Pátek

24. května 2024

Nyní

12°

Zítra

12°

Svátek má

Benjaming´s Clan: Chceme dělat pořádnou show pro lidi

12. 11. 2023

Benjaming´s Clan: Chceme dělat pořádnou show pro lidi 0 snímků
Dvacet jedna let. Tak dlouho existuje kapela, jejímž základem je rodina Dlouhých z Petříkovic. Otec Olda (hraje na basovou kytaru), synové Lukáš (dudy, akordeon), Kuba (kytara, zpěv) a Mates (bicí a zpěv). Posledních sedm let s nimi hraje i Bára (housle, zpěv). K rozhovoru, který navázal na jejich vystoupení při trutnovském festivalu Otevřené hospody, jsme se sešli v jejich zkušebně. Chyběl jen Mates.

Jeden z nejlepších, úplně nejlepší, prostě jednička. Tak lidé hodnotili váš koncert při festivalu Otevřené hospody. Jak byste ho oznámkovali vy?
Lukáš: Já hlavně musím říct, že jsem se na koncert těšil už několik dnů předtím. Festival je skvělá akce, je čím dál tím větší a lepší. My do toho dali všechno!
Kuba: Jestli se náš koncert Trutnovákům líbil, tak je to jenom dobře.
Bára: Trutnováci byli skvělí, atmosféra byla úžasná. Moc jsem si lidi užila. Bylo jich hodně, dobře reagovali, takže se nám hrálo moc dobře.
Olda: Lidi byli fantastičtí, hnali nás. Otevřené hospody jsou fenomenální festival. Už se vymyká nad ostatní akce. Je multižánrový, každý si v něm najde to svoje, všude vidíte šťastné lidi. A to je v dnešní době moc důležité.

Poznáte na pódiu hned při první písničce, že to bude fajn koncert?
Lukáš: Je to znát! Začínáme koncerty intrem, ozve se první zahřmění bouřky a hned je slyšet, že má publikum radost a že se těší na naši hudbu. Je to pecka!
Olda: Je to předávání energie. Ti lidé nás ženou, jsou to naše zářiče energie.

Podle jakých kritérií jste vybrali, co na Otevřených hospodách zahrajete?
Kuba: Máme letní play-list, takže jsme vlastně zahráli skladby, které jedeme celou sezónu. Nebyla žádná změna, jen s námi zahrála Zuzka, která zahostovala na saxofon.

Kterou písničku podle vás publikum nejvíc prožívá?
Olda: Nejvíc řvoucí písnička je Rock'n'Dudy, kterou vymyslel Lukáš. Při ní kontakt s lidmi funguje skvěle. Má jednoduchý popěvek a je chytlavá.

V davu jsem zaslechl přirovnání k We Will Rock You od kapely Queen.
Lukáš: Fakt jo? Tak to je odvážný přirovnání! Ale asi to je spíš podvědomí. V textu naší písničky jsou Queeni zmínění.
Olda: Je tam, že někdo nad tlačítkem přemýšlí, kdyby si radši pustil desku Queenů.

Jste nástrojově hodně pestrá kapela. Kytary, dudy, housle, bicí… Dostalo se při Otevřených hospodách na všechny nástroje, na které jste v minulosti hráli?
Lukáš: Vypustili jsme banjo. Ale už dřív. Nebylo to úplně ono, tak jsem ho vyměnil za elektrickou kytaru. Kuba: Teď trochu experimentujeme, v některých písničkách jedem dvě kytary a má to dravý zvuk.
Lukáš: Snažím se vracet zpátky. Původně jsme byli čistě pankáči, pak jsme byli folkáči, ale třeba já pořád tíhnu k tvrdší muzice. Takže se to snažíme trochu vrátit zpátky, ale rozumným způsobem.



Je pravda, že jste měnili hudební styl nebo nástrojové složení docela často.
Lukáš: Kuba měl hlavu od Marshalla fakt s perfektním zvukem, a my se jí zbavili. Přišla naše akustická éra, na elektriku už nikdy hrát nebudeme, řekli jsme si a vše elektrické prodali. Teď to zase dáváme dohromady. Ale k tomu hudebnímu žánru: teď hrajeme styl, který označujeme jako Rock'n'Dudy. Do něj se musí vejít všechno! Elektrika, akustika i punk!
Olda: S nápady na změny chodí v poslední době hlavně Lukáš. Ale změny prostě přišly, byl to vývoj. Kritici nám například řekli, zapněte to do elektriky, bude to dobrý. I staré rockové šelmy nám radily, ať vytáhneme ze skříně placaté kytary a bude to dobré. My ale říkali ne. Spíš to vždy přišlo nějak spontánně.
Lukáš: Co si budeme povídat. Elektrika je prostě větší zábava!
Kuba: Chceme to ale spíš kombinovat. Lukáš: Určitě už se nechceme něčeho zbavovat, jako jsme to udělali v roce 2013. Tehdy jsme všechno prodali, smazali Bandzone a Facebook, kde jsme měli přes tři tisíce fanoušků.
Olda: To byl tehdy marketingový tah! Marketingově jsme to parádně podělali.
Lukáš: Nikdy jsem nebyl markeťák a tomu se říká tlustá čára.

Vytýkali vám fanoušci podobné žánrové přemety?
Lukáš: Obávám se, že nad námi tehdy zlomili hůl punkáči.
Olda: Tehdy nám to řekli natvrdo: Kam jste dali placatý kytary? Bez nich se přece nedá hrát! Z finské kapely Apendix nám napsali: Dá se to poslouchat, ale ne moc.
Lukáš: Je pravda, že když jsem zadal na internetu do vyhledávače jméno naší kapely, tak se tam jednou psalo, že děláme punkrock, pak celtic pop rock, pak celtic pop rock and dudy, folkrock, folkpunk a další styly. Proto říkám, nechme to nyní jako rock'n'dudy.

Řešili s vámi někdy pořadatelé, jestli patříte do nějaké žánrové škatulky?
Kuba: Myslím, že ne.
Olda: My dělali na začátku spoustu věcí špatně. Když chce kapela uspět, musí mít například jednoduchý, zajímavý a zapamatovatelný název. Tam jsme začali blbě.

Kdo to vymyslel?
Olda: Kuba, když tady u táboráku zpíval. Takže Benjamin, jako začínající. A k tomu Band. Pak do toho vstoupili Poláci, takže jsme udělali tlustou čáru a přejmenovali se na Benjaming´s Clan. To jsme pak měli na každé druhé akci zmršený název. Teď už je to trochu lepší. Je taky pravda, že většina lidí, fanoušků, nám stejně říká zkráceně Benjamini.
Kuba: Ale to je zase pěkný!

Kolik máte aktuálně fanoušků na Facebooku?
Lukáš: Asi 3600.

Spočítali jste, kolik máte písniček?
Lukáš: Odhadl bych tak padesát. Akorát už asi nevíme u všech, jak se hrajou.
Kuba: To bude mnohem víc než padesát.
Olda: Možná i osmdesát.

Kterou vaši písničku mají nejradši?
Kuba: Hodně se líbí Zoubky.
Lukáš: Od hlavy klíč a Rock'n'Dudy.
Olda: Ještě bych přidal Sezóna draků.
Bára: Řekla bych, že lidi hodně oslovuje Na nebi hvězdo.

Za sebe a své okolí bych přidal Kříže. Ale, které písničky máte nejradši vy?
Kuba: Já hraju nejradši všechny písničky, o kterých jsme se tady teď bavili. Asi úplně nejvíc rád si zahraju Sezónu draků.
Lukáš: Rád hraju celou poslední desku. Většina těch písniček mi hodně přirostla k srdci.
Bára: Mám hrozně ráda písničky Sezóna draků a Malej loupežník. Na koncertech mám taky hodně ráda Bohové na hrad!
Olda: Mně se nejlíp hraje Sezóna draků. To mi stojí mi chlupy na rukou. Ale jinak se mi všechny skladby z nové desky hrajou dobře. Je to podle mě i tím, že hodně přemýšlíme i nad koncertními aranžemi, aby písničky měly větší drajv a vytvořily co nejlepší kontakt s publikem. S většinou nápadů teď chodí Lukáš, a funguje to!



Jinými slovy, máte dobrou desku, ale koncert je ve vašem podání ještě lepší.

Olda: Nemáme lepší desku než koncert. I teď z poslední desky jsem měl obrovskou radost, ale když jsme ji začali chystat pro koncert, zase to bylo jiné. Rychlejší, vyhranější…
Lukáš: Na desce si můžeme dovolit něco jiného než na koncertě. Musí se udělat aranže.
Bára: Deska je dobrá, povedla se, hezky se poslouchá, to je fajn. Fanoušci ale radši přijdou na koncert, kde si to užijí ještě víc. A to je podle mě nejlepší.
Kuba: Chceme hrát pro lidi. Koncerty jsou lepší, než hraní ve studiu.

Lukáši, kam chodíš na nápady?
Lukáš: Nevím, snažím se víc vnímat život kolem sebe a většinou to nějak přijde. Ale teď si říkám, že jsem s tím měl začít dřív, chybějí mi zkušenosti, tak dotáhnout nápady mi hrozně dlouho trvá. Od začátku a docela dlouho jsme měli problémy s texty. Neuměli jsme je psát, tak jsme vždycky někoho poprosili, aby nám je napsal. Samozřejmě za každý z nich moc děkujeme, ale jsem přesvědčený, že kapela si má dělat své texty, aby to bylo autentické. Na poslední desce se to povedlo. I když musím přiznat, že to bylo náročné. Ale hudební nápady jsme měli vždycky, ale nedotahovali jsme je. Teď to zkoušíme dělat celkově jinak a chceme to víc dotahovat a posouvat dál.

Co máte dřív, text nebo muziku?
Lukáš: Dřív většinou byla hudba, pak vznikal text. Teď se to dělá na míru.
Kuba: Aby to sedělo na pusu, frázování, aby to bylo v tónině, která sedne zpěvákovi.

Tipnul bych si, že u písničky Zoubky byl nejdřív text?
Kuba: To vzniklo spontánně, když jsem vedl malého do školky. Říkal jsem si ta slova, pak začal brnkat a u toho si říkal, jo, to bude ono.
Olda: Přišel na zkoušku, začal to tady hrát a já říkám: To by byla super písnička. Ostatní nejprve, že je to kravina. Ale já tvrdil, že je to geniální a že bychom to měli dotáhnout.
Kuba: Tak jsme řekli, že to rozvedeme a vznikl z toho celý život.
Olda: A taky se k tomu natočil videoklip. Špetlovci nám ho dali jako vánoční dárek. Když jsme natáčeli, musel jsem i kvůli tomu půjčit rakev v pohřební službě. Vyzvedl jsem si ji v pátek, v pondělí jsem ji vracel. Divný pocit…
Lukáš: …a Kuba byl hlavní aktér v rakvi. Víc se nás tam nevešlo. Radši ji nechal i vykouřit proti zlým duchům. Kuba: Neměl jsem z toho úplně dobrý pocit.
Olda: Pohřebák mi říkal: Hodně lidí, co si do ní lehlo, docela blbě skončilo. A začal jmenovat známé herce, kteří si kvůli filmové roli lehli do rakve a brzy na to umřeli. Tak jsem to radši ani doma nechtěl říkat.
Lukáš: Jo, tak asi to je trochu rouhačské, lehnout si do ní.
Kuba: Ještě žiju!

Jak vznikla legendární písnička Americké popelníky?
Lukáš: Text napsal známý písničkář a kytarista Xavier Baumaxa cestou do studia.
Olda: Kdysi jsme koncertovali na Popílkáči a jeden z kamarádů mi tehdy donesl zrcadlovky a říkal: Tady máš brejle! Koupil jsem je u Vietnamce za 39 korun. Napište o tom písničku. Jeli jsme do studia, měli melodii, ale chyběl text. Volal jsem Xavierovi, že bychom nějaký potřebovali. On sice řekl, že nemůže nic slíbit, ale když přijel do studia, tak text měl. A byla to pecka!



Je to pecka i dnes. Vzpomenete si vůbec, jak kapela před 21 lety vznikla?
Kuba: Za to můžu já. Začal jsem hrát country songy ze zpěvníku a hned chtěl mít vlastní kapelu.
Olda: Než si jel tehdy na letní hokejový kemp, udělal jsi tady v Petříkovicích fesťák. Osmdesát procent produkce tady do tří do rána drčelo z magneťáku. Hulákal jsi a hrál na kytaru a křičel: Jakub Dlouhý a Benjaming Band!
Kuba: Ani nevím, kolik mi tehdy bylo. Pak se přidal Lukáš, Máťa a jako poslední Olda.
Bára: Slyšela jsem, že Olda procházel tvrdý výběrovým řízením. (smích)
Olda: Nejdřív mi řekli: Budeš hrát na basu! Sice nemáme basu, ale máme piano, nalepíme klávesy akordy, navolíme tam zvuk basy a budeme originální kapela tím, že budeme hrát basu na piano. A tak jsem hrál akordy na klávesy. Pak mi řekli, že je to sice originální, ale není to ono. Dali mi jako dárek pod stromeček basu a řekli, že se na ní mám naučit hrát.
Kuba: A ještě jsme mu tenkrát udělali punkáčské papírové číro!
Olda: Řekli mi, že basák z Visacího zámku má plechový číro, tobě ho uděláme papírový, tím budeme originální. Když jsme tady pak měli koncert asi pro dvacet lidí, tak jsem si ho vzal na sebe. Co bych neudělal pro svoje děti.

Jaké to je být otcem a zároveň členem kapely?
Olda: Brzy jsem pochopil, že v kapele je vše jinak. Tam žádná rodičovská práva nejsou. Už jsem to vyprávěl v dokumentu Táta punkáč. Slezl jsem z podia po jednom z našich prvních koncertů v trutnovském parku u lesárny, a Kuba mi řekl: Ty č**áku. Já vytřeštil oči a ptám se: Jak jsi mi to řekl?! A on suše: No co, to je v kapele. A v kapele jsme si rovni. Buď budeš hrát dobře, nebo budeš č… No a dnes mi kluci říkají: Vidíš, s námi ses dostal na trutnovský fesťák! Hráli jsme tam hned po Kulínským (dirigent Bambini di Praga).

Když kapela začínala, proslula asi nejmladším bubeníkem v Česku. Kolik bylo Matesovi?
Lukáš: Když jsme kapelu založili, tak mu bylo šest. Když začal hrát na bicí, bylo mu osm. Nejdřív začal na tamburínku.
Kuba: Já mu pak koupil v Penny Marketu dětskou sadu za pětikilo.
Lukáš: Pak jsem mu to rozšířil o přechody z červených kýblů od kečupu, které jsem zabavil tady v hospodě.

Jste všichni samouci?
Olda: Mates chodil na bicí asi rok a půl do lidušky.
Lukáš: Já chodil na střední a vyjednal si v ZUŠce hru na akordeon. Byl jsem tam na dvou nebo třech sezeních a pak si řekl, že jsem pankáč a vykašlal se na to. Zpětně mě to mrzí. Pak mi kapela pořídila skotské dudy. Nejdřív jsem se na ně učil sám a potom jezdil za známým skotským dudákem Vaškem Routem.
Kuba: Já se učil hrát na kytaru sám.
Olda: Mě učil Lukáš, a pak basák Karel Čermák z jedné místní zábavové kapely. Jediný hudební vzdělanec je u nás Bára!
Bára: Jsem vzdělaná, ale na klasické konzervatoři. Jenže klasická hudba mi nikdy neříkala tolik, jako moderní žánry. Čerpám z klasiky, ale hudbu si dělám po svém. A v moderních žánrech se nepovažuju za profesionála.

Jak ses dostala do původně pankáčské kapely plné samouků?
Olda: Můžu k tomu říct začátek? Měli jsme hrát ve Strakonicích, ale houslista Gřešek, který s námi tehdy hrál, nemohl. A my si říkali, že bez houslí to nebude ono. Známý nám doporučil Báru, že by se to za tři dny mohla naučit a zvládla by i koncert.
Bára: Já zrovna měla období, že jsme ani moc nechtěla hrát, ale hlavně učit děti. Byla jsem ale na nějakém koncertu, kde byla skvělá atmosféra, energie a nějak se mi po tom zastesklo a tak jsem si řekla, že kdyby mi někdo zavolal, tak bych možná kývla. A za dva týdny zavolal Olda, že za dva dny hrají u trutnovského Uffa a za tři dny ve Strakonicích. Jenže když jsem si poslechla jejich cédéčko Století páry, tak jsem řekla, že to nemůžu stihnout a že by to ode mne nebylo profesionální. Lukáš mě ukecal, že dáme zkoušku. Řekla jsem si fajn, uvidí, že to nejde a bude klid. Jenže ono to šlo. Ve Strakonicích jsme pak cítila, že právě takové hraní mi chybělo. Moc se mi to líbilo. Ukázalo se, že jsme stejná krevní skupina, hudebně i lidsky.

„BENJAMINI“, KAPELA Z PETŘÍKOVIC
* vznikla v roce 2002 jako Benjaming Band. Ke změně názvu došlo v roce 2013. Od té doby skupina vystupuje pod jménem Benjaming‘s Clan
* začínala jako punková nebo punkrocková formace. Hudební styl ale míchala i s keltskou hudbou a folkem, svoji muziku jeden čas označovala jako celtic pop rock
* kromě rockových kytar a bicích hraje také na skotské dudy, akordeon a housle
* za více než dvacet let existence odehrála přes 1000 koncertů. Svůj styl, v němž se mísí nádech keltské hudby s folkem, rockem a punkem, označují jako Rock’n’Dudy
* nejnovější album se jmenuje Rock'n'Dudy, předchozí CD Sedm statečných a Století páry
* má řadu vydařených videoklipů. Například k písním Poslední mohykán, In vino veritas, Chata v horách, Zoubky nebo Tajemná komnata.

Kdysi jste hrávali v kiltech, ale dnes už ho nosí jen Lukáš. Proč?
Lukáš: Začalo hrát už moc kapel v kiltu. Ale k dudám kilt patří, tak ho nosím dál. Kdysi nás k nošení kiltů inspirovali kanadští The Real McKenzies. A vlastně celkově, oni to ani nevědí, ale změnili mi život. Díky nim hraju na dudy.
Kuba: Původně jsme hráli v pivovarských zástěrách, chtěli jsme být originální.
Lukáš: Zašli jsme do Krakonoše, jestli nás nechtějí sponzorovat. Odmítli nás, tak jsme z trucu přešli na kilty.
Olda: Sukně nám doma šila naše Ivetka.
Lukáš: Jo, ta doba už je ale dávno pryč.

Ptali se vás fanoušci, jestli něco máte pod sukní?
Kuba: Ptali, ale teď už chodí jen za Lukášem.
Lukáš: Mám pro všechny připravenou stejnou odpověď. Sáhni si! Spousta z nich si to rozmyslí.

Hrajete přes dvacet let. Výroční koncert jste ale neměli. Nebo ho chystáte?
Kuba: Čekáme na třicítku!
Olda: Vyšlo to nějak divně. Většina kapel má nějakou jubilejní Tour, ale my jsme dělali novou desku. A teď hrajeme play-list k nové desce. Oficiální oslavu jsme nedělali a už asi ani nebudeme.
Lukáš: Letos máme v plánu ještě dva koncerty - v Kladně a v Bohuslavicích u Dobrušky.
Kuba: Chceme se dobře připravit na příští sezónu, tam bude hodně koncertů. Chceme dělat pořádnou show pro lidi. A chystáme další videoklip. Už je ve střižně.
Lukáš: Bude k písni Sezóna draků a bude animovaný.

 čtěte také: Benjamini? Parta s profesionálním přístupem


Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Katka Svobodová a archiv kapely