Úterý

23. dubna 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

O zodpovědnost za umělecký zážitek se dělím s diváky, říká autorka Snílka

10. 3. 2024

O zodpovědnost za umělecký zážitek se dělím s diváky, říká autorka Snílka 16 snímků
V trutnovském Uffu se první březnovou neděli představila v obnovené premiéře inscenace Snílek. Charakteristické pro něj je tanec, hromada polštářů a kreslené animace. Okouzlující průvodkyní sny byla tanečnice Michaela Stará. Sólový projekt vytvořila režisérka a choreografka Hana Strejčková, v Trutnově nikterak neznámá, neboť právě v Uffo se svými inscenacemi pro děti zde hostuje pravidelně. Diváci jistě zaznamenali Poutníky po hvězdách, Hnízdo na nitkách, Za zrcadlem nebo nedávno uvedenou Pomerančovou loď či pohádku upletenou z klubíček Nina plete slona.

„Místní publikum se okamžitě chopilo své šance se zapojit, někteří bez bázně, jiní s postupným osmělováním,“ uvedla pro Trutnovinky po představení Hana Strejčková, která je vedle působení v uskupení FysioART také součástí týmu Laterny magiky a autorkou, režisérkou historicky první inscenace pro batolata v Národním divadle v Praze.

Jak se zrodil nápad se Snílkem?
Fascinují mě okamžiky denního snění. Jako by to byly záblesky tvořivosti, která často nemá logiku, ale navzdory tomu jasné kontury, někdy příběh, obrázek, nebo jen barvy a náladu. Snílek měl předobraz v křehkosti vánočních ozdob, v nichž se odrážejí zmenšeniny pokojů a dárků i lidí. A taky vycházel z pocitu napjatého těšení se na neznámo, ale které je ze své podstaty svátků neznámem okouzlujícím. Je to inscenace, která by měla navodit pocit svobody, ale příjemné, neomezující svým pojetím svobody prostor ostatních. A záměrně vzniklo sólo, protože zažít si samotu, jako impulz k cestě do fantazie, může být účinnou prevencí nebo dokonce lékem na nudu.

Čím se liší od vašich ostatních inscenací?
Je pravda, že se tvorbě pro nejmenší diváky nebo publikum se specifickými potřebami věnuji dlouhodobě a systematicky. V tomto nejnovějším titulu jsem se snažila nejen akcentovat dětskou spontaneitu a radost ze společného pohybu, ale také se patrně nejvíce spolehnout na intuici a zkušenosti rodičů, kteří sami dokážou odhadnout pravou míru zapojení svých ratolestí. Jsem stále ještě optimistkou, i když se rodičovské vnímání svobody a respektu vůči předkládanému tvaru a celkově divadlu pro děti velmi proměňuje. Jednoduše řečeno, dělím se o zodpovědnost za umělecký zážitek s diváky, kteří si buď představení užijí v kombinaci pozorování a zapojení se, anebo z něj postupně vytvářejí multimediální hernu, čímž ale v zásadě popírají prvotní důvod své návštěvy – divadlo a očekávanou ohleduplnost k ostatním. Čím se naopak Snílek od našeho repertoáru neliší je nepodbízivost, i když je vizuálně a obsahově, jak se ukazuje, přitažlivý. Stejně jako ostatní tituly vsází na autenticitu, laskavost, autorskou hudbu a čistotu. 

Co se během představení na scéně odehrává?
Prostor pro tanec a hru je vymezen bílým obdélníkem, kolem kterého jsou ze tří stran rozmístěné polštářky, speciálně ušité pro malé diváky. Tato bezprostřední blízkost vytváří jak komorní atmosféru, tak napětí, jak dlouho se konvenční rozdělení na jeviště a hlediště udrží. Tanečnice si na začátek vysní příjemný i legrační svět, kde dešťové kapky rozechvívají struny a mezi tóny se z nich stanou lístky rostlinek, kde se z kolečka stane spirála a cestičky tvoří tečky… Míša Stará se kolébá se na vlnách fantazie a své představy si v duchu kreslí, dokud jí pomyslná kapka nespadne za krk. A v tomto duchu se pokračuje, mile i akčně. Představení je souhrnem situací a je uzpůsobeno vnímání dítěte, aby si mohlo vybrat, s čím chce zrovna rezonovat, zda s krátkým příběhem, obrazem, hudbou nebo akcí či se vším dohromady. I pohyb „třídíme“, aby byl srozumitelnější. Vedle dynamických tanečních ploch jsou zakomponovány mnohé detaily jako třeba s prsty, z nichž vzniknou pochodující panáčci, nebo s nohama, které najednou přestanou poslouchat tělo. A k tomu všemu máme kolem sebe polštářky, které se proměňují v loutku, nebo masku šneka či dokonce dinosaura a jiné tvory. Všechny představy jsou trochu surrealistické, ukazuje se, že i hodně vtipné a spojuje je cesta a touha najít rozkvetlou louku, hnízda ptáků a kamarády. Kráčíme tvůrčími stezkami k porozumění prostředky pohybového divadla, zejména mimu a tance. Snažíme se naslouchat i poskytovat prostor k naslouchání, hlavně nespěchat a jen tak si růst a kvést.

Jak se vám daří, aby děti udržely pozornost?
Pozornost dětí je v dnešní době velké téma. My s tím pracujeme postupným vrstvení podnětů, jako když šplháte po skále, na níž je důležité mít opěrné body, ale také nezatížené části k efektivnímu vymanévrování ze situace. Rozvíjíme zde tři hlavní a svým způsobem přitažlivé roviny – pohybový výraz jako tanec a pantomima, animované projekce Aničky Vitvarové jako obrazová část a zvuková zahrnuje hudbu Ivana Paisrta Jr. Některé děti jsou okamžitě s námi, jiné potřebují neustále vstupovat do dění a pak jsou děti, které se s divadlem seznamují opatrně a zjišťují, jak jsou v něm vlastně role performerů a diváků rozloženy.

Snílek

Tvůrčí tým
Hraje: Michaela Stará
Autor, režie, výprava: Hana Strejčková
Choreografie: Michaela Stará
Choreografická spol.: Daniela Kolková
Animace: Anna Vitvarová
Hudba: Ivan Paisrt Jr.
Za podpory: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR
Rezidence: Městské divadlo Varnsdorf
Poděkování: HAMU

Snílek hostoval v UFFO Trutnov 3. března 2024.

S jakými reakcemi se setkáváte u rodičů?
Zatím veskrze s kladnými. I přesto mi je otázkou míra jejich pochopení participace a interakce v divadle pro děti. To jest, nakolik je z jejich strany vhodné, aby povzbuzovali nebo doslova vybízeli své děti skákat bezdůvodně doprostřed taneční choreografie, když tím pak právě malí diváci ztrácejí kontext a tím i pozornost vůči celku, ale i k druhým usazeným v publiku. Tato vytržení pak vnímám rušivě. My jsme velmi zvyklí pracovat s dětským divákem, který dostává velkorysý prostor k vlastnímu sebevyjádření, ale vedle desítek svéhlavých ostrůvků se pak z divadla nestává komunikační platforma, nýbrž hodně nestabilní loď individuálních zážitků. Zároveň jsem zastáncem, že divadlo nevychovává, ale má potenciál kultivovat, třídit myšlenky a esteticky obohacovat.

Jaký úspěch mělo vystoupení v Trutnově?
Místní publikum se okamžitě chopilo své šance se zapojit, někteří bez bázně, jiní s postupným osmělováním. Dle ohlasů Snílek prozářil březnovou neděli a zažehl chuť tancovat a snít.

Nebude to už dlouho trvat a v Trutnově vypukne další ročník festivalu Cirk-UFF. S čím přijede letos FysioART?
Počítali jsme s návratem Pomerančové lodi, která měla premiéru právě zde v rámci loňského ročníku festivalu. Od té doby totiž k naší velké radosti obeplula mnoho krajů a měst České republiky a kotvila chvíli i ve Francii.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek