Šafařík veze do Trutnova svůj první film. Žádná z dvanácti povídek neskončí dobře

O malých věcech, co je to vlastně za film?
Vztahová černá komedie.

Já se podíval na trailer k filmu a některé záběry mě zaskočily...
Samotný film je ještě drsnější!

V promotextu uvádíte, že je film složený z více historek. Takže je to povídkový film?
Ano, tvoří ho dvanáct povídek z jednoho činžovního domu. Každá má silnou zápletku a nečekané rozuzlení. Je to hodně zaměřené na vztahové dialogy lidí, kteří žijí v jednom podivném baráku.



Vy sám také ve filmu hrajete?
Já se vystřihnul! Původně bylo povídek patnáct, jenže já z dramaturgických důvodů musel dát tři pryč. Všechny povídky jsou založené na tom, že nedopadnou dobře. Přece jen patnáct takových povídek a devadesát minut na ně koukat, to by bylo i na mě moc. Takže původně jsem si něco i zahrál, ale ve filmu nakonec nejsem.

Jak na váš film reaguje publikum?
Co mám poznatky z různých projekcí, ať už v Uherském Hradišti, Plzni, Lucemburku nebo Melbourne, tak vždycky se diváci filmem doslova prosmáli. Je v tom i skvělý princip toho, že se divák směje, dokud mu neztuhne úsměv na tváři. A to mi přijde super.

Diváci se většinou ptají, jak autor na takové téma přijde. Co jim odpovíte?
Tím, že to je můj scénáristický i režisérský debut, tak je to hlavně bezprostřednost a touha se vyjádřit, než že by to bylo nějak plánované. Film měl hodně zajímavou cestu, než vzniknul. Takže se v něm projevil můj osobní, vnitřní přetlak, vyvěrání mého vnitřního světa. Ve filmu jsou spojené zážitky založené na pravdě, ať už mé nebo z mého okolí, s fikcí.

Jaké to bylo za kamerou, pane režisére?
Vzrušující! Myslím, že to byla přesně ta výzva, kterou jsem potřeboval. Tím, že jsem byl jako herec před kamerou už dlouho, tak se ona schopnost vést herce nakonec vyplatila. I ve filmu je to podle mě vidět. Herecky jsou ti lidé mimořádní, nadstandard pro formát české komedie. Takže je to skvělé. Už píšu nový scénář a chystám se točit nový celovečerní film. Takže mě to vlastně docela chytlo.

Co očekáváte, že zazní z publika v kině Vesmír bezprostředně po filmu?
Vím, že trutnovský divák může být jako uzavřenější a nemusí být při besedě tolik aktivní. Zároveň si myslím, že když tam budu já a Anita, oba místní rodáci, že se lidi budou chtít ptát. Určitě čekám otázku, jaké jako pohnutky mě vedly k vytvoření takového filmu. Doufám, že se budou diváci zajímat i o to, jak vznikl, protože to bylo trochu jinak, než je u nás normální.

Už chystáte další film? To znamená, že nyní budete spíš autorem než hercem?
Myslím, že ne. Jen jsem si vzal další břímě do svého ranku. K divadelnímu herci a spoluautorovi, a k herci filmovému a seriálovému chci přidat ještě scénáristiku a režii. Ale je to všechno v plenkách. Jsem totiž tak trochu věčný objevovatel.


Denis Šafařík s rodiči na premiéře filmu O malých věcech.

Jak těžké bylo vybrat správné herce pro váš film?
Já si některé představoval, už když jsem jejich postavy psal. Hodně herců znám, vím, jak hrají a čím jsou zajímaví. Takže některé postavy byly napsané na míru, další jsem doobsadil po poradě s kolegy. Vybíral jsem primárně lidi, kteří nemají ještě velký mediální prostor, nejsou to profláknuté tváře, ale zároveň mají velkou hereckou kvalitu.

Obsadit do filmu Anitu Krausovou byl záměr kvůli tomu, že pochází z Trutnova?
Ne, prostě se moc hodila do jedné povídky. Podle mě nejznámějšími herci ve filmu jsou Vanda Hybnerová a Jakub Žáček. Jinak film dává prostor novým tvářím. Divák, který chce přijmout a vidět nový příběh skrze nové tváře, tak bude jako spokojený.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Šrámková a archiv Denise Šafaříka