Kdo jezdil jako dítě na pionýrské tábory? Všichni!

V socialistickém Československu se staly pionýrské tábory doslova fenoménem. Patřily k letním prázdninám, staly se samozřejmostí prakticky pro všechny děti. K účasti na táboře totiž nebylo povinností být ošátkovaným pionýrem.

„Tábory sice dostaly název po pionýrské organizaci, ale ta je v řadě případů vůbec nepořádala nebo jich organizovala málo. Nejvíc táborů pořádaly závodní výbory ROH,“ upozornil Vašata.

Proto také většina dětí nemá na vystavených fotografiích pionýrské stejnokroje. Když prostě tábor nepořádal přímo pionýr, nebyly červené šátky a modré košile prakticky potřeba.

Hlavní byly příroda, celodenní hry, táborák s kytarou, noční stezka odvahy nebo spaní pod stanem. Takové jsou většinou i první vzpomínky, které si lidé vybaví, když se mluví o letních pionýrských táborech. Někdo si pamatuje, jak zažíval poprvé léto bez svých rodičů. Jiní spíš kamarády nebo první lásky.

Muzejní výstava něco podobného servíruje téměř na zlatém podnose. Stovky vystavených fotografií, dokumentů a trojrozměrných předmětů poutavě připomínají proslulá táborová místa: Kateřinu u Chotěvic, Velký Vřešťov, Horní Bradlo nebo Kamenici.

„Nejvíc místní vzpomínají na dva tábory - stanový a později chatkový Borek u Miletína, kam jezdily děti zaměstnanců podniku Texlen, a Libín u Ostroměře pro děti zaměstnanců Dolu Jan Šverma v Žacléři,“ uvedl Ondřej Vašata.

V našem okrese byl pionýrský tábor také v Pilníkově, patřil podniku Kara Trutnov. V Pekle u Trutnova se konal stanový tábor pro děti zaměstnanců Texlenu 01 v Horním Starém Městě. V Dolním Dvoře existoval tábor Gagarin, byl podniku Východočeské státní lesy. „V některých místech se konají tábory dodnes, i když třeba s jiným názvem a pořadatelem. Příkladem je Bokouš u Chvalkovic, kam jezdí stále děti na rekreaci. Kdysi patřil pionýrské organizaci při Základní škole Rudolfa Frimla, dnes ho provozuje Středisko volného času Trutnov,“ upozornil Vašata.

Tábory pořádaly i další organizace. Dokládají to například fotografie a kronika z tábora Mladý zdravotník, který pořádal Československý červený kříž v Bělém u Machova. Některé další byly tzv. družební, jezdily na ně zejména děti z Polska a Východního Německa. „Víme ale, že v Dolním Dvoře byly i děti z Anglie. Zřejmě je k nám tamní levicová organizace dřevařů vyslala v šedesátých letech. Ale ze západního světa to tehdy u nás byla výjimka,“ prohlásil Vašata.

Existovaly i putovní tábory, například vodácké, a také příměstské. Pořádaly se i zimní tábory. „Zpravidla trvaly jen týden a odehrávaly se většinou v horských střediscích. Například v zimě roku 1977 pobývaly děti zaměstnanců Okresního ústavu národního zdrav Trutnov ve Špindlerově Mlýně,“ řekl Vašata.

Atmosféru někdejších letních táborů vystihují v muzeu například dokonalé repliky stanů s podsadou, nástěnka s vypsaným denním režimem, ešusy, táborové nože (rybičky), odznaky, spacáky, pamětní listy, ale také příručky pro vedoucí nebo táborové kuchařky.

Většina z nás si spojuje pionýry s modrou košilí a červeným šátkem. Mezi vystavenými věcmi ale zaujme rarita - pionýrská košile v zelené barvě. „Byla to pracovní košile, nosila se spíš sporadicky. Někdy se používala jako vzdor. Když byl v sedmdesátých letech zrušený skaut, řada lidí a organizací chtěla fungovat dál, ale šlo to jen pod Socialistickým svazem mládeže. Naschvál pak nosili právě zelené košile,“ upřesnil pracovník muzea Jiří Kuťák.

Možná i vy máte doma věci, které připomínají letní pionýrské tábory. Pokud je můžete postrádat, věnujte je muzeu. „Jsme rádi za každou fotografii, odznak či medaili, diplom nebo táborovou pohlednici, prostě cokoliv, co s letními tábory souvisí,“ dodal historik Ondřej Vašata.

Výstava je přístupná denně kromě pondělí, vždy od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. Potrvá do 19. listopadu.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek