Čtvrtek

18. července 2024

Nyní

20°

Zítra

21°

Svátek má

Hvězdy sochaře Janigy berou hvězdy aneb To, co vidíme, je to, co vidíme

27. 3. 2024

Hvězdy sochaře Janigy berou hvězdy aneb To, co vidíme, je to, co vidíme 47 snímků
Pokud máte rádi minimalistické umění, které je málomluvné, spíše symbolické, znakové či abstraktní, vypravte se do Galerie Uffo v Trutnově, kde byla včera vernisáží zahájena výstava slovenského sochaře Michala Janigy, kterou autor nazval Hvězdy berou hvězdy. Vstup do této pozoruhodné expozice přináší klid, otázky a nahlas nevyslovené odpovědi.

U jednotlivých děl, které jsou na stěnách či na dřevěných pultech v prostoru galerie chybí popisky či názvy. Umělec nechává na divákovi, aby si sám a po svém díla interpretoval. „Nechci poskytovat žádný návod k použití, je pro mě lepší, když si divák najde svou cestu,“ řekl Janiga a upozornil, že ještě za života autora se význam jeho díla ztrácí, mění, různě dezinterpretuje, a to i samotným tvůrcem.

„Víme snad přesně, co znamenají pravěké jeskynní malby? Byly nezbytné, pravdivé nebo vysněné? Jsou záznamem úspěšného lovu, nebo jen touhy po něm? Na to nelze jednoznačně odpovědět a není to důležité. Jejich význam je v samotném záznamu, jsou stopou v čase přivlastňujícím si prostředí,“ vysvětlil sochař. Podle kurátora Uffa Jana Kunzeho spousta sochařů dnes vůbec nepracuje s kamenem jako klasickým materiálem a ke své tvorbě v tomto ohledu používají jiné prostředky.

„Když jsem Michala navštívila v ateliéru, naprosto mě učarovalo, že on s kamenem pracuje a má k němu zároveň přírodní přístup. Hledá kameny v konkrétní lokalitě a přetváří je vlastním citem. Zároveň mě u jeho tvorby velmi zaujal až zenový minimalismus. Proto jsem si ho vybral pro výstavu v Uffu,“ uvedl. Janiga kameny jako prehistorické nosiče informací tvaruje, osekává a některé částečně nechává tak, jak je objevil.

Líbí se mu jejich přirozená divokost, expresivní linka a odrazy světla s tím, že respektuje osobitost a jedinečnost přírody. Důležité je také měřítko jeho sochařských prací, které by nepochybně obstály a možná ještě více rezonovaly, kdyby byly mnohonásobně větší. „Když přistoupíme na možnost změny jejich měřítka, přirozeně se dostaneme k monumentalitě, což Janiga již několikrát realizoval,“ prozradila kurátorka výstavy Petra Lomnická.

Slovenský umělec se například prezentoval šestimetrovým kamenem na sochařském sympoziu v Norsku nebo sérií kamenů Prométheus s tématem energetické náročnosti a závislosti člověka na spotřebě životního prostředí. Jak je patrné z trutnovské výstavy, kromě kamene je sochaři blízký i kov.

„Autorovy expandované plastiky v barvě jsou jistými záblesky jevů a zážitků, které si mimovolně pamatuje, pozůstatky okamžiků. Jejich barva a povrch napovídají významu. Proces a míra rozpínání těchto děl jsou plně kontrolovány autorem. Vizuální přecitlivělost nám nezaručuje správné pochopení artefaktů. Je proto na místě řídit se rčením: To, co vidíme, je to, co vidíme,“ dodala kurátorka výstavy, která v Galerii Uffo potrvá do 13. května.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Tomáš Šálek