Dva zdánlivě odlišné světy spojuje sounáležitost slovenských umělců s přírodou

Už při vstupu zaujmou originální Haršányho sochy, které jsou jako stvořené pro přírodovědné muzeum. Jsou to téměř mytologické výjevy zvířecích lebek zakomponovaných do dřevěných těl či údů lidského tvora zdůrazňující pevné pouto člověka k syrové přírodě na počátku věků.

Jakýmsi protipólem působivých přírodních plastik jsou poeticky klidné a jednoduché Žemlovy krajiny, s horizonty, jež vyvolávají otázky, co je za nimi. Především však vyjadřují svobodu, sounáležitost s přírodou a hlavně: místo, kde se v určité etapě malířova života nacházel jeho domov.

„Maluji to, co nejlépe znám. Pocházím z vesničky, která je obklopená poli, což jsem do malička vstřebával a poznával. Navíc jsem ze zemědělské rodiny. I když jsem se jako umělec z této oblasti vyčlenil, stále je mně to nějakým způsobem blízké,“ vysvětlil Tomáš Žemla, autor precizně namalovaných krajin.

Jeho kolega a sochař Andrej Haršány ke své tvorbě sdělil, že svět, který vytváří, mu je velmi blízký. „Kontakt s přírodou, který se snažím vystihnout ve své tvorbě, cítím velmi silně a intenzivně.“ Podle kurátora výstavy a galeristy Jana Čejky nejsou Andrejovy přírodniny a Tomášovy krajiny divákovi nijak cizí. „Mohou to být tatáž pole, remízky, mršiny, dřeva, kameny, co máme kousek za městem. Autoři je však podávají po svém.“

Svět v prostorách Galerie Uffo se nyní prostřednictvím obou umělců ukazuje nejen v neobvyklých barvách, ale také v jiných souvislostech, vyvolává nečekané pocity, odhaluje zkušenosti či obnovuje vzpomínky, u nichž jsme si mysleli, že je dávno odvál čas. Kurátor Čejka je toho mínění, že zážitek z díla může způsobit malou revoluci, která není zbytečná, což naznačuje i název výstavy.

„Nazvali jsme ji Zbytočná revolúcia, což evokuje nějaký politický podtext, ale nemyslím si, že to tak musí být nutně. Umělci totiž tvoří ze sebe, dle vlastního přesvědčení, tvoří to, co jim je přirozené. A jestli je to nějak revoluční? To většině z nich bývá upřímně jedno,“ myslí si kurátor Čejka.

Divák tedy, jak řekl kurátor galerie Jan Kunze, na první pohled spatřuje věci, které jsou úplně odlišné. „Když jsou tady ale spolu, tak se nádherně doplňují. U Tomáše lze vstoupit do světa jakési meditace se snahou nahlédnout za obzor každého obrazu. Naopak u Andreje je možné se před jeho objekty vcítit do nějaké rituální oblasti,“ uvedl kurátor Kunze. Výstava Zbytočná revolúcia potrvá do 25. dubna.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek