Na hraně dnů, vzpomínky nejen na Kunderu, Havla a Trnku

Kniha Na hraně dnů je vlastně literárním dokumentem o době a známých lidech žijících v čtenáři neznámých událostech. Autentická osobní svědectví autora doplňuje mimořádně dobrodružný příběh jeho vděčné čtenářky. „Právě naléhavý dopis paní Eriky byl rozhodujícím podnětem, abych konečně začal své vzpomínky soustavně zapisovat,“ přiznává Petr Prouza.

Na stránkách se objevují zejména zážitky jeho blízkých, většinou mnohaletých přátel. A nutno uvést, že pro čtenáře většinou populárních osobností. Příkladem jsou romanopisec Ladislav Fuks, scénáristka Eva Kantůrková, básník Jan Skácel či světově uznávaný spisovatel Milan Kundera.

V sedmdesátých letech u nás nesměl publikovat, ale Prouza mu coby redaktor týdeníku Mladý svět umožnil vytvořit a čtenářům tak předat pod pseudonymem Emil Werner seriál astrologických článků. Postih redaktora se dostavil vzápětí. Jen tak mimochodem, jedním z důkazů jejich přátelství a vzájemného uznání je rovněž doporučující záložka ke knize Tiché krutosti lásky. Kundera ji napsal Prouzovi v roce 2009.



Ale zpět k literárnímu dílu Na hraně dnů. Petr Prouza v něm připomíná také zajímavé události, například styky s politikem Petrem Pithartem či spolupráci s Jaroslavem Šabatou. „Nezapomněl jsem ani na setkávání s malíři Janem Zrzavým a Karlem Laštovkou. Obsáhlá vzpomínka je věnována také filosofu Karlu Kosíkovi,“ popisuje Prouza. Vedle těchto pestrých osobních portrétů se do vyprávění dostaly i nečekané situace s literáty první velikosti - Bohumilem Hrabalem, Ludvíkem Vaculíkem a Václavem Havlem.

S Havlem se osobně seznámil na utajených schůzkách obnovovaného PEN klubu v létě roku 1989. „Už při prvním setkání jsme se bavili o Trutnovu, Žacléři i Vlčicích. Později, už s prezidentem Havlem jsem se opakovaně viděl při česko-německých konferencích a naposled i na Hradě. Musím zdůraznit, že na Trutnov nikdy nezapomněl a při loučení mi vždy říkal: A pěkně pozdravujte Trutnov!“

Nejen Havel je čitelnou regionální stopou v nové Prouzově knize. Silné jsou také vzpomínky na jedinečného profesora českého jazyka na trutnovském gymnáziu Zdeňka Trnku. S ním si totiž i přes své mládí velmi dobře rozuměl. Navíc ho inspiroval při prvních pokusech o vědomou literární tvorbu. „Byl mým prvním odborným kritikem a hodně mi pomohl i radou, co bych si měl přečíst z knih literatury české i světové,“ oceňuje Prouza. Přiznává totiž, že byl jinak studentem značně rozporuplným. „Premiant v češtině, dějepisu, zeměpisu a naopak chemie, matematika chabá,“ otevřeně vzpomíná ještě dnes.

S některými z uvedených lidí se autor „setkal“ i díky podivuhodné shodě náhod. Například když pobýval jako pacient několik týdnů v pražské nemocnici Na Bulovce. Ležel totiž ve stejném pokoji, odkud se do věčnosti vypravil Bohumil Hrabal, s kterým se dobře znal a sdílel s ním zajímavou cestu po Jugoslávii.

V nejnovější knize Na hraně dnů se Prouza vrací i k vlastním tvůrčím literárním počátkům. Jsou spojeny s domovem v Žacléři, s okresní knihovnou a gymnáziem v Trutnově a s celou, pro něj mnohdy stále tajuplnou, oblastí Rýchor. „Například jako školák jsem v knihovně v Trutnově čirou náhodou zažil setkání se spisovatelem Jiřím Šotolou, které nasměrovalo mou další zanícenou četbu,“ přiznává spisovatel.

Čtenáře dnů v nejnovější knize Na hraně určitě zaujmou také dokumetární fotografie zmíněných přátel i nenadálé příhody známých osobností, jichž byl svědkem. „Příklad za všechny: Jednání prezidenta Miloše Zemana se spisovatelem Milanem Kunderou,“ prozrazuje Petr Prouza.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz