Hvězdy sochaře Janigy berou hvězdy aneb To, co vidíme, je to, co vidíme

U jednotlivých děl, které jsou na stěnách či na dřevěných pultech v prostoru galerie chybí popisky či názvy. Umělec nechává na divákovi, aby si sám a po svém díla interpretoval. „Nechci poskytovat žádný návod k použití, je pro mě lepší, když si divák najde svou cestu,“ řekl Janiga a upozornil, že ještě za života autora se význam jeho díla ztrácí, mění, různě dezinterpretuje, a to i samotným tvůrcem.

„Víme snad přesně, co znamenají pravěké jeskynní malby? Byly nezbytné, pravdivé nebo vysněné? Jsou záznamem úspěšného lovu, nebo jen touhy po něm? Na to nelze jednoznačně odpovědět a není to důležité. Jejich význam je v samotném záznamu, jsou stopou v čase přivlastňujícím si prostředí,“ vysvětlil sochař. Podle kurátora Uffa Jana Kunzeho spousta sochařů dnes vůbec nepracuje s kamenem jako klasickým materiálem a ke své tvorbě v tomto ohledu používají jiné prostředky.

„Když jsem Michala navštívila v ateliéru, naprosto mě učarovalo, že on s kamenem pracuje a má k němu zároveň přírodní přístup. Hledá kameny v konkrétní lokalitě a přetváří je vlastním citem. Zároveň mě u jeho tvorby velmi zaujal až zenový minimalismus. Proto jsem si ho vybral pro výstavu v Uffu,“ uvedl. Janiga kameny jako prehistorické nosiče informací tvaruje, osekává a některé částečně nechává tak, jak je objevil.

Líbí se mu jejich přirozená divokost, expresivní linka a odrazy světla s tím, že respektuje osobitost a jedinečnost přírody. Důležité je také měřítko jeho sochařských prací, které by nepochybně obstály a možná ještě více rezonovaly, kdyby byly mnohonásobně větší. „Když přistoupíme na možnost změny jejich měřítka, přirozeně se dostaneme k monumentalitě, což Janiga již několikrát realizoval,“ prozradila kurátorka výstavy Petra Lomnická.

Slovenský umělec se například prezentoval šestimetrovým kamenem na sochařském sympoziu v Norsku nebo sérií kamenů Prométheus s tématem energetické náročnosti a závislosti člověka na spotřebě životního prostředí. Jak je patrné z trutnovské výstavy, kromě kamene je sochaři blízký i kov.

„Autorovy expandované plastiky v barvě jsou jistými záblesky jevů a zážitků, které si mimovolně pamatuje, pozůstatky okamžiků. Jejich barva a povrch napovídají významu. Proces a míra rozpínání těchto děl jsou plně kontrolovány autorem. Vizuální přecitlivělost nám nezaručuje správné pochopení artefaktů. Je proto na místě řídit se rčením: To, co vidíme, je to, co vidíme,“ dodala kurátorka výstavy, která v Galerii Uffo potrvá do 13. května.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Tomáš Šálek