Pondělí

27. května 2024

Nyní

19°

Zítra

15°

Svátek má

Václava Havla jsem znal, uměl jsem si ho představit

5. 10. 2023

Václava Havla jsem znal, uměl jsem si ho představit 0 snímků
Autorem pamětní desky Václava Havla umístěné u vstupu do trutnovského Kina Vesmír je známý sochař Michal Gabriel. V rozhovoru pro Trutnovinky mimo jiné prozradil, jak socha vznikala, kde pro ni čerpal potřebnou inspiraci a také jaký vztah měl k prvnímu českému prezidentovi.

Město avizovalo, že odhalí desku s plastickým reliéfem. Pod tím si většina lidí asi představí desku s podobiznou - hlavou a nápisem ve stylu žil-umřel. Vy jste ale přichystal něco jiného...
Pamětní deskou jsem sochu nazval já sám. Je to ale postava v životní velikosti, která vystupuje z ocelové desky. Deska je složená z lamel vodorovně na sebe poskládaných a váží přes dvě tuny. Má rozměry 2,43 metru na výšku, asi 2,20 metru na šířku a tloušťka je kolem 40 centimetrů. Je to obrovská deska! Původní představa města asi byla, že na kině nemůže vzniknout nic jiného než pamětní deska. Já ale našel řešení, jak z desky udělat sochu.

Byl jste rád, že vás město kvůli desce oslovilo?
Jasně! Václav Havel, to je moje téma! Vážil jsem si ho, kdysi jsem byl v radě pro úpravu Pražského hradu, než nás pak časem nahradil Bořek Šípek. Pro Hrad jsem nad vstup do prezidentské kanceláře vytvořil pozlacenou sošku levharta, která má motýlí křídla. Když ji Havel viděl, tak řekl: „Ten netopejr se mi líbí!“ Byl
evidentně spokojený. Přímo od Václava Havla jsem taky přebíral prestižní Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ocenění prezidenta většinou něčím obdarovali, já mu dal bronzový klobouk.

Takže jste Václava Havla znal osobně?
Nemůžu říct, že bych byl jeho kamarád, nepatřil jsem mezi disidenty, kteří si s ním tykali, ale s úctou jsem k němu vzhlížel. Znal jsem ho. Pamatuju si, jak se choval, takže jsem si ho uměl představit v civilnější poloze. Rozhodl jsem se, že žádný reliéf dělat nebudu, ale že udělám sochu, která bude pamětní deskou, a z ní bude
vycházet postava Václava Havla. A ono se to opravdu povedlo, i trutnovský starosta Michal Rosa z toho byl nadšený.

Jak dlouho jste na soše Václava Havla pracoval?
Na podobnou sochu z bronzu mívají sochaři rok, rok a půl času. Tady to bylo mnohem míň. Výhodou bylo, že jsem se tématem Václava Havla zabýval už dřív. Dávno jsem měl namodelovanou hlavu, jmenuje se Sametové ostří. Dělal jsem si ji jen tak, sám pro sebe. Ale musím přiznat, že ani to nebylo jednoduché. Měl jsem ji rozpracovanou asi dva roky. Dlouho jsem přemýšlel, jak Havla pojmout. Dodnes mám kvůli tomu obrovský archiv asi dvou set jeho fotografií.

Který snímek zvítězil?
Například pro svoji sochu jsem si zvolil jeho výraz z oficiálního prezidentského portrétu, ale konfrontovaný ještě s dalšími snímky. Měl jsem sérii fotografií, z kterých jsem vycházel, abych viděl, jak vypadá z poloprofilu. Pak jsem pracoval dál i s tělem. Havel měl typické gesto, držel si bradu. Přesně takový portrét mám. Vypadá monumentálně, můžete si ho představit jako obrovskou sochu, a vy procházíte pod tou rukou, co drží bradu. A tak jsem si s tématem Havla hrál, až přišla tato trutnovská výzva.

Proč socha na kině bude z nerezové oceli a ne například z bronzu?
S bronzem dělám hodně a vím, že je záludný. Je to hutný, těžký a tmavý materiál, ale hlavně na sobě nese historický nános. Toho se nedá zbavit. Do bronzu se leje už přes čtyři tisíce let. Všechno, co uděláte z bronzu, má tíhu historie. Pořád jsem hledal materiál, který může bronz nahradit, ale zároveň mu zůstane schopnost absolutně ovládnutého přesného otisku a schopnost přetrvat v čase jako bronz.

A nakonec jste vybral nerezovou ocel.
Shodou okolností jsem vytvořil několik soch z nerezové oceli a byl jsem s ní velmi spokojený. Zaznamenali jste určitě sochy jako Lev, Žralok nebo Jezdec. V továrně Kasper, kde mé sochy vznikají, to ale pro mě byla výzva. Jak pracovat s nerezí, abych ji plně tvarově ovládl a současně zůstaly detaily? Pořád jsem hledal cestu, jak dosáhnu nejlepšího výsledku. Nakonec jsem se rozhodl, že použiju techniku z digitálního sochařství, čili 3D skener a 3D tiskárnu, která na sebe ukládá další a další vrstvy s absolutní přesností. Nakonec dostanete výtisk, který je identický jako model, který jste do skeneru vložili, ale máte možnost zvětšovat či zmenšovat. To byla cesta k tomu, jak tvarovat ocel za studena tak, aby nevznikaly sochy jako nějaké abstraktní geometrické svařence, ale naopak aby vznikaly přesně vymodelované sochy, přenesené do absolutně odolného materiálu. Říkám to jen proto, že jsem měl díky tomu „nabito“ a jen přesunul vyzkoušenou formu do návrhu Havlovy sochy. A to jsem ještě věděl, že nerezová ocel má další dobrou vlastnost – úplně odhmotňuje. Když sochy z nerezové oceli vidíte, vůbec nemyslíte na váhu! Navíc působí trochu jako hologram. A přesně to jsem chtěl. Havel už tady není, bude tedy vystupovat ze stříbrného plátna. Důležitá je i světelnost materiálu, neustále proměnlivá, je to jakási neuchopitelnost sochy a zároveň trvalost.

Proměnlivosti si všimli lidé u Ocelového lva před městskou galerií. Na fotkách má téměř pokaždé jinou barvu. Bude to podobné i u sochy Václava Havla?
Určitě. Sám se na to moc těším a jsem zvědavý, jak na to lidé budou reagovat.

Když půjdou lidé okolo kina, měla by je socha takzvaně praštit do očí, nebo by tam měla jemně zapadnout a být spíš náznakem?
Kombinace obojího. Mělo by to být pro kolemjdoucí velice jemné, ale zároveň by to neměli minout bez povšimnutí. Má v tom být kombinace nenápadnosti a zároveň nepominutelnosti.

Jak velkou roli v tom může sehrát kladení vrstev, když socha vzniká?
Zásadní! Výjimečně jsem zde použil kladení vrstev horizontálně. Jinak většinou pracuju s vertikálou a ještě s našikmením. Tady je horizontála a taky šikmost. Takže řezy, které to všechno zobrazují, jsou obrácené směrem nahoru proti světlu. A to je velice důležité.

Jste šťastný, že jste vytvořil sochu Václava Havla?
Samozřejmě, že jsem šťastný. Jsem poctěný, že jsem dostal příležitost zvěčnit právě takovouto osobnost, které si hluboce vážím. Jsem rád, že je to právě v Trutnově, v místě, se kterým byl spojen život Václava Havla a v posledních letech i ten můj. Právě tato realizace navíc vedla k novému originálnímu řešení, které se ostatním vymyká.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek