocí SMA. O této nemoci se asi nemusíme déle zmiňovat, všichni víme, jak zákeřná a nemilosrdná tato nemoc umí být. Milující rodiče dělají všechno pro to, aby se dětem dobře dařilo, a my bychom jim moc rádi pomohli usnadnit alespoň trochu tuto náročnou cestu. Po bližším seznámení s nimi jsme navíc k našemu překvapení zjistili, že jejich mamince není tato hudba vůbec cizí a bývala to veliká fanynka právě kapely Hypnos.

Poslední otázka. Který moment z těch patnácti festivalových ročníků ti nejvíce utkvěl v paměti?
Jednoznačně dvoudenní Monster v roce 2008. Tehdy jsem si naložil opravdu velký sousto. Pozval jsem si mimo jiné i velký kapely, jako jsou Tortharry, Fleshless apod. Některé věci se ale nepovedly, jak by měly, byl tam časový skluz, šetřil jsem peníze na ozvučení, jen abych tam měl ty známé kapely. Za to se mi pak dostalo i veřejné kritiky z pódia od účinkujících kapel. Zpěvák z Fleshless mě pak po akci seřval, že když na to nemám, ať to nedělám. Tam jsem zjistil, že některé věci se nedají uspěchat nebo podcenit a vyplatí se dát si se vším víc práce. „Poučen z předchozího nezdaru“ tak beru na akce už jen ty nejlepší klubové zvukaře a kvalitní zvuk je jednou z domén Monsteru. Se zpěvákem s Fleshless jsme od té doby již přátelé a v roce 2017, kdy si na Monsteru opět zahráli, nechápal, kolik tam mám lidí a jak to mám organizačně dotažený.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek