Desátá výtvarná Drajborna sobě oslavila své jubileum ve velkém stylu

Ti se sešli v souladu s tradicí u příbytku českoskalického chalupáře a malíře Romana Rejholda, kde se blízká stodola i louka stala otevřenou galerií. Při této výtvarné akci, která od svého počátku sází na uměleckou rozmanitost, autenticitu vystavených děl a hlavně na neopakovatelnou atmosféru, se návštěvníci opět mohli osobně setkat s autory a případně jejich prostřednictvím proniknout do jejich výtvarného projevu. Hned na začátku se prostor zaplnil lidmi, kteří přinášeli na stůl rozmanité pochutiny včetně vybraných nápojů.

To už byl čas na zahájení letošního ročníku. Pozváni byli všichni autoři, kteří dosud v tomto kouzelném zákoutí vystavovali, někteří z nich z různých důvodů této možnosti sice nevyužili, přesto zde svá díla rozmanitých žánrů a výtvarných technik od malířských projevů, přes fotografie, koláže, sochařské práce, loutky či land artu vystavilo 15 umělců. Součástí Drajborny sobě byl obsáhlý katalog představující nejen umělce, ale také anketu mezi zúčastněnými výtvarníky vztahující se k jubileu včetně výběru fotografií ze všech ročníků.

Po úvodním slově následovala komentovaná prohlídka, kdy jednotliví výtvarníci četným zájemcům představili svá vystavená díla. Po poledni už louka za stodolou patřila náchodskému divadlu Dred, které ve svém představení v performativním duchu přineslo velmi osobní a osobité sdělení, v němž nechyběla neprvoplánová nahota a zavedení diváků do přilehlého lesa. Zmíněná nahota nikoho, až na nějaké výjimky, nepobuřovala, a smysluplně doplňovala celé divadelní představení.

Mezitím bylo na okraji louky rozvinuto dlouhé bílé plátno a přineseny kbelíky s barvami, košťata a štětce. Netrvalo dlouho a do svých výtvarných aktivit se interaktivně zapojily zejména dětí, pro který se tento způsob využití volného času stal zároveň dobrým malířským zážitkem, jež otevřel jejich tvůrčí energii a nadchl je pro malířskou cestu. V přátelské a radostné atmosféře se Drajborna sobě přehoupla do odpoledních hodin, kdy vystoupili skvělí muzikanti - kontrabasista Marek Macek a kytarista Pavel Čermák. Ty později vystřídal výborný trutnovský písničkář Pepa Lábus.

„My landartisté většinou jezdíme na sympozia a festivaly právě do poničených oblastí Sudet. Takže Drajborna nás spíš překvapila okolní krajinou, která je naopak dechberoucí. Je radost tady v okolí tvořit a samozřejmě i vystavovat,“ řekl ke „čtyřiadvacetihodinovce“ trutnovský land artista Honza Macek. Také jeho trutnovský kolega a mistr stone balancingu Rudolf Waypa Novák vnímá celý unikátní projekt všemi smysly. „Nevnímám ho jen jako výstavu, ale jako možnost setkání s přáteli a zajímavými lidmi v naprosto kouzelném, na nic si nehrajícím prostoru. Líbí se mi navíc jeho krásná jednoduchost. Miluju jeho uvolněnou atmosféru,“ uvedl.

Organizátoři Drajborny sobě sdělili, že desátým ročníkem tato kulturní událost nekončí, jak by si mohl někdo možná myslet „Právě naopak, bude směle směřovat do dalších dekády,“ upozornili odhodlaně při včerejších velkolepých oslavách. „Deset let znamená vlastně totéž jako první ročník, nic se nezměnilo, myšlenka a emoce jsou stále stejné. Budeme to dělat tak dlouho, dokud nás to bude bavit, a vždy se těším na to, co nám všem tento jeden den v roce přinese a čím překvapí,“ doplnil spolupořadatel a majitel výstavního prostoru Roman Rejhold.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Hynek Šnajdar, Mirek Kolátor, Jindřich Klabačka, Monika Chmelařová